Just you and I I tom holland I

| 𝗖𝗵𝗮𝗽𝘁𝗲𝗿 𝘁𝘄𝗲𝗻𝘁𝘆 |

Týden. Týden od doby co jsem se vrátila domů. Týden od propuštění z nemocnice. Týden od doby co jsem se dozvěděla pravdu o našem přátelství s Tomem. Taky je zároveň týden od doby co jsem s ním mluvila. 

Celý týden jsem doma a snažím se na něco vzpomenout, na cokoliv. Chtěla jsem se s Tomem setkat, ale od Haze vím že se teď s nikým nebaví. 

,, Clary?!" uslyším volat mámu. Zvednu se z postele a mířím si to dolů za ní.

,, Ano, mami?" zeptám se, když přijdu dolů do kuchyně, ale nikdo nikde. 

,, Mami?" zeptám se znovu, ale nikdo nikde.

,, Clary." ozve se znovu, ale tentokrát jiný hlas. 

Otočím se a uvidím Toma. Stojí tam v modrých džínách, šedém tričku a kožené bundě. 

,, Tome? Co tady- Co tady děláš?" jsem překvapená, myslela jsem že se s nikým nechce bavit.

,, Přijel jsem za tebou. Chtěl jsem se zeptat, jak se máš a prostě. Prostě jsem tě chtěl vidět."

,, Dobře, tak jsem v pohodě. Žiju." pronesu a zasměju se. 

,, Jo a taky jsem si říkal jestli nechceš někam zajet. No myslel jsem že když třeba pojedeme na nějaké místa, tak si třeba na něco vzpomeneš."

,, Jo tak dobře, jen se zajdu převléknout. Ale počítej s tím že nemůžu chodit dlouhé vzdálenosti." kývne na souhlas a já se rozejdu ke schodům do mého pokoje. Co se týče mojí chůze. Zlepšila se poměrně rychle. Schody mi dávají zabrat, ale zvládám to. Jen teda nesmím chodit dlouhé vzdálenosti.

Na sebe jsem hodila roztrhané džíny a dlouhou šedou mikinu. Vlasy jsem si jen rychle učesala a nechala je volné.

Přišla jsem dolů a na lince nechala vzkaz o tom, že jdu ven a vrátím se večer. Potom jsem se obula a vyšla ven, kde už na mě u branky čekal Tom. 

,, Tak můžeme?" zeptal se. 

,, Ano a kam že jedeme?" 

,, To je překvapení. Všechno?"

 ,, Všechno." Přikývnu.

Tom se na mě podívá a usměje se. 

,, Co?" zeptám se s úsměvem. Jsem šťastná proč bych nebyla. Konečně mám možnost zjistit co se za ty roky stalo. 

,, Nic jen, něco podobného už se stalo." podívá se před sebe a vyjede. 

Po dobu jízdy je ticho. Nevím co mu říct. Jedeme asi dvacet minut, než zastavíme někde v poli. Docela se začínám bát. 

,, Nechci tu být." pronesu. Tom si povzdechne. 

,, Clary. Já vím, že je teď vše divné a matoucí a vím že nevíš jak to mezi námi bylo, ale já bych ti nikdy neublížil." 

,, Dobře." věřím mu. Haz mi vyprávěl o tom co dělal když jsem byla v koma.Což moc nechápu, asi to přátelství mezi námi bylo vážně silné. Chci vědět co mezi námi bylo. Nevím co k němu cítím, protože o něm nevím vůbec nic. 

,, Tak jdeme." pronese a vystoupí z auta. Obejde auto a vypadá to že mi chce otevřít dveře, ale já to stihnu dřív. 

,, Díky, ale zvládnu to sama. Jsem už velká holka." zasměju se.

,, Jo jasně." zasměje se. 

,, Blbe." začnu se nahlas smát a on semnou. Je to krásný pocit. 

,, Tak pojď, nebo tě ponesu." 

,, To by jsi neudělal." odpovím a založím si ruce na prsou. 

,, Vsadíme se?" rozejde se ke mně a vezme mě do náruče. 

,, Tome! Polož mě! Thomasi!" křičím a přitom se směju. Opatrně mě položí a potom se rozejdeme směrem na nějakou cestu k lesu.

Chvíli je ticho, ale později mi to nedá a zastavím. Chci mu ukázat, že chci všechno co bylo vrátit.

,, Co se děje?" zeptá se ustaraně.

,, Bolí mě ty nohy. Promiň všechno komplikuji." chvíli na mě udiveně kouká, ale potom mně vezme na záda a vyrazíme dál.

------------------------------------------------------