Just you and I I tom holland I

| 𝗖𝗵𝗮𝗽𝘁𝗲𝗿 𝘁𝗵𝗶𝗿𝘁𝘆-𝘀𝗶𝘅 |

O 10 měsíců později:

,, Clary?" slyším někoho za dveřmi. 

,, Ano?" potichu se zvednu z postele abych nevzbudila malou.  Do pokoje přijde Haz a posadí se na postel.

,, Tom volal..." ani se na mě nepodívá. 

,, Ani nezačínej." řeknu. 

,, Ale no tak! Je to už 10 měsíců a to ani o Emily neví!" řekne tak nahlas, že malou Emily vzbudí. Začne plakat, rychle k ní přejdu, vezmu si ji do náručí a snažím se jí uklidnit. 

,, Vypadni." řeknu Hazovi. 

,, Clary." 

,, Udělal jsi už dost! Vypadni!" zvýším hlas. Haz přikývne a odejde. 

Po chvíli se mi Emily, konečně podaří utišit a ona znovu usne. Emily je moje a Tom- moje dcera. Porodila jsem ji teprve před 1 měsícem. A co se týče mě a Toma, vlastně se nic nezměnilo. Ten večer jsem odletěla zpět do Londýna a díky penězům od Toma si koupila byt. Nechtěla jsem ty peníze využít, ale co mi zbylo? Kdybych šla k rodičů, Tom by mě našel. Nechtěla jsem ho vidět. Vím, že to byla jedna hádka, ale myslím si, že to tak bude lepší. Kdybych byla sama, nejspíš by mě to mrzelo víc, ale nejsem sama. Mám Emily a spolu jsme pořád. Musíme. A já se s ní nemůžu cítit ani šťastnější. 

Dnes jsem přijela k rodičům, abych jim konečně představila Emily. Byly šťastní, že ji konečně můžou vidět. Když jsme rodila docela mi chyběla Tomova podpora. Ale na porodním sála semnou byl Haz. Jsem ráda, že jsem ho měla u sebe. Celou dobu od návratu, byl má opora. Nikdo z rodině nejprve nevěděl, kde jsem. Nějaký čas jsem strávila u Toma a poté jsem si vzala svůj vlastní byt. Byl moc útulný a vlastně moc hezký a zároveň i levný. 

Rozhodla jsem se sejít dolů, abych taky mohla mluvit s rodiči o něčem jiném, ale když jsem scházela schody uslyšela jsem velmi povědomé hlasy. Hollandovi!

Rychle jsem vyběhla schody a schovala se za zeď. Stále jsem je mohla slyšet. 

,, Moc rád vás zase vidím." uslyším až moc povědomí hlas. Tom! 

,, My tebe taky." řekne moje máma. Na chvílí nastane ticho. 

,, Nevíte něco o Clary?" zeptá se Tom. 

,, Bohužel ne, víme jen, že má nějaký byt ve městě, ale nevíme kde. Vůbec s námi nemluví s nikým. Občas sem zajede, toť vše." řekne můj táta. 

,, Nevadí." řekne Tom a odejde to kuchyně. 

Zatraceně! Zatraceně! Zatraceně! 

Celá Familia Hollandů? Co tady dělají?

Uslyším kroky směřující nahoru, a tak rychle zaběhnu do pokoje. Začnu panikařit. Nevím co dělat, tak si jen sednu na postel a koukám na Emily. 

,, Clary?" slyším potichu Haze.

,, Pojď sem!" řeknu mu. Vejde do pokoje a nahlas vydechne. 

,, Jen aby jsi věděla, já ani táta v tom nejdeme." 

,, I tak! Co teď?" 

,, Zůstaň tady, já zaměstnám ostatní a pak rychle odejdeš." 

Oba rychle začneme balit věci a domluvíme se na plánu. 

,, Hazi." zastavím ho než odejde. 

,, Ano?" 

,, Děkuju, že mi pomáháš." kývne hlavou a odejde. 

Vezmu Emily v sedačce a mířím si to pomalu ke schodům, ale tak aby mě nikdo neviděl, ale já je slyšela. 

,, Au!" uslyšela jsem Haze. To byl signál, že můj bratr zahrál, že spadl a já tak můžu rychle s malou utéct. Rozeběhnu se s taškou s věcmi a Emily k autu. Projdu hlavními dveřmi a jakmile zavřu, modlím se, aby to nikdo neslyšel. 

Rychle dám věci do auta a Emily dám do sedačky a zabezpečím. Když zavřu dveře od zadních dveří, chci obejít auto a nasednout na místo řidiče a co nejrychleji odtud odjet. To se mi, ale nepovede. 

,, Clary?" uslyším za sebou ten hlas, který mi tak moc chyběl. 

Pomalu se otočí a uvidím ho stát a překvapeně se na mě dívat. 

Je to v prdeli...

Že bych ten příběh prodloužila?