Mladý kluk jménem Jungkook si hledá úplně svou první práci, aby nenechal svého kamaráda platit sám všechny věci jako doposud. Povede se tomuto mladému klukovi najít dobře placenou práci, tak aby ho bavila? A k tomu i doživotní lásku nebo bude jen hr...
Co jsem zasedl za volant moc dobře jsem věděl kam budu chtít jet se najíst s mým novým přítelem. Jsem za něj neskutečně vděčný za každou chvíli kterou s ním můžu strávit. Jeli jsme nedaleko od obchoďáku. Byla to menší restaurace, do které nikdo moc nechodil a taky proto jsem jí měl hodně v oblibě a taky jsem tam velice rád chodil. ,, Vystupujeme, tak pojď." řekl jsem Kookiemu mile a šel za mnou. Nasadil si masku aby ho zatím nikdo nepoznal, ale všem to brzy dojde že je můj bodyguard a že je to on se kterým jsem se políbil na veřejnosti.
Sedli jsme si ke stolu pro dva, mezitím nám servírka donesla menu a mile se k tomu usmála, hlavně na Kooka. Jako naschvál ji musel úsměv oplatit, tohle jen tak nenechám. ,, Co by sis dal králíčku?" ,, Hej neříkej mi tak." ,, Nebo? Podívej se jak máš pěkně nafouklé tvářičky." ,, Tae, opravdu přestaň." ,, Nebo?" tohle provokování mě dost bavilo, ale moji drahou polovičku ani ne.
,, Dám si to stejné co ty, takže vybírej." řekl rozhodně a položil menu na kraj stolu. ,, Dobře jak myslíš zlato." Na tu přezdívku jen zamručel a koukl se jinam. Po chvíli k nám přišel někdo jiný, ale tentokrát číšník. ,, Takže máte vybrané pánové." ,, Mmm dali bychom si každý Gimbap a Tteokguk." ,, Takže 2x Gimbap a 2x Tteokguk, ještě něco k pití?" zopakoval si pro sebe a ptal se nás dál. ,, Já si dám asi Colu nebo něco podobného co tu máte a ty Kookie?" otočil jsem pohled na něj. ,, To samé, děkuji." znovu se na sebe usmáli. ,, Dobře, tak chvíli vydržte."
Vzal jsem si jednu Kookovu ruku a přiblížil jsem si ho blíž k sobě. Nahnul jsem se mu k uchu a pošeptal ,, Tohle mi děláš naschvál? Huuh?" ,, Samozřejmě. Ale ne vždy jsem takový milý tak se omlouvám." zabořil pohled do země. ,, Ne ne ne ne tak jsem to nemyslel, no tak. Podívej se na mě." zvedl pohled a koukal mi přímo do očí. ,, No vidíš jak to jde a teď pojďme jíst." Číšník nám donesl jídlo do kterého jsme se ihned pustili.
,, Tak chutnalo nakonec?" ,, Mmm ano neboj se." odpověděl kladně, když už jsme seděli v autě. ,, Tak jo, hele mám tak dvě hodinky než půjdeme na další můj program. Chceš něco vyloženě dělat?" optal jsem se ho mile a usmál se na něj. ,, Co by si říkal na procházku v parku hm?" odpověděl mi během vteřiny a jeho plán se mi opravdu zamlouval. ,, Dobře takže jedeme?" Jen kývl a dál v klidu seděl. Projížděl si pravděpodobně něco na mobilu během toho co já jsem řídil.
Co jsem zaparkoval na místo u parku se Kook nad něčím zarazil. ,, Copak Kookie, děje se něco?" ,, J-jen.... od kdy to je venku? A proč to je vůbec zveřejněné?" zmateně jsem se na něj podíval. Kookie mi jen po chvíli ukázal fotku, kterou našel na internetu. Ale nejen takovou, nebyla jenom moc, ale naše.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla to naše fotka z prvního focení, které mu docela i šlo. ,, Vždyť je dobrá ne? Nelíbí se ti na ní něco?" ,, Nooo.... jen že to tam trochu kazím a ta póza..." vzal jsem si jeho bradu a natočil jeho pohled na mě. ,, Tak hele, vypadáš tam zatraceně úžasně, tak že mi dělá pomalu problém se udržet abych tě tu teď a tady nezačal líbat a nestrhl z tebe všechno oblečení." celý zrudl jak si mě vyslechl. Přesně takhle jsem to chtěl ,, Dej mi pusu, prosím Kookie." nahl se ke mně a neváhal ani vteřinu. Přivlastnil si vášnivě a zároveň procítěně moje rty.
Odtáhl jsem se od něj, sice nerad, ale chtěli jsme se ještě projít po parku. ,, Tak jdeme?" pobídl jsem ho a ihned vystoupil z auta. ,, Dej mi ruku." natahoval jsem se jednou pro tu jeho, kterou mi s radostí podal. Ruku v ruce jsme prošli polovinu parku, bohužel na víc nebyl čas. ,, Kookie musíme se pomalu vrátit." ,, Ale vždyť-" ,, Tohle mi nedělej prosím, zbytek si projdeme určitě příště, platí?" nastavil jsem malíček na slib, Kookie s radostí přijal.
Došli jsme na parkoviště kde jsem parkoval auto a nasedli hned do auta. Kook už se hnal na místo řidiče, ale zarazil jsem ho. ,, Ne nebudeš řídit." otočil se na mě a zadíval se mi hluboce do oči. ,, Proč?" ,, Protože je to překvapení kam tě vezu. Tak si padej nasednout." znovu se otočil a odcházel si sednout. Nešlo odolat a plácl jsem ho přes zadek. V autě mi hned zazvonil mobil, rychle jsem ho vzal a přijal hovor. Nechal jsem si ho u ucha, aby Kookie nevěděl kdo mi volá.
Jimin: Kde jste však už jste tu měli dávno být.
Tae: No tak uklidni se, vždyť už jedeme.
Jimin: Neslyší mě že ne?
Tae: Ne neboj, nemám tě nahlas. Ale asi jsem upoutal jeho pozornost.
Jimin: Hlavně si pohněte, jediný kdo tu není je ještě Hobi s Jinem.
Tae: Dobře tak zatím ahoj.
Jimin: Ahooj.
,, Kdo to byl? Tae?" začínal jsem startovat auto a ignoroval jsem jeho otázky. Nakonec mi sáhl na stehno a opatrně ho hladil ,, Prosím neignoruj mě, kdo to byl?" ,, Nebudu tě ignorovat, ale neptej se protože ti to neřeknu." ,, Takže mě podvádíš?" Koukl jsem se mu do očí jestli to myslí smrtelně vážně. ,, Ne nepodvádím, ani bych to nedokázal udělat jasné? Na tohle se už nikdy neptej." sklopil pohled k zemi ,, Promiň." ,, Neomlouvej se Kookie anu." řekl jsem mile, abych si ho uklidnil.
Byli jsme skoro u cílového místa ,, Na vem si to a zavaž si oči." podal jsem mu černý šátek, přes který by neměl nic vidět. ,, Ale.... no dobře." jak jsem řekl tak i udělal. Po dalších 5 minutách jsem zaparkoval na parkovišti před jedním klubem.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Ani nevím co mám pomalu psát, ale začnu vám věnovat kapitoly za to jak mě podporujete. 😍🥺
