Just you and I I tom holland I

| 𝗖𝗵𝗮𝗽𝘁𝗲𝗿 𝗧𝗲𝗻 |

,, To si ze mě děláš srandu?!" zakřičel Tom přes celý dům.

,, Ne..." pípnu, Tom se snaží chytit dech. Právě jsem se mu přiznala že jsem neviděla ani jednu Marvelovku. Teda viděla jsem jenom Iron mana 1, ale i tak by lapal po dechu.

,, Tak to ne. Jdeme se dívat na Marvel a ani půl slova." pohrozil mi prsten.

,, Viděla jsem jenom Iron mana 1. Víc jsem neviděla. Nikdy jsem s tebou na žádné premiéře nebo na Marvel filmu nebyla." obhájím se a zasměju se jak komicky vypadá právě v téhle situaci.

,, To ale neznamená že si se na to nemohla podívat sama." pronese a jde pro CD ,, Takže Captain America: První Avenger." 

Tom si sedl vedle mě, jeho ruku dal kolem mích ramen a já se tím pádem k němu více natiskla. Celý film, jsem si užila a hltala každé slovo. Když film skončil žádala jsem si další. Co si budeme Steve Rogers nebo-li Chris Evans je sexy. 

,, Počkej teď si pustíme Iron mana." 

( Poznámka od autora: V téhle knížce je rok 2018, proto tam není Captain Marvel. Vyšla až v roce 2019. Takže proto je teď na řadě Iron man. Jen aby jste věděly.)

------------------------------------------------

,, Clary, vstávej." probudí mě Tom. Během Prvních Avengers jsem usnula. 

,, Co se děje?" zeptám se, chci vědět důvod proč mě vzbudil, když se mi v jeho náručí tak hezky spalo. 

,, Usnuly jsme, je pozdě."

,, Kolik?" zamumlám.

,,Co?"

,, Kolik je hodin?" povzdechnu si. Oba jsme ještě rozespalý, takže nám chvíli trvá se zorientovat.

,, Je....... Skoro půlnoc!" oba se tím šokem probereme. Zvednu se z gauče a jdu ke své tašce s věcmi. 

,, Ne, ne ,ne, ne! Sakra." zakleju, když vidím několik zpráv a zmeškaných hovorů od mé celé rodiny. Nikdo z nich totiž nevěděl, že jsem u Toma. Rychle jsem napsala mamce omluvnou zprávu, že jsem u Rachel a že jsme jen usnuly. Odepíše mi hned. Napsala že měla strach a že bych si měla zapínat vyzvánění, ale že to chápe. Taky mi řekla ať tam zůstanu přes noc, prý je venku obrovská bouřka.

Po přečtení té zprávy se rozejdu k oknu a nakouknu ven. Má pravdu je tam obrovská bouřka. Nejhorší na tom je, že se tak trochu bojím bouřek. Ano, žiju v Londýně, kde pořád jen prší, jsou bouřky a je hnusně, a teda občas hezky, ale jen to jen málo kdy. A ano opravdu se bojím bouřek. 

,, Hádám že zůstáváš přes noc." uslyším Toma, který omotal své ruce kolem mého pasu a natiskl se na mé tělo. Opřu si hlavu o jeho hruď a jen přikývnu ,, Fajn, půjčím ti něco na spaní." vlepí mi pusu na tvář a odejde nahoru. 

Rozhodnu se jít za ním. Vyběhnu schody a dojdu chodbou až k jeho ložnici. Tom se zrovna přehrabuje ve skříni a hádám, že hledá něco, co bych si mohla obléct na spaní. Najednou vytáhne svoje tričko a přejde s ním ke mně. Vezmu si ho, poděkuji a usměju se.

,, Budeš se chtít vysprchovat?" položí mi otázku.

,, Jo, jestli to nebude vadit." 

,, Kdyby mi to vadilo, nenabízel bych ti to." podotkne. Ukáže směrem na koupelnu. 

,, Díky." lehce ho políbím na rty a odcházím do koupelny. Než stačím zavřít dveře, řekne mi kde najdu ručník a odejde dolů. 

Svléknu se a rozejdu se do sprchy. Rychle se vysprchuju, abych tam nestrávila věčnost. Usuším se, obleču si Tomovo tričko a jdu za ním dolů. 

,, Tak jsem tu." pronesu, Tom sedí na gauči a je na telefonu. 

,, Nemusela si sem chodit, už jsem chtěl jít za tebou nahoru. Máš hlad?" věnuje mi pozornost.

,, Ne, nemám hlad. Spíš bych už chtěla jít spát." 

,, Dobře tak jdeme." zhasne světla a ruku v ruce jdeme nahoru po schodech. Chci se rozejít k pokoji pro hosty, ale Tom mě přitáhne zpátky k němu ,, Kam si jako myslíš že jdeš?" podívá se mi s pobavením do očí.

,, Do pokoje?"

,, Pro hosty? Zbláznila si se?" nepochopila jsem jak to myslí a tak jsem nakrčila obočí ,, Ty nebudeš spát v jiném pokoji. Budeš spát semnou v ložnici, v mojí náruči. Nepustím tě celou noc." usměju se lačně ho políbím. 

Rozejdeme se do ložnice a on zavře za námi dveře. Tessa je u jeho rodičů, takže jsem tu jen my dva. Tom pronese že jde ještě do sprchy. Od té doby co jsem za ním přišla dolů po sprše, mi přijde takový zklamaný, až zaneprázdnění. Jakoby ho něco tížilo. 

,, Clary?" zastaví se před koupelnou. 

,, Ano?" zeptám se. V jeho obličeji jde vidět že mi něco chce říct, jde vidět že je ustaraný. Něco mi chce určitě říct a myslím že něco důležitého. 

,, Jen jsem chtěl ještě vidět tvůj úsměv." zašeptá a to mě právě donutí se usmát. Otočí se a zaleze to koupelny. 

Ulehnu do jeho postele a pomalu propadám do říše snů...

Dneska kapitola nic moc, ale i tak doufám že se líbí.