| 𝗖𝗵𝗮𝗽𝘁𝗲𝗿 𝗡𝗶𝗻𝗲 |

883 41 4
                                    


T: Můžeme si promluvit?

T: Máš pravdu, ale neříkej mi že to taky necítíš.

T: Sama si řekla, že si semnou šťastná.

T: Prosím můžeme si promluvit?

Povzdechnu si a zavřu svou skříňku. Tom mi píše zprávy tohoto typu už od doby co jsme se viděly naposledy. Nechci s ním mluvit, je to špatný. Nemůžu s ním být kamarádka, protože nemůžu předstírat že se nic nestalo. Radši budu dělat že ho nesnáším, bude to snadnější. Třeba ho časem zas začnu nesnášet. Vlastně bych na něj neměla ani myslet.

Přijdu do třídy chemie a sednu si do zadní lavice, jako vždy. Hodina ještě nezačala, a tak si vezmu telefon a projíždím si Instagram.

,, Je volná hodina!" zakřičí Jackson- můj otravný spolužák- přes celou třídu. Když máme volnou hodinu, můžeme si dělat co chceme, ale musíme zůstat ve třídě. Uslyším cinknutí svého telefonu a podívám se na displej. Je od Toma.

T: Pěkná bunda.

Podívám se z okna a uvidím ho stát před školou. Okna jsou dost velká, takže se nemusím namáhat vstát. Nechápu co tam dělá, venku prší a asi bude ohromná buřina.

C: Co tady děláš?

T: Neodpovídáš na zprávy.

C: To neznamená že musíš dojet před mou školu. Zbláznil si se? Někdo tě může vidět.

T: Pojď ven.

*píseň v médiích

Rozejdu se ke dveřím, od třídy a chystám se odejít, ale někdo mě stihne zastavit. Byl to Jackson.

,, Kampak si se vydala? Sice je volná hodina, ale to neznamená, že si můžeš jen tak odejít." Jackson byl vždycky ten typ: musí být po mém. Ale teď bude po mém.

,, Sleduj " obejdu ho a vyjdu ze třídy.

T: Uh těžce si ho odbyla. Jeho výraz byl k nezaplacení.

Pousměju se nad jeho zprávou a vyjdu ze školy do toho hnusného počasí. Nemám deštník ani kapuci, takže než dojdu k Tomovi, jsem celá mokrá.

,, Co tady děláš? To nevíš že s toho může být problé-" umlčí mě polibkem. Vím že je to špatné a možná nás teď můžou vidět moji spolužáci, ale nechci se odtáhnout. Tom se odtáhne a začne mluvit.

,, Promiň, ale musel jsem tě vidět a něco ti říct." polkne.

,, Co si mi právě teď potřeboval říct?" zeptám se a udiveně se nakloním hlavu.

,, Chci aby si byla semnou." řekne sice rychle ale i tak mu rozumím velmi dobře.

,, Jako chodit s tebou?" kývne, chci aby to tak bylo, ale nemůže. Co by si lidi mysleli? ,, Tome, já chci, ale nemůžu, víš kolik lidem bychom ublížily? Moje nejlepší kamarádka mě nesnáší, protože se s tebou vídám, můj bratr nechce abych s tebou něco měla. Je to tvůj nejlepší kamarád. Tohle prostě nejde. I když chci sebevíc ti říct, že s tebou chci být. Nemůžu. Nechci ublížit lidem, na kterých mi zaleží." dokončím.

,, Záleží ti víc na tom co si lidi budou myslet, co budou říkat, víc než na tom co chceš?" sklopím hlavu.

,, Nezáleží mi na tom co si budou myslet, ale jak se budou cítit." hlesnu. Cítím jak mi kapky stékají po tvářích, ale nejsou to kapky vody, které padají z nebe, ale produkuje je moje tělo. Je mi líto že neumím být takhle sobecká. Občas sobectví je dobré. Aspoň jednou by se člověk měl víc soustředit na sebe a ne na svět kolem. Ale já to prostě neumím.

,, A to se mi na tobě líbí, Clary. Nejsi sobecká. Ale nemyslíš že by si se měla aspoň jednou zajímat o to co chceš ty? Mám tě rád, jako fakt rád. Nechci to tajit." možná má pravdu. Měla bych se pro jednou zajímat o sebe. Pokud to lidi co mám ráda nedokážou pochopit, neměla bych se s takovými lidmi bavit. Pokud nedokážou pochopit, že chci být s Tomem, neměli by být v mém životě ,, Mám tě rád, Clary. To je aspoň jediná věc, kterou prostě musíš pochopit. Pokud semnou být nechceš, chápu. Ale prosím řekni něco."

,, Myslím že bych měla být pro jednou sobecká a říct ti že chci být s tebou. Ale ještě to bude nsše tajemství. Řekneme to všem až budu připravená. Dobře?" Tom se usměje a přikývne. Vezme můj obličej do tvářích a dlouze mě políbí.

,, Kolik máš ještě hodin?" zeptá se, když se odtáhne.

,, Tohle je poslední, volná hodina." usměju se.

,, Takže bude ti vadit, když si tě ukradnu?"

,, Ani trochu." zasměju se.

,, Nastupovat." pronese a rozejdu se ke dveřím od spolujezdce.

,, Jedem?" zeptá se na posledy Tom.

,, Jedem." pronesu cílevědomě.

Další kapitola. BTW. Díky za 500 přečtení. Jste úžasní. Doufám že se vám kapitola líbila. Líbí se vám víc tahle knížka, nebo ta předchozí? ILY Car.

Just you and I I tom holland IKde žijí příběhy. Začni objevovat