Just you and I I tom holland I

| 𝗖𝗵𝗮𝗽𝘁𝗲𝗿 𝘀𝗲𝘃𝗲𝗻𝘁𝗲𝗲𝗻 |

Pohled Tom: 

,,Puste mě za ní! Chci jí vidět!" zakřičím přes celou chodbu, když mě dva muži z ochranky drží a nechtějí mě za ní pustit. 

,, Pane tam nemůžete. Nechte nás dělat svoji práci." pronese sestřička, ale je mi to úplně jedno. Stejně se kroutím do všech stran, ale nic nezabere. Když se trochu uklidním, konečně mě pustí. 

,, Jen ji chci vidět a vědět jestli je v pořádku, prosím." otočím se na sestru.

,, Promiňte to nejde." odpoví mi a odejde. 

Sednu si na židli a hlasitě vydechnu. Snažím se zadržet slzy. Tak moc mi chyběla. Neměl jsem ani možnost, jí to všechno říct do očí. Kdybych ji nenechal odjet... Je to moje chyba.

,, Tome?!" uslyším z dálky Harrisona. Tohle bude ještě horší..

Haz miluje Clary víc než občas dává na jevo. Je to jeho malá sestřička, kterou bude vždycky chránit. Určitě ho to muselo zasáhnou dost. Ale ne víc, jak mě. Já se cítil jakoby mě někdo bodl do srdce. Do teď mám tu vzpomínku v hlavě. 

,, Hazi-" pronesu ale hned začne mluvit. 

,, Kde je? Jak jí je? Musím ji vidět! Kde je?" klade otázku za otázkou.

,, Nechtějí mě k ní pustit." pronesu. 

V tu chvíli se dveře od pokoje ve kterém je rozrazí. Clary leží na nemocniční posteli a kolem ní jsou jen doktoři. Haz tam jen stojí a mám dojem, že i začal brečet. Za to já se hned rozeběhl k ní a chytil ji za ruku, kterou měla na prostěradle. 

,, Clary, jsem tady. Budeš v pořádku." i přes to, že má oči zavřené vím, že je možné, že mě slyší.

,, Pane ustupte prosím, potřebujeme ji rychle převézt na sál." pronese doktor. 

Nechci se hádat, a proto udělám co mi řekne. Stojím uprostřed chodby a koukám jak se vzdaluje. Otočím se na Harrisona a vidím, že se baví s tou sestrou. Rozejdu se k nim a když přijdu, sestra zrovna odejde. 

,, Co ti říkala?" zeptám.

,, Ztratila moc krve, vezou ji na operaci. Musí jí vyoperovat slepé střevo. Je na tom špatně, Tome. Neví jestli to vůbec přežije." sedne si na židli a sklopí hlavu. Teď je mi jasné, že brečí. Nedivím se mu, já taky. 

Sednu si na židli vedle něj. Ani jeden z nás nic neříká. Nemáme si co říct. Jediné nad čím přemýšlím je, co bude dál? Co když to nezvládne? Co budu bez ní? 

,, Miluješ ji?" ozve se Harrison. 

,, Cože?" odmlčím se 

,, Miluješ ji? Nebo ne?" zeptá se znovu. 

,,Jasně že ji miluju. Nikdy jsem nic takové k nikomu necítil." Haz nic neřekne, kouká před sebe. 

,, Ví o tom rodiče?" zeptám se ho.

,, Ne, nechci jim to říkat po telefonu. Jakmile bude mít po operaci, odletím zpátky do Anglie." kývnu na souhlas. Natáčení je skoro u konce, stačí natočit jen pár scén a hotovo. Ale teď nikam nepůjdu. Budu jen u ní. 

--------------------------------------

Já a Haz jsme si šly do automatu koupit kávu a mezitím, odvezli Clary na jednotku intenzivní péče. Operace se vydařila. Hned jak jsme se vrátily. Harrison zašel sám za ní, a potom odešel. 

Hlasitě se nadechnu a vstoupím do pokoje, ve kterém se právě Clary nachází. Když ji uvidím, je mi zase do breku. 

Má všude modřiny a stehy. Je bledá jako stěna. Jediné co jde slyšet je pípání přístroje. Vedle postele je křeslo. Sednu si do něj, ale můj pohled je celou dobu na ní. 

,, Omlouvám se." zašeptám a vezmu její ruku do té své. Nic víc neřeknu. Jen ji sleduju a potichu pláču. 

Únava na mě padla, a tak zavřu oči a usnu.

Ale nepřestávám držet její ruku.

Hmmm jo sorry. Ale tak žije, ne?