Můj Králíček Part 1

122 🐰🐶 ~ Uwu

Malá se snažila rozhlížet se kolem. Je sladká. Ah. Chci ještě jedno! Tentokrát vážně! Usmál jsem se. ,,Ty nemusíš, klidně můžeš koukat na telku, nebo si číst, či tak něco." Ujistil jsem ho.

Pousmál jsem se. ,,Možná si budu jen chvíli číst. Kvůli tomu, že jsem spal přes den a v noci ne, tak neusnu, ale zkusím to." Heh. Teď abych si našel správný čas no. Podíval jsem se na Natsumi.

,,Nemáš být lenoch." Pokrčil jsem rameny. To mám v povaze já, takže ať si najde něco jiného. Taky mu ve vztahu neberu roli toho roztomilého.

Zkřížil jsem si ruce na hrudi a nadzvedl obočí. ,,Ehm... Byl jsem vzhůru celou noc. Ti dám lenoch." Pf. Prý lenoch.

Hm? Koukl jsem na něj. ,,A já za to můžu? Udělal jsem vše pro to, abys usnul." Našpulil jsem rty. Pf. Asi nebudu v posteli zas tak dobrej.

,,Ne. Já nevím. Byl jsem unavený, ale prostě jsem neusnul. Boleli mě oči. Nevím proč." Zabručel jsem. Nechápu to no. Vydechl jsem a pak už přinesli to, co Kacchan objednal.

Poděkoval jsem číšníkovi a objednal si kafe. Jo, to kafe, co jsem nechtěl. Jsem to vtipnej pitomec.

Hm? ,,Neříkal jsi, že kafe nechceš?" Hlesl jsem a lépe si sedl. Pustil jsem se první do toho poháru. Olízl jsem si rty. Mňam.

Zabručel jsem. ,,Jsem nerozhodnej kretén, nech mě dýchat." Našpulil jsem rty a začal sledovat děti, které si hrály na hřišti. Kdy bude Natsu dost velká?

Em . . . Dobře. Názor bu brát nebudu. Dal jsem si do pusy další lžičku a podíval se tam kam on. Heh. Je závislý na dětech? Nebo si tam představoval Natsumi? Hlavu jsem si podepřel rukou a jedl.

Asi za hodně dlouho, co? Asi jo. Ugh. Ale furt je to lepší, než aby vyrostla moc rychle. To zase nechci!

Dojedl jsem pohár a pustil se do dortíku. Je to dobrý... Olízl jsem si rty a jedl. ,,Co budeme dělat až přijdeme?" Hlesl jsem a olízl lžičku.

Donesli mi kafe a já se napil. No, to je dobrá otázka. ,,Dáme malou spát a uděláme si rande?"

,,Hm? Rande? Jo dobře." Nevím jaký. Nikam nemůžeme, takže takové domácí rande? Film nebo tak něco? Uvidí se no. Opřel jsem se.

Pomalu jsem dopíjel. Kam půjdeme teď, když je Natsu ještě tak malá?

Dojedl jsem nakonec po chvíli svůj dortík a protáhl se. Tak. ,,Pochutnal jsem si." Olízl jsem si rty a podíval se na Natsumi.

Uchechtl jsem se. ,,Jo, to je mi jasný." Zamumlal jsem spíš pro sebe a dopil. Tak. ,,Kam bys chtěl teď?"

Usmal jsem se. ,,S Natsumi není moc kam jít. Takže by jsme se mohli procházet a třeba na něco přijdeme." Pokrčil jsem rameny.

To je taky pravda. Kam s ní jít? Toť otázka. Je tu něco pro děti? Ah!

Podíval jsem se na něj a usmál se. Zvedl jsem se a oklepal se. ,,Tak půjdeme teda někam?" Zeptal jsem se a chytil kočárek.

,,Nedaleko je dětská zoo, maj tam ovce a tak." Pověděl jsem a zvedl se ,,Jen zaplatím a jdeme."

,,Dětská zoo? Jo to zní dobře." Usmál jsem se. ,,Ale nevadí, že tolik platíš?" Hlesl jsem a podrbal se na zátylku. Jen aby mu to nevadilo.

Zavrtěl jsem hlavou. ,,Mělo by?" Zeptal jsem se ho a zaplatil. Tak. ,,Jdeme!"

Zabručel jsem. No dobře teda. Kývl jsem a vzal kočárek. Šel jsem s ním někam nevím kam, ale on ví kam, tak jdem tam.

Chytil jsem ho za pás a vedl ho správnou cestou. Myslím, že se tam bude líbit i jemu. Až bude Natsu větší, půjdeme do pořádné zoo.

Usmál jsem se. Nečekal jsem, že bych mohl mít někdy přítele, natož dítě, ale jsem spokojený. Podíval jsem se na Natsumi, která je dost živá. Cucá si ucho a ručkou drží hračku ta co rachtá a kouká se kolem.

Koukl jsem na Izuku. Úplně září. Pane bože, je sladkej a roztomilej. Jezuu. Asi z něj dostanu cukrovku. Agh! A na Natsumi taky koukat nemůžu, protože bych dostal dvojitou cukrovku!

Hm? ,,Děje se něco?" Hlesl jsem a přišli jsme k nějaké té zoo co chtěl. Oh tohle. Jo to jsou zvířata, který jen tak neublíží. Až bude Natsumi větší, bude je hladit a krmit.

Zavrtěl jsem hlavou. ,,Ne, nic se neděje, neboj." Ujistil jsem ho a neodolal, poplácal jsem ho po zadku. Nahl jsem se k Natsu. ,,Zlato, chceš vidět ovečky?"

Cukl jsem sebou, ruce si dal na zadek a zčervenal. Zamručel jsem a našpulil rty. Pf. Usmál jsem se. ,,Myslím, že chce. A já taky." Uchechtl jsem se.

Přišli jsme k ohradě. Jedna ovce si nás všimla a byla zvědavá. Přišla k nám blíž a Natsumi se hned nadchla. Možná jí ta vlna připomíná vlasy Izuku?

Usmál jsem se a pohladil tu ovci. ,,Po tomhle už asi půjdeme domu." Zamumlal jsem a protáhl se. S mými vlasy se divím, že nejsem spíš ovce. Podíval jsem se na Natsumi. Ona se na králíka ale hodí. Podíval jsem se na Kacchana. Kdyby byl hybrid, byl by určitě vlk nebo pes.

Malá začala kopat nohama a natahovat ruce a tak jsem jí dal blíž. Ovci si hned začala hladit. Vypadá šťastně. Počkat, co? ,,Co jsi říkal?"

Usmál jsem se. Je roztomilá. ,,Že po tomhle asi už půjdeme domu." Pokud teda nemá nic v plánu ještě.

Oh, jasně. Jsem hluchej. ,,Jo, dobře, asi už bude na čase." Usmál jsem se a s Natsu se od ovce odtáhl.

,,S Natsumi sem můžeme zase někdy zajít." Hlesl jsem a pohladil ji po hlavě. Zřejmě se jí tu líbí.

Kývl jsem. ,,To rozhodně," Souhlasil jsem ,,A nebo jí pořídíme ovci domu.'' Uchechtl jsem se a lépe jí chytil.

Uchechtl jsem se. ,,Jo to určitě." Hlesl jsem a usmál se. Kdo by se o tu ovci staral? To je horší jak o králíka.

Pokrčil jsem rameny. Volnou rukou jsem chytil kočárek a šel s Izu směr domu. ,,I když, stačí ti vyfoukat vlasy a máme ovci z tebe."

Kočárek jsem vzal, když už drží Natsumi. ,,Dneska to můžeš zkusit no." Hlesl jsem. Dám si sprchu, umyju si vlasy a rovnou i vykoupu Natsumi.

Koukl jsem na něj. ,,Jo? Tak jo, s Natsumi si to užijeme," pohladil jsem malou ,,Že jo, princezno?" Usmál jsem se na ní. Ona si položila hlavu na moje rameno a začala mi cucat tričko. Pane bože. Chci jí vidět, až jí budou růst zuby.

Usmál jsem se. Bože... Dobře. Podíval jsem se na Natsumi a uchechtl se. ,, První vykoupeme jí a pak si dám rychlou sprchu. Pak se všichni najíme." Hlesl jsem a rozhlížel se. Je hezky.

,,Jasně, já mezitím udělám jídlo." Pověděl jsem mu. Co bych měl udělat?

Kývl jsem v souhlas. ,,Dobře." Řekl jsem a šel. Po asi patnácti minutách jsme už byli u domu. Vzal jsem si od Kacchana Natsumi.

Nadzvedl jsem obočí. Hah? Od kdy neví, co chce jíst? Je šílenej. ,,Něco teda zkusím." Pověděl jsem nakonec.

Kývl jsem. ,,Jo dobře. Jdu teda umýt Natsumi." Hlesl jsem a usmál se. Šel jsem s ní do ložnice.

Tak, jo. Jdu na to. Nějaké rychlé jídlo. Onigiri? Jo, rejži jsme dlouho neměli. Vyndal jsem ten přístroj na rýži a pustil se do toho.

Přišel jsem do ložnice, kde jsem připravil postýlku a šel do koupelny. Napustil jsem umyvadlo, svlékl ji, dal jí opatrně do umyvadla a myl jí. Chtělo by to vaničku.

Rýži jsem dělal postupně, takže jsem stíhal i postupně tvořit ty malé, hloupé trojúhelníčky. To je patlanina.

Umyl jsem jí a rovnou hlavičku. V umyvadle to jde těžce, aby si nic neudělal a musela mě k tomu zlobit a stále dokola se měnila na králíka. Ugh... Vzal jsem jí a ručník. Šel jsem do ložnice, kde jsem ji osušil, dal plenky a oblékl.