Just you and I I tom holland I

| 𝗖𝗵𝗮𝗽𝘁𝗲𝗿 𝗲𝗶𝗴𝗵𝘁𝗲𝗲𝗻 |

*Písnička v mediích, pusťte si to u části označenou hvězdičkou.

Prosím přečtěte si sdělení na konci.

O 1 měsíc později: 

Clary se pořád neprobrala z komatu. Spider-man je skoro dotočený a já jsem teď celé dny u ní. Doktoři říkají, že má štěstí, že to vůbec přežila, ale že bude trvat než se probudí. Mohou to být možná i roky. 

Ale to je mi jedno, budu na ni čekat. 

Byl jsem strašně unavený, a tak jsem se uvelebil do křesla vedle její postele. Její ruku jsem stále svíral v té své. Pomalu jsem pod lehal únavě. 

* Písnička v mediích

,, Tome?" uslyšel jsem hlas a otevřel oči. 

Stál jsem na silnici, kde se stala ta nehoda. Bylo to jako předtím. Všude kusy aut a kolem chaos. Všude tu jezdily sanitky a policisté. Všichni kolemjdoucí si to točily. 

,, Tome?" uslyšel jsem znova. Byla to ona. Musela to být ona. Její sametový hlas poznám vždy. 

,, Clary?" otočil jsem se na dívku stojící přede mnou. Rozeběhl jsem se k ní a silně jí objal. Objetí mi hned vrátila. 

Když jsme se odtáhly Clary nic neřekla jen se na mě koukala. Všiml jsem si něčeho za ní. Uviděl jsem to samé co před měsícem, ale jinak. 

Pár sanitářů se snažily oživit dívku. Clary. Jen tam ležela, jako tělo bez duše.

,, Tome. Musíš mě nechat jít." uslyším vedle sebe. Stále koukám na sanitáře a tělo dívky. Zase ten pocit bolesti. Kašlu na to co jsem slyšel a rozeběhnu se k nim. 

,, Nabít na sto padesát... Pal." pronese jeden z nich, ale dívku se stále nedaří oživit. Sanitář si povzdechne a položí defibrilátor na zem. 

,, Čas úmrtí?" zeptá se poté. 

,, 14:06. Jméno: Clary Osterfield. Žena. 21 let. "

,, Ne." pronesu ,, Ne! Ne!" zakřičím, ale je pozdě protože jí začnou nakládat do vozidla. 

Auto se vzdaluje. Já křičím, ale přesto cítím jakoby mě nikdo neslyšel. 

,, Pane běžte od ní!" uslyším hlas. 

Probudím se s šokem, kolem pípají přístroje a běhají lidé. Na monitoru na kterém je připojená Clary je nekonečná rovná čára. 

,, Pane, slyšel jste, ustupte!" pronese sestra a já udělám co řekla. 

Pocit prázdnoty, temnoty, beznaděje. To a ještě víc. Zalezl jsem do rohu místnosti a sledoval, jak se jí snaží doktoři oživit. Sjel jsem zády po zdi dolů a brečel. Všechno na mě spadlo. 

Nikdy mě nenapadlo, že to může tak bolet. Že někoho můžete milovat, tak moc, že jste bez něj nic. Jste jen chyba.Že milovat znamená bolet. Tak jsem se cítil bez Clary. Vždy jsem chtěl aby byla šťastná, ale to jsem nedokázal. Nikdy pro ni nebudu dobrý, je to moje chyba. 

To všechno teď bylo ve mně. A já to jen slzami pouštěl ven. Všechno jakoby bylo zpomalené. 

Najednou se vše uklidní, přístroj běží jako předtím. Doktoři i sestry si oddechnou. Jedna sestra si mě všimne a přejde ke mně. 

,, Vše je v pořádku. Je zpátky." pronese, vstanu a přejdu zpět ke Clary. 

Opět si sednu do křesla a chytnu ji pevně za ruku. Div se že tam nemá žádné otlaky. Na ruku ji políbím a opět ji nepřetržitě sleduji. Moc jí miluju. Kdyby se nevrátila zpět. Kdyby zemřela, radši bych tu nebyl. 

,, Omlouvám se." zašeptám. 

Ještě asi půl hodiny ji sleduji a líbám na ruku. Poté opět usnu. 

----------------------

,, Vzbuď se." uslyším , ale ne zase ten sen. Počkat. To není sen.

Otevřu oči a uvidím Clary sedět na posteli. Nemůžu tomu uvěřit. Je živá a je tady. 

,, Clary?" usměje se na mě ,, Pane bože Clary." uvědomím si. Vystřelím do vzduchu a hned ji obejmu. 

,, Au." pronese. Odtáhnu se od ní. Vypadá to že ji něco zabolelo na žebrech.

,, Promiň, lehni se." rozkážu ji a přitom ji pomůžu. Pořádně ji zakryji a sednu si zpět do křesla. Tentokrát si ho více přisunu. 

,, Je mi špatně. Co se stalo?" 

,, Zavolám sestru." pronesu, ale ona mě zastaví.

,, Už jsem ji volala byla tu. A mám vlastně ještě jednu otázku." 

,, Jen se ptej, řeknu ti vše, všechno ti vysvětlím." 

,, Dobře, takže. Proč mě sakra objímáš?!" 

Ale ne

----------------------------

Prostě mám ráda dramata. Sorry. Já musela. 

Každopádně doufám, že všichni z Jižní Moravy jste v pořádku. Já sama bydlím na Jižní Moravě a ještě k tomu, kousek od Hodonína. Ale my jsme v pohodě. Ale ne všichni měly takové štěstí. Pomozte těm lidem, pokud máte tu možnost. A nedělejte si z toho srandu. Není to vtipné.

Buďte na sebe opatrní.