Bodyguard {Vkook}

🔸25.kapitola🔸

Pohled Taehyunga

Potom co vyletěl Kookie z koupelny jsem věděl že jsem to udělal zase na někom. Ale tentokrát na někom koho jsem neskutečně moc miloval. Sklouzl jsem po zádech o zeď do sedu a nechal na sebe téct vodu, která byla puštěná. ,, Proč jsem to znovu udělal a neposlechl." řekl jsem si potichu sám pro sebe. Slyšel jsem ze spodu jak Kookie někomu volá, pravděpodobně Jinovi a Joon bude pravděpodobně s ním.

Zabijou mě oba dva, nevím co mám dělat. Třískly dveře ze spodu, takže Kookie opravdu odešel. Začal jsem brečet a dokonce jsem i zařval docela dost nahlas. Tannie byl do sekundy u mě a vlezl za mnou, přitulil se ke mně. Hned jsem ho začal hladit a vzal si ho do náruče. Rychle mě uklidnila jeho společnost a vypl vodu. 

Jen co Tannie vylezl se otřepal byl roztomilý, ale v zápětí jsem si vzpomněl na to co se stalo před chvílí. Tak strašně moc se za to nenávidím a netuším jestli mi bude odpuštěno jak od Jina a Joona tak hlavně od Kookieho. Nechci ho ztratit touhle cestou, nechci ho ztratit vůbec. Chvíli jsem jen tak ležel na posteli a přemýšlel co teď. Po té chvíli mě vyrušil zvonění telefonu, byl to Joon. Bál jsem se to vzít, ale ještě víc to odmítnout.

Joon: Tae?

Tae: mmm?

Joon: Nebudu tě za to kárat jsi dospělý takže se nemusíš bát, jen-

Tae: Prosím nic ne- neříkej. 

( znovu jsem se rozbrečel, Joon to nepřeslechl bohužel )

Joon: Tae ty brečíš?

Tae: Možná.

Joon: Myslíš to s ním opravdu vážně co? Protože jsem tě neviděl brečet díky někomu po tom co si mu ublížil.

Tae: Samozřejmě že to myslím vážně, sám vidíš jak mě změnil. Změnil mě k lepšímu a já to takhle poseru. Bojím se...

Joon: Já ti odpouštím, teď je to na Jinovi a Kookiem. Pamatuj jsi pořád pozvaný.

Tae: Beru na vědomí, kolik mám ještě času.

Joon: Ještě hodinku.

Tae: Děkuji, zatím.

Joon: Zatím.

Po rozhovoru s Joonem jsem se zvedl z postele a zamířil to přímo před sebou ke skříni s oblečení. Přemýšlel jsem co si na sebe vzít, zase nic extra formálního nebudu potřebovat, ale zase tak abych byl slušně oblečený.  Nakonec jsem si vybral větší šedý svetr a k tomu kostkované kalhoty, které mi byly volnější. Teď ještě rychle někam pro kytku a něco dobrého jako omluvu Kookiemu.

Sebral jsem kličky od auta a sebral sebou i tašku pro Tanna i jeho samozřejmě ,, Tann!" zavolal jsem na něj a byl hned na cestě dolů. Tašku jsem položil na místo spolujezdce a Tan mi vyskočil na klín. Upásal jsem se a mohl vyjet do nejbližšího obchoďáku. Mám ještě 40 minut, to bych měl stihnout.

Hned co jsem vešel do obchoďáku s Tannem v tašce, ano musel jsem ho mít v tašce. Ale nějak mu to nevadilo, vždy se nechal rád nosit. Zamířili jsme to do obchodu s potravinami. Zašel jsem zrovna k oddělení se sladkostmi a naplnil trochu víc košík sušenkami. K tomu jsem nezapomněl na banánové mléko, ano vím moc dobře co miluje můj Kookie.

S plnou taškou jsem to zamířil ještě rychle do květinářství, kde jsem vzal černou kytici růží. Po cestě nazpátek jsem musel Tanna pustit na volno. Šel pěkně u nohy, má štěstí. ,, Pane?" otočil jsem se za hlasem stejně jako Tan. ,, Psi tu nesmí být na volno." ,, Já se omlouvám ale nemohl bych ho vzít s plnými rukami do tašky." pak si mě hlídač prohlédl.

 ,, No počkat vy jste Kim Taehyung." ,, Budu mít velké problémy za Tana." koukl jsem se na svou chlupatou kuličku, jak poslušně sedí u nohy. ,, Ne nebudete nebojte se, máte ho pěkně vycvičeného, omlouvám se za zdržení." ,, To jsem rád a neomlouvejte se je to vaše práce Nashle." ,, Nashle." 

Měl jsem 15 minut na to dojet k Jinovi a Kookiemu. Snad nebudou nikde zácpy, je středa tak by neměli a měl jsem pravdu. Vyšlo mi to pěkně na čas jsem zaparkoval a vzal všechny věci do ruky, Tan šel znovu poslušně u nohy a jen si odešel vyčůrat. ,, Šikovný jsi Tannie." Dole byly otevřené hlavní dveře, takže jsme jen nastoupily do výtahu a vyjeli nahoru do 5 patra.

Zaklepal jsem nějak zázračně na dveře, po pár sekundách mi otevřel Joon a zíral na mě jestli jsem v pohodě. ,, Můžu dovnitř?" ,, Jojo pojď, ale i Tannieho jsi přivedl?" ,, Jo nechtěl jsem ho nechávat dneska doma." Tan se ihned rozběhl do bytovky, takže budou vědět že jsem tady. Joon za mnou zavřel ,, Nechceš něco vzít?" ,, Ne já to zvládnu." ,, Jak myslíš." usmál jsem se na něj. ,, Kdo všechno tu už je?" ,, Všichni, jsi poslední a máš ještě dost času. Jin ještě něco dodělává, takže jsme v obýváku."

Přišel jsem do obýváku s taškou plných sušenek a banánového mléka + ta černá kytice. Všichni upřeli na mě pohled a vytřeštili oči. Ale Kookieho jsem neviděl, asi bude v kuchyni. A nebo taky ne, protože stál ve futrech jak přikovaný k zemi. ,, Kookie odpustíš mi to?" přišel jsem k němu blíž. ,, Já... já..." zadrhával se. Po sekundě za ním stál zaražený i Jin jako všichni ostatní.

,, Ano odpouštím ti Tae." ,, Děkuji." zašeptal jsem a políbil ho. ,, Na tady máš jako omluvu." podal jsem mu kytici a tašku s dobrotami. ,, Dej mi tu kytici dám ji zrovna do nějaké nádoby." pobídl ho Jin a usmál se na mě. Takže mi bylo odpuštěno i od Jina. ,, WAAAAAAA!" vykřikl skoro Kookie na celý barák. ,, To je všechno pro mě." koukl se na mě těmi velkými rozzářenými očičky ,, Samozřejmě." opřel jsem si čelo o to jeho a rychle ještě pošeptal.

,, Miluju tě a ještě jednou se ti omlouvám." ,, Já tebe taky miluju Tae." ,, Tak jo vy dvě hrdličky pojďme jíst." svolal nás všechny k obědu Jin. Sedl jsem si vedle Kookieho, který seděl vedle Jimina. Jen po nás hodil pohled a kývli jsme hlavou že rozumíme. ,, Jine?" optal jsem se abych upoutal jeho pozornost. ,, Mmmhm?" ,, A můžeš mi říct jak umíš tak úžasně vařit?" ,, To mi lichotíš abych ti odpustil?" ,, Ne protože to je zatraceně dobrý, asi vím po kom to Kookie má."

- - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Nebojte za chvíli se podíváme do Itálie s našimi postavami. 😁😍

Přeji vám krásný den, doufám že všichni jste dostali pěkné vysvědčení.🥺🥺💚