Just you and I I tom holland I

| 𝗖𝗵𝗮𝗽𝘁𝗲𝗿 𝗘𝗶𝗴𝗵𝘁 |

* Navazuje na předchozí kapitolu.

Celý den jsem strávila s Tomem. Šly jsme nakupovat, na oběd, do kina a teď jedeme na London Eye. Docela se bojím výšek, ale nechci to kazit, moc se tam chci podívat. V autě panuje ticho. Není to to trapné ticho, ale to příjemné. 

,, Takže kam jedeme?" položil mi otázku.

,, Na louku." pronesu zasněně, on se zasměje.

,, Co takhle ke mně domů?" věděla jsem že bydlí sám, ale ještě nikdy jsem u něj nebyla.

,, Tak-tak fajn." nahlas polknu. Nebojím se že by mi něco udělal, ale že by se mohlo stát něco čeho bych litovala. 

--------------------

Právě stojím uprostřed Tomové kuchyně a čekám až mi podá mou vodu. Musím přiznat, že to tu má hezčí a luxusnější než jsem si představovala. Cítila jsem se tu divně, jako bych sem nepatřila. Jako bych tu neměla být.

,, Můžeme se dívat na nějaký film? Nebo si zahrát nějakou hru." pronesl do ticha. Kývnu hlavou na souhlas. Tom se rozejde a cestou mě chytí za ruku, projdeme přes chodbu do obývacího pokoje, sedneme se na gauč a mlčíme. 

,, Zahrajeme si nějakou hru?" pronesu na oplátku já.

,, Fajn, co třeba pravda nebo úkol?" zeptá se a usměje se na mě.

,, Ehh ok." 

,, Pravda nebo úkol?" zeptá se mě Tom.

,, Pravda" odpovím.

,, S kolika kluky si chodila?" sakra. Vždycky když se mě na to někdo zeptá a já odpovím se mi začnou smát. Nevím proč, nic na tom není. Navíc jsem mu to řekla, když jsem křičela na Haze.

,, Tak teda úkol." sklopím pohled dolů. 

,, Ne, už sis zvolila pravdu. No tak přece to není tak zlé, čtyři, dva?" on to vážně neví?!

,, Nikoho" pípnu. Tom vyvalí oči, a proto jsem mu to nechtěla říkat.

,, To je vtip? Proč? Snad všichni kluci z tebe musí šílet." zastrčí mi neposlušný pramen vlasů za ucho. Trochu s červenám. 

,, Nevím, nikdo se semnou do vztahu nehrne." spíše mě nenávidí.

,, Nechápu, já bych do vztahu s tebou šel rovnou." teď zase vykulím oči já. Tom se na mě podívá a začne se nebezpečně přibližovat.

,,  Teď je řada na mně." zašeptám s upřeným pohledem na jeho rty ,, Pravda nebo úkol?"

,,Pravda" pronese.

,, Stejná otázka. Kolik si měl holek?" Tom nad mou otázkou ztuhl.

,, Jednu." ( Vím že to nejspíš jedna nebyla, ale v tomhle příběhu bude prostě jedna. ) ,, Pravda nebo úkol?" zeptá se, ale s menším elánem. 

,, Chci úkol." pronesu odvážněji. Na začátku jsem se docela bála, co vymyslí, ale teď je mi to jedno.

,, No, nemusíš ho dělat, možná bychom se měly spíš jít koukat na film-" Umlčím ho polibkem. 

,, Stačí to takhle." zeptám se ale místo odpovědi se mi dostane, ještě více prohloubený polibek. ¨

Užívám si Tomovi měkké a teplé rty na mích. Pomalu jsem se přemístila na jeho klín, ruce jsem zapletla do jeho vlasů a prohloubila celý polibek. Na chvíli jsme se od sebe odtáhly a zhluboka dýchaly, koukaly jsme si vzájemně do očí. V těch jeho čokoládových očí jsem se topila, ale líbilo se mi to. Líbilo se mi ztrácet se v něm. 

,, Vím že jsem to už říkal." nahlas polkne ,, ale za tohle půjdeme do pekla." zasměje se a já taky.

,, Asi chci jít do pekla." zašeptám a on se znovu vrhne na moje rty. Teď už to ale není nevinný polibek, ale hříšné líbaní. 

Tom se odtáhne a naznačí mi abych si stoupla, to taky udělám. Stoupne si a daruje mi letmý polibek na rty, pak se přemístí na krk. Můj krk obnáší polibky a já tiše vzdychám, jak příjemné mi to je. Najednou mě prudce nadzvedne pod stehny a tím mě na sebe vysadí, automaticky omotám nohy kolem jeho pasu. Tom vyšel schody do dalšího patra a přešel do nejspíš jeho ložnice. Opatrně mě pustí, ale nepřeruší spojení našich rtů.

,, Počkej!" odstoupím od něj. Uvědomila jsem si co dělám. Tohle se nemá dít. 

,, Co se děje?" je zmatený, to já taky. 

,, Tohle je špatný, tohle se nemá dít. Ty, já." vydechnu a zajedu si prsty do vlasů ,, Ty si nejlepší kamarád mého bratra. Tohle se nemá dít. Ty si slavný mladý herec, kterému filmoví svět leží u nohou, máš rozjetou kariéru. Já jsem vysokoškolačka, která je celý život brána jako ty druhá. Promiň ale já nemůžu." dokončím. 

,, Jenomže ty nevíš co chceš. Děláš věci a dáváš mi naděje, a potom couvneš zpátky." 

,, Díky za dnešek, ale už bych měla jít." pronesu a odejdu zpátky dolů. Vezmu svůj telefon a napíšu Hazovi, jestli by pro mě nemohl dojet. Hned odepíše, napíšu mu kde jsem a on odpoví že už je na cestě. 

Po chvíli čekání mi přijde zpráva, že čeká před domem. Vezmu svou bundu a mířím k východu. Než za sebou zavřu dveře, uslyším Toma volat mé jméno. Ignoruju to a raději jdu za Hazem. ¨

,, Co se stalo?" zeptá se, když uvidí že jsem poměrně smutná. 

,, Já-jen nevím co chci..." 

Hey, další kapitola je tady. Moc děkuji za skvělé ohlasy, doufám že se vám knížka bude líbit i v budoucnu. 

Ily. Car..