|𝗖𝗵𝗮𝗽𝘁𝗲𝗿 𝗙𝗼𝘂𝗿 |

1K 47 26
                                    


Budík zvoní, ale tělo spí. Zase pondělí. Zase nuda a zase musím vidět svého bratra. 

Vypnu budík a mířím si dát sprchu, ale předtím si ještě nachystám nějaké oblečení, roztáhnu záclony a otevřu okno. Venku je krásně a ještě k tomu fouká lehký vánek. 

Po sprše se obleču, vyfoukám vlasy, lehce se nalíčím a jdu dolů na snídani. V kuchyni jsou všichni. Máma, Táta, Haz i Chalotte. Nemám potřebu se s nikým bavit. Máma by se starala až moc a táta vůbec. Na Haze jsem naštvaná a Charlotte by se pořád vyptávala. Prostě jsem si vzala snídani, sedla si ke stolu a začala jíst.

----------------------------------------------------

Ještě chemie a je konečně konec. Co se týče Toma. Neviděla jsem ho od toho pátku. Když jsem se ráno probudila byl pryč. Nenapsal, nezavolal. Prostě se vypařil.

Celou chemii přemýšlím co budu dnes dělat. Dnes je venku až neobvykle krásně. Chtěla bych toho využít, ale nevím jak.

Najednou uslyším ten krásný hlas zvonku. Konečně. Poberu si své věci a jdu směrem ke dveřím. Ve skříňce si vezmu všechny potřebné věci. Podívám se na telefon a zjistím že mám jednu nepřečtenou zprávu od..... Toma? Kde vzal moje číslo?

Po poslední hodině za školou. Budu čekat. Jedeme na výlet a ne neberu jako odpovědět.

Tom.

Hned jak si zprávu přečtu zabouchnu skříňku a uvidím mého spolužáka Liama. Prostě tam stojí opřený o skříňky a kouká na mě.

,, Ehm Ahoj?" pronesu.

,, Čau, Clary že? Co děláš zítra večer? Možná bychom někam mohly zajít?" řekne a olízne si rty.

,, Ne, to je dobrý. Navíc zítra nemám čas, ale díky Liame." zalžu. Nechci s ním někam chodit.

,, No, kdyby sis to rozmyslela." z kapsy vytáhne papírek a dá mi ho do kapsy ,, Tady je moje číslo."

Odejde a já se rozejdu k východu. Najednou mi přijde další zpráva od Toma.

Změna plánu, stojím před školou. Černé audi. Dělej.

Rozhlédnu se a uvidím to černé audi. Rozejdu se k němu a otevřu dveře od spolujezdce. Tom se usměje a rozjede se. Celou cestu je hrobové ticho. Nikdo nic neřekne. Vlastně jsem to tak nějak čeka-

,, Jak dneska bylo?" přesekne ticho.

,, Jo šlo to. Mám pár otázek." mám jich vlastně dost.

,, Povídej."

,, Takže proč si se mi neozval celý víkend?"

,, Myslel jsem že bys chtěla být sama."

,, Dobře. Nebude na mě Haz čekat?"

,, Nejspíš."

,, Kam jedeme?"

,, To je překvapení. Všechno?" ani zdaleka to není všechno, ale už se ho nic neptám.

,, Všechno." Přikývnu.

Po další půl hodně jízdy jsem jen poslouchala a pobrukovala si písničky z rádia. Už jsem myslela že usnu, když Tom vyjel ze silnice na nějakou cestičku. Docela jsem se začala bát, věděla jsem že mi neublíží ale i tak. Je to nepříjemné nevědět kam jedete. Po cestičce jsem se dostaly zase do nějakého lesa.   

,, Tebe ty lesy nějak berou, ne?" zasměju se a Tom taky.

,, Ne, jen je to místo kde nikdo není." usměje se. Tom zaparkuje někde uprostřed ničeho. Jsou tu jen vysoké stromy a jinak nic ,, Ještě tam nejsme. Budeme se muset trochu projít." pronese a oba vystoupíme, ještě něco vezme z kufru a potom jdeme někudy ,, Tak jsme tady." pronese pro chvíli. 

Naskytne se mi pohled na jezero. Hladina je klidná a díky slunci se blyští. Voda je průzračná, tak že vidím na dno. Kolem jezera je jen tráva a na druhé straně se nachází malý domek, vypadá to jako chata, taková maličká. Je to jednoduše nádhera. 

,, Líbí?" uslyším blízko svého ucha Tomův šepot. Místo odpovědi se mu vrhnu kolem krku. Nevím co to dělám, jen jsem strašně šťastná. Objetí mi opětuju, takhle stojíme v objetí ještě chvíli. Dokud se nevzpamatuju a neodtáhnu se. 

,, Promiň a abych odpověděla na tvou otázku. Líbí? Děláš si srandu? Je to nádhera." otočím se a tím pádem se dívám na jezero. 

,, Jo to je ." řekne a to mě donutí se otočit. Svůj pohled ale nevěnuje jezeru ale mně ,, Jdeme si zaplavat?" rozejde se k molu. 

,, Nemám plavky." rozejdu se za ním. 

,, A to vadí? Máš přece spodní prádlo." 

,, Já nevím, Tome. Já jen- no pro-" 

,, Můžeš si klidně půjčit i moje tričko." 

,, Fajn." souhlasím.

-------------------------------------------

Další kapitola! Už tu máme skoro 100 přečtení! Moc děkuju.

Už z toho tady pomalu dělám After scénu. Ale taky možná ne tak úplně. 

Just you and I I tom holland IKde žijí příběhy. Začni objevovat