Just you and I I tom holland I

| 𝗖𝗵𝗮𝗽𝘁𝗲𝗿 𝘁𝗵𝗶𝗿𝘁𝘆-𝗼𝗻𝗲 |

 ,, To byla poslední krabice." ozvu se a položím krabici s fotkami na zem. 

,, Myslel jsem, že toho bude víc." Tom položí krabici s botami na zem. 

,, Jo, nějaké věci si chci nechat u rodičů." Přejdu k němu a omotám mu ruce kolem krku. 

,, Jsem rád, že jsi tu." omotá své ruce kolem mých boků. 

,, Jo?" políbím ho na krk. 

,, Ano a chtěl jsem ti ještě něco říct." 

,, Ano?" 

,, Musím odjet na natáčení nového filmu." odtáhnu se od něj. 

,, Cože?" 

,, Já vím, že je to na rychlo, ale ten film bude úžasný-" než něco stačí říct dalšího rychle ho obejmu. 

,, Jsem na tebe pyšná." zašeptám mu do krku. 

,, Pojeď semnou." odtáhne se. 

,, Nemůžu. Chci si najít práci." 

,, Dobře, ale slib mi, že si to promyslíš." 

,, Slibuju." políbím ho letmo na rty. 

Projdu kolem něj a směřuji do patra s krabicí s oblečením. Jdu do šatny, kde mi Tom připravil místo, kam si můžu své věci dát. Šatna je obrovská a Tomovo oblečení zabírá jen půlku šatny, takže mu stačilo jen utřít prach a donést mi oblečení nahoru. 

Začala jsem skládat a věšet oblečení do skříní. Když jsem to skoro měla, kolem mého boku se omotaly dvě silné paže.

,, Co to děláš?" zeptám se otočím se k němu čelem. 

,, Objímám tě, aby jsi mi neutekla." 

,, Nemám v plánu někam utíkat. Už nemusím jít domů." 

,, Teď jsi doma tady." letmo ho políbím na rty.

Otočím se zpět a začnu vybalovat poslední oblečení z krabic. Tom odnesl prázdné krabice a vrátil se zpět do šatny zamnou. 

,, Takže nějaké plány na dnešní den?" zeptal se. 

,, Vlastně ano, jedu do obchodního centra. Je výprodej a chci se odrelaxovat a udělat si radost novým oblečením." 

,, Jak jsi přejete." pověsím poslední kousek oblečení do skříně a otočím se k němu. Láme mi srdce mu to říct. 

,, No, já myslela, že bych šla sama. Nic ve zlém, jen si udělat den pro sebe." 

,, Aha, dobře. Budeme mít dost času potom, jak přijdeš." 

,, Děkuji, že to chápeš." obejmu ho.  

,, Jasně." odpoví v objetí. 

,, Půjdu se nachystat a pojedu. Chceš něco koupit?" zeptám se na poslední chvílí. 

,, Ne, užij si to." políbí mě na čelo. Usměju se a obejdu ho. 

Mířím si to do koupelny kde se upravím trochu k světu. Poté jdu zase do šatny a vyberu si outfit. Narychlo něco vyberu a obleku se. K tomu přidám pár šperků, jako prstýnky a náhrdelník. 

Sejdu schody dolů do obývacího pokoje. Najdu Toma s Tessaou, jak leží na gauči a zrovna si vybírá na co se bude koukat na Netflixu. 

,, Jedu, napíšu jak tam budu." políbím ho na tvář. 

,, Dobře." odpoví ani se na mě nepovídá a dál je zabraný do vybírání filmu. 

Nakonec si obuju jen boty a mířím si to k mému autu. Dnes je docela zima, na to že se blíží Jaro. Nasednu do auta a vyjedu vstříc obchodnímu centru. 

Cestou si samozřejmě pustím svůj oblíbený playlist a celou cestu si zpívám. Cesta uběhne poměrně rychle. Naštěstí na silnicích nebylo tolik aut, jako v týdnu. Za to místo na zaparkovaní, je težké najít.

Když vejdu do obchodního centra, hned si to mířím k mým oblíbeným obchodům s oblečením, vždy si vyberu co se mi libí a tím strávím v kabince snad hodinu. Ale za to odcházím s taškami, plné oblečení. 

Když moje nákupy skončí, rozhodnu se jít na kafe a pak domů. Ale narazím na jeden obchod, který mě upoutá něčím, co bych mohla dát Tomovi. 

------------------------------------------------------------------------------

V klidu si popojít své Latte a v tom mi přijde oznámení z mého internetového bankovnictví. Že bych si toho koupila, až moc? Místo toho aby můj učet brečel, spíš se radoval. Ano, utratila jsem dost, ale vlastně se mi víc vrátilo. 

Na můj účet bylo posláno 2 miliony dolarů. Tohle je vtip, nebo...? 

Zavolám do své banky a vše jim povím. Myslela jsem, že se něco stalo a vloudila se možná chyba, ale paní u telefonu mě ujišťovala, že peníze byly převedeny od někoho na můj účet. 

,, A mohla bych se zeptat odkud byly ty peníze poslány?" 

,, Bohužel vám to říci nemůžu. Omlouvám se, ale musím se řídit pravidly." 

,, Ano, chápu, děkuji za snahu a váš čas. Nashle."

Napadá mě jen jediný člověk, který to mohl poslat. Proto se zvednu a mířím si to k autu, abych mohla odjet domů za tou danou osobou.

Omlouvám se za dlouho nevydanou kapitolu, ale měly jsme spoustu testů a jednoduše nebyl čas. Snad se kapitola líbí.❤️