Just you and I I tom holland I

| 𝗖𝗵𝗮𝗽𝘁𝗲𝗿 𝘁𝗵𝗶𝗿𝘁𝗲𝗲𝗻 |

( PŘEDEM SE CHCI OMLUVIT GOLF JSEM NIKDY NEHRÁLA A ANI NEVÍM POJMI NEBO NÁZVY. BERTE TO PROSÍM S NADSÁZKOU ) 

Přijely jsme na golfové hřiště a kluci se hned pustily do hraní. Vzaly jsme si vozíček, takže jsem tam jen poslušně seděla a sledovala je. Přišlo mi že Tom není dneska ve formě, a proto taky prohrával. Daly si totiž soutěž. Vítěz si může zvolit svoji výhru a taky vymyslet trest ostatním.

,, Clary, chceš si to zkusit?!" křikl na mě Harry. 

,, Vlastně je mi lépe tady!" křiknu zpět a rozejdu se k nim. Nemůžu se koukat jak Tom prohrává, a tak jsem mu vymyslela motivaci. 

,, Co se stalo brácha? Vždy si vyhrával a teď hraješ jakoby si to hrál poprvé." pronesl Sam. 

,, Já vím, nevím co se děje." pronesl Tom a otočil se k nám.

,, Můžu s tebou na chvilku?" zeptám se ho, kývne. Přijdu k němu blíž a společně se rozejdeme dál od kluků. 

,, Jestli mi jdeš říct že je to strašný výkon, nemusíš vím to." zasměje se.

,, O to nejde. Jako je to pravda, co vím vždy ti to šlo lépe, ale spíš jsem ti přišla dát motivaci. Pojď na odpal." poslechl mě a šel se připravit na odpal. 

,, O jaké motivaci si to mluvila?" zeptal se.

,, Představ si mě." pronesu ,, Nahou..." dodám a poodstoupím od něj. Všichni čekáme až Tom konečně odpálí míček, když to konečně udělá míček letí hodně daleko. To byl zatím ten nejlepší odpal co jsem dnes viděla. 

,, Páni, co si mu řekla?" zeptal se Harry. 

,, Dodala jsem mu motivaci." usměju se a dojdu za Tomem. Ten se s úsměvem na mě obrátí. 

,, Mám novou motivaci do života." zasměje se a já společně s ním. 

,, No jo jsem prostě nejlepší motivátor." 

,, Jo to jsi." obejme mě a zatočí semnou ve vzduchu ,, A teď ty."

,, Cože?" 

,, No ták Clary, to dáš." povzbudil mě Sam.

,, Ne, ne, ne. Já v životě golf nehrála, jsem nemožná ve všech sportech co na světě jsou, kromě spaní." založím si ruce na hrudi. 

,, Clary. Ty to zvládneš, pomůžu ti." povzbudí mě Tom.

,, A ty si v motivaci nejhorší." zasměju se. 

,, Tak pojď." obrátím se na Sama a Harryho a naznačila pomoct, ale ti mi jako naschvál zamávaly. Už jsem se zmiňovala, jak jsou občas na nic kamarádi? Ne? Tak teď se zmiňuju!

,, Tak fajn, co mám dělat?" zeptám se Toma, když k němu přijdu. 

,, Stoupni si sem, hůl chyť takhle, trochu se ohni, ale ne moc. Pokrč se v kolenech." dělala jsem vše co mi řekl, vlastně to nebylo tak těžké stál hned za mnou. Držel hůl semnou. Cítila jsem jeho horký dech na krku a s toho se mi dělala husí kůže ,, Potom se jen takhle napřáhneš a odpálíš." ukázal a já jen kývala ,, Chceš abych tady takhle zůstal?" zašeptal mi do ucha. Můj tep zrychlil a moje čelo zasáhlo teplo. Byl to úžasný pocit. Kývla jsem na souhlas. Společně jsme se napřáhly a odpálily míček. Letěl docela daleko ,, Pěkně." pronesl Tom. 

,, Větší zásluhu na tom máš ty." otočím se k němu.

,, I tak to bylo dobrý. Počkáš tady nebo jdeš s námi to dohrát? Za chvíli budeme zpět." rozhodla jsem se že počkám tady. Potřebuju to všechno vydýchat. 

Za tu dobu než přišli, jsem projela instagram a napsala mamce, že jsem s Rachel v obchoďáku. Poslední dobou ani nejsem doma, jsem pořád s Tomem. Nějak mi to nevadí, je mi dobře v jeho blízkosti. Škola není zimní prázdniny začaly dřív, kvůli rekonstrukci. Upřímně já se vůbec nemusím strachovat, mám skvělý prospěch. Vlastně na vysokou jsem šla jen proto, že jsem nevěděla co s životem. Studovat architekturu mě baví. Miluju kreslení. 

,, Jsme tady." uslyším Harryho hlas. 

,, Tak jedeme dál." pronesl Sam a všichni jsme společně vyjely k další jamce. 

-----------------------------------

,, Jsem doma!" zakřičím přes celý dům, však odpovědi se mi nedostane ,, Halo?!" pořád nic. 

Podívám se do kuchyně, ale nikde nikdo, ale na kuchyňském ostrůvku je vzkaz. 

Clary s tátou jsme se rozhodly že pojedeme na týden na chatu. Harrison odletá na nějaký modeling a Charlott jela zase se svými kamarády někam. Spoléhám na tebe že nepodpálíš dům a postaráš se o sebe. 

Máma

Tak to je snad vtip! Nesnáším být sama doma. Vždycky jsem jela k babičce nebo k Rachel. I přes fakt, že už jsem dospělá se bojím být sama doma. 

Radši jsem na to nemyslela a začala si dělat večeři. Lasagne to jistí. Celou dobu, přemýšlím co teď. Rozhodla jsem se napsat Tomovi. 

C: Ahoj, máš něco v plánu? 

Odpovědi se mi dostalo ihned.

T: Ahoj, ne, proč? To už ti chybím? 

C: Jo, ale jde o to že jsem teď asi na týden sama doma. A i přes to že jsem dospělá se docela bojím být sama doma...

T: Jsem na cestě, zlato.

Ježiši já ho fakt miluju! Cože? Co jsem to právě- řekla jsem že ho miluju? Věděla jsem že mezi námi to začíná být vážné, ale nikdy jsem nikomu neřekla že ho miluju. Naservíruju si večeři a dám se do jídla, když mám skoro prázdný talíř, uslyším zvonek. Rozeběhnu se ke dveřím a prudce je otevřu. Uvidím Toma, úplně promoklého Toma. Zatáhnu ho dovnitř a políbím ho, on mě chytne za pás a více si mě k sobě přitiskne. 

,, Si úplně ledový a promoklý, pojď musíš se převléct." 

,, Nemám jiné oblečení." hlas se mu třepe. Pravda je že pomalu končí listopad, venku prší a fouká studený vítr. 

,, Půjčíš si bráchovo." kývne a spolu se vydáme na horů. 

Začína to být pěkně zvrhlý! Děkuju za 1K!!!!!!