Just you and I I tom holland I

| 𝗖𝗵𝗮𝗽𝘁𝗲𝗿 𝘁𝗵𝗶𝗿𝘁𝘆-𝗳𝗶𝘃𝗲 |

Online jsem si dnes ráno koupila letenky, zpět do Anglie. Co tu mám dělat? Tom si myslí, Bůh ví co a je na mě naštvaný. A kvůli tomu co řekl, jsem raněná a nechci tu být. Chci jít domů za mým bratrem a koukat na filmy a zkusit na tu malou chvíli zapomenout. 

Každé slovo, co řekl se do mě zabodlo jako nůž. Nestojím o to tady s ním, dále být. 

 " A možná máš pravdu styděl jsem se, že jsem s tebou, protože mi přijde, že tohle je všechno jen hra. Co za hraju hraješ Clary?" 

,, Miluješ mě vůbec, nebo chceš jen sex a peníze, slávu?"

,, Teď nevěřím já tobě." 

Cítím se opuštěná a taky mám opět ranní nevolnosti. Chtěla jsem mu to říct, že se to stalo náhodou a že teď spolu čekáme dítě, ale změnila by se situace? Myslel by si, že to na něj hraju. Proto musím odejít. 

Vstala jsem z postele a chtěla jít do koupelny, ale uvědomila jsem si, že mám všechny věci v koupelně, která se nachází v ložnici, kde jsme původně měly spát SPOLU. 

Vyšla jsem z pokoje a přes celé apartmá jsem šla, až k ložnici, nechtěla jsem vejít hned, a tak jsem zaklepala. Z pokoje se ozvalo dále a já konečně mohla vejít. 

Tom se na mě podíval z jeho pohledu, jsem však nemohla nic vyčíst. 

,, Promiň, nebudu otravovat dlouho jen si jdu pro své věci." ozvu se jako první. 

,, Proč?" zeptá se, když si jdu do koupelny, balit věci. 

,, Co, proč?" zeptám a vezmu si kosmetickou cestovní taštičku. 

,, Chci si to přenést do svého pokoje." 

,, Ty věci, jsou v TVÉM pokoji." ukáže na celou koupelnu.

,, Ne, jsou v tvém, já spím v tom druhém." 

,, Nikdo tě tam nenutil." řekne a obleče si mikinu. Zatím měl na sobě, jen tepláky a bílé tričko. 

,, Co mi zbylo?" ani se na něj nepodívám.

,, Mohla jsi zůstat, ale ty si se rozhodla odejít a tím potvrdit, co jsem řekl." opře se o stěnu. 

Nahlas se nadechnu a zatlačím slzy. Nechci mu říkat, že odlétám. Nemusí to vědět. 

,, Jenomže to pravda nebyla." přestala jsem si balit a na moment se chytla za břicho. 

,, Jsi v pořádku?" zeptá se. 

,, Jo, jen mi není dobře." sbalím poslední věc a jdu do ložnice.

Vezmu si z ložnice můj kufr a začnu do něj balit věci. Tom mě stále pozoruje, ale oba nic neřekneme. A to mě ničí.

 Když si chci sbalit poslední kousky do kufru, Tom mi chytne ruku a tím mě zastaví. 

,, Přestaň. Můžeme to vyřešit?" 

,, Co přesně?" 

,, Sakra, včera jsme se hádaly a ty jsi odešla a-" 

,, Odešla jsem, protože... Jsi mě ranil. Bolelo mě, že si tohle o mně myslíš. Takže nic řešit nebudeme. Prostě jsi užij rozhovory, a pak premiéru." 

,, Já myslel, že na premiéru, jdeme spolu."

,, Nemyslím si, že je to dobrý nápad." pronesu a odejdu do svého pokoje.

Hned jak přijdu, přijde i Tom. 

,, To co jsem včera řekl, bylo ze vzteku. Vzteku na toho kluka. Omlouvám se." řekl rychle. 

,, Odpouštím ti, ale nic se na tom nemění. Měl by jsi jít, ať nezmeškáš rozhovory." ani se na něj nepodívám. 

,, Proč to zní jako, že mě opouštíš?" 

,, Já nejsem ta která to rozhodla." řeknu na konec. 

,, Vždycky musíš mít poslední slovo. Na rozhovor teď kašlu. Teď řeším tebe. O co jde? O to že jsem se za tebe styděl?" 

,, Takže si se za mě vážně styděl?" podívám se mu konečně do očí, ale v těch mích je jen bolest. 

,, Ne, tak jsem to nechtěl říct, promiň. Já jsem nevěděl jak se chovat. Přede všemi, nikdy jsem nebyl takhle vidět. Je to stresující a teď bude vycházet film. Je toho moc." 

,, Chápu." řeknu ,, Ale asi bude lepší, když si dneska od sebe dáme pauzu a večer si o tom promluvíme." kývne na souhlas. Dá mi pusu na čelo a odejde se připravovat na rozhovor. 

I když bych tu vážně chtěla zůstat, něco mi říká, že bude lepší, když odjedu. Nevěří mi. Nešlo o to, že by se za mě styděl, ale jeho neskutečná žárlivost, je extremní. Vidí mě jako někoho, kdo je s ním pro peníze.

Myslím si, že pro mě, ale i pro to malé, které nosím pod srdcem, bude nejlepší, když odjedeme. A dále vyřeším, jestli si to malé nechám, nebo na to nejsem dost silná a raději si to nechám vzít... 

DRAMA!!