! Není pokračování MAYBE WE'LL LEAVE TOGETHER !
,, Kde jsou ty časy, kdy jsme byli děti a hrály si. Potom si se kompletně změnil."
,, Já se nezměnil. To ty jsi se změnila."
-----------------------------
Clary Osterfield je milá, malá, hezká a zábav...
,, Vaši letenku, slečno." poprosila mě milí paní letuška, když jsem zrovna nastupovala do letadla.
Pořád přemýšlím, jestli si to ještě nerozmyslím. Jestli to není špatný nápad.
Sedla jsem si na své místo, dala si sluchátka a dále se utápěla ve svých myšlenkách. —————————- Po dlouhém letu, jsme konečně přistály. Vystoupila jsem z letadla, vyzvedla kufr a zavolala si odvoz.
Po příjezdu na hotel, jsem si jen vybalila, osprchovala se a šla opět spát.
—————————- Sluneční paprsky dopadaly na čisté bílé povlečení. Byl krásný den. A doufám že tak i zůstane.
Jako každé ráno jsem si do ruky vzala telefon a zjistila, že mám několik nepřečtených zpráv a snad milion zmeškaných hovoru od Harrisona.
H: Ty si v Atlantě?!
H: Co tady děláš? Přijela si za Tomem? A to si viděla ten článek a i přes to si přijela? Mimochodem vím vše. O vás.
Článek? Jaký článek?
Najela jsem na internet a do vyhledávače napsala Tom Holland. Okamžitě mi to vyhledalo několik článků o tom, že Tom a herečka Zendaya spolu tajně randí.
A najednou jakoby mi to vše do sebe zapadalo. Tom mě nechal kvůli ní. Nechal mě kvůli ní. Opustil mě, protože jsem mu nebyla dost dobrá.
Slzy se draly na povrch a nešlo je zastavit. Bolelo to. Ten pocit, že pro někoho nejste dost dobří.
Cink!
Uslyším vedle mě svůj telefon. Předpokládám že je to zase Harrison, ale tentokrát jsem se mýlila. Byla od Toma.
T: Ten článek, není pravda. Je to jen pomluva. Je to kvůli Spider-manovi. Chtějí to okořenit. Nevěř tomu.
Vím že většina věcí co píší v novinách a na internetu nejsou pravda, ale jsou i pravdivé údaje. Občas prostě nevím čemu věřit. Může mi říkat pravdu, ale taky mi může lhát. Nechci mu věřit.
C: Tak proč si odjel? Neozval si se.
Nevím co jinému mám říct. To je vše co chci vědět. Proč odjel a potom se už neozval.
T: Clary..... Dnes v jednu odpoledne v kavárně. Pošlu ti adresu.
Vstala jsem z postele a oblékla se. Šla jsem na snídani tady v Hotelu. Zbytek dne jsem jen proležela a přemýšlela co mu vlastně řeknu.
Sedím v kavárně, kterou vybral Tom a čekám až se uráčí přijít, možná proto, že má asi už půl hodiny zpoždění. Dneska je krásný den a tak jsem si na sebe vzala jediný šaty co sebou mám.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Celou dobu koukám na telefon a kontroluji čas. Ale Tom nikde. Třeba jsem šla na špatnou adresu. Blbost.
Po chvíli přemýšlení, jestli to už vzdám a raději půjdu zpět na hotel, zabalím si věci a odjedu co nejdál to jde, se na proti mě někdo posadí. Pohlédnu na dotyčného a málem přestanu dýchat.
,, Promiň za zpoždění." omluví se podívá se na lístek s nápoji.
,, Půl hodiny. To tě nová přítelkyně nechtěla pustit." pronesu a vezmu si lístek do rukou.
,, Clary, co tady opravdu děláš? Přijela si jen abys žárlila nebo-"
,, Já nežárlím. Dozvěděla jsem se to až když jsem dojela."
,, Dobře. Tak proč si přijela?"
,, Chci vědět proč? Proč si odjel? Proč si se neozval."
....
Ticho. Nic víc. Neřekne vůbec nic.
Tohle nemá cenu. ,, Dobře, tohle byla kravina."
Vstanu od stolu a jdu směrem k východu. Vyjdu ven a nasednu do mého půjčeného auta. Rozjedu se pryč a v tom mi začne zvonit telefon. Podívám se na obrazovku a vidím, že mi volá Tom. Nedá mi to a hovor příjmu a dám ho na hlasitý odposlech.
,, Miluju tě." pronese do telefonu. Cítí to stejně? Nebo se snaží sehrát scénu.
,, Kdybys mě miloval neodešel bys." pronesu a opět mi začnou téct slzy.
,, Miluju tě, a proto jsem odešel. Nikdy jsem to nikomu neřekl. Bál jsem se, že to necítíš stejně. A když si na mě byla naštvaná, že jsem lhal o svém odjezdu, myslel jsem že-"
,, Že co?" před sebou vidím semafor, který ukazuje červenou. Dupnu na brzdu.
,, Že už to co bylo nebudeš cítit stejně. Že už mi nebudeš věřit." pronese
,, Ale já to cítím stejně." pronesu mezi slzami.
,, Tak mi řekni co cítíš." Na semaforu se ukáže zelená, a tak se rozjedu.
,, Miluju-" nestačím doříct větu, protože ucítím ostrý náraz.
Jsem unavená a cítím bolest. Nemám silu.
Nevnímám okolní svět.
Jen tu bolest.
Neukamenujte mě, prosím. Doufám že se aspoň trochu líbila.
