Bodyguard {Vkook}

🔸38.kapitola🔸

Pohled Jungkooka

Dvě hodiny uběhli jako nic a my s Taem měli všechno sbalené. Samozřejmě pan Kim si sbalil jeden velký kufr a bude si brát ještě tašku přes rameno. Já si sbalil jen něco málo do větší tašky a vezmu si taky nějakou tašku přes rameno.

,, Tak co jak jsi na tom Kookie?" vešel do pokoje a pomalu přicházel ke mně. ,, Hele já už mám sbaleno a ano stačí mi tahle taška. Spíš jestli tobě bude stačit jeden kufr na to všechno." začal jsem se smát, protože jsem ho moc dobře znal a divil jsem se že si nesbalil tak tři kufry. ,, Hele to není vtipné pojď sem."

Vyhrožoval mi a naháněl mě po celém domě než mě nakonec sejmul na gauč a byl nade mnou. ,, Teď už tě smích přešel že?" ,, Uhm..." jen jsem se mu zpříma koukal do očí a čekal co udělá dál. Pomalu se ke mně nakláněl až se naše rty spojily. ,,Mmmm Tae.." odstrčil jsem ho sice nerad, ale koukl jsem se na hodiny a už byl čas vyjít k Jinovi na oběd.

,, Hádám že už musíme co?" ušklíbl se a vstal ze mě, potom mi podal ruku a pomohl mi na nohy. ,, Tak jo pojďme se převléct do něčeho jiného než je pyžamo." ,, Souhlas." odkývl jsem a šli jsme se společně převléct do pokoje. Zabralo nám to jen pár minutek, já už pomalu šel dolů nastartovat auto a připravit Tana.

Jak jsem si sedal na místo řidiče, tak Tae už zamykal dveře a utíkal taky do auta. ,, Můžeme jet zlato?" otočil jsem na něj hlavu, jen lehce kývnul a už vybíral písničku, která nám měla hrát při cestě k Jinovi a Joonovi.

Cesta utekla dost rychle, protože kluci nebydleli nějak extra daleko, ale pěšky to zabere přece jenom dýl než autem a chtěli jsme přijít na čas. Hned co jsem zaparkoval vedle jejich auta jsem odepnul Tana aby se neuškrtil. Vždy musí být jako první venku. ,, Jdeme?" optal se mě Tae a já šel hned za ním.

Ani jsme nepřišli ke dveřím a za námi přijeli další dvě auta. V jednom z nich byl Yoongi a Jimin a v tom druhém byl samotný Hobi, ani jsem netušil že má tak pěkné auto. Ale asi je to pochopitelné když teďka tvoří dost dobré písničky a úžasné choreografie k tomu.

,, Ahoj Kookie!" vykřikl Jimin a už byl v mém objetí. Všichni ostatní se taky pozdravili a vešli jsme dovnitř. Samozřejmě o nás ihned Jin věděl když Tan stepoval okolo něj a čekal co mu dá dobrého. ,, Tae můžu mu dát kousek masa?" optal se Jin ihned jak Tae překročil práh kuchyně. ,, Určitě, ale ať toho nejí moc." jen se na sebe usmáli a šli si všichni sednout za Joonem do obýváku.

Já zůstal s Jinem v kuchyni a prostřel stůl pro všechny ,, Děkuji Kookie, nějak jsem neodhadl čas. Snad vám to nevadí." ,, Určitě ne, jsem rád že ti můžu vůbec pomoct." Bylo chvíli ticho než jsem ho znovu prolomil já ,, Hele Jine?" ,, Ano?" otočil se na mě a čekal co ze mě vypadne. ,, Byl by problém kdybychom u tebe a Joona nechali Tana mezitím co budeme v Itálii?" ,, Už jsme ti říkali že budeme rádi když tu bude s námi, alespoň budeme mít o zábavu postarané."

,, To moc rád slyším, moc ti děkujeme." ,, A kdy ho chcete přivézt?" ,, Chtěli jsme zítra večer protože ráno budeme rádi jestli budeme stíhat pokud by to šlo?" ,, Určitě šlo, takže okolo 8 večer?" ,, Dobře okolo 8 večer, ještě přesně ti napíšu Jinie, nevím kdy budeme končit v práci."

,, Dobře a teď je čas na jídlo. POJĎTE SE VŠICHNI NAJÍST!" zakřičel na všechny Jin a z obýváku se řítil jako první Jimin s Hobim. Asi byli hodně hladoví. Popřáli jsme si dobrou chuť a hlavně poděkovali Jinovi za jídlo, které bylo nečekaně výborné.

Při obědě jsme si povídali o všem různém, ale nejvíc o práci a o našem pracovním výletu do Itálie. Všichni jsme se domluvili že jednou poletíme někam společně. ,, Tak jo teď si běžte všichni odpočinout do obýváku, dá si někdo zmrzlinu." optal se nás všech Jin dokud jsme ještě seděli. ,, To se nemusíš ani ptát." odpověděl mu s úsměvem Tae.

Všichni se nakonec sebrali do obýváku krom mě, Jina a Taeho. ,, My ti pomůžeme, ty mezitím nachystej zmrzlinu." oznámil Taeho Jinovi. Jsem strašně rád že všichni se všemi vycházíme a jdeme si vstříc když někdo něco potřebuje. Po úklidu kuchyně a jídelny jsme se ládovali v obýváku zmrzlinou. Tan skákal od jednoho na druhého než si sedl do klína svému páničkovi jak jinak.

,, Kookie?" pošeptal mi z druhé strany do ucha Jimin, kývl jsem na něj ať pokračuje. ,, Můžu si s tebou promluvit o samotě?" ,, Určitě. Omluvíte nás." zvedli jsme se a šli jsme do druhého patra kde jsme se zavřeli do pokoje pro hosty. ,, Tak co tě trápí Jiminie?" ,, Chtěl bych Yoongimu udělat v Itálii radost a něco málo jsem koupil, ale nejsem si jistý jestli se mu to bude líbit."

,, Uhm... co přesně myslíš Jiminie?" trošku jsem se zarazil a tušil co má na mysli. Potom co mi ukázal fotky se mi to jenom potvrdilo. ,, Já....heh no Jimine..." začal jsem se zasekávat. ,, Kookie? Jsi v pořádku?" podíval se na mě dost udiveně.

Já se rychle zvedl s zadíval jsem se mu do očí ,, Jo neboj v pohodě a myslím si že se mu to bude víc jak líbit co znám Yoongiho." ,, Paráda, děkuji." Objal mě okolo krku, samozřejmě jsem mu to oplatil i s úsměvem na tváři. Do toho do pokoje vletěl Yoongi, byl trochu překvapený z toho co se tu děje.

,, Ehm.... můžu se zeptat co děláte?" ,, Hele Yoongi není to jak to vypadá, Jimin byl šťastný z něčeho s čím jsem mu poradil tak mě objal jasné?" ,, No dobře, ale teď chci svého přítele já." Podíval se Yoongi na Jimina přísným pohledem. Jimin k němu s úsměvem přiklusal a políbil ho. Yoongi ihned změkl a vžil se do toho. Já je opatrně obešel a šel jsem směrem do obýváku.

,, Kde jsou kluci?" zeptal se Joon když ani jednoho za mnou neviděl. Já se jen pousmál a poškrábal se na zátylku. Jinův obličej zvážněl ,, No tak na to ať zapomenou, ne tady v tomhle domě." ,, Jine uklidni se, nic se nestane. Za chvíli budou tu." zbrzdil jsem ho. ,, Pokud něco uslyšíš máš povolení jít na ně s pánvičkou." usmál se na něj Joon.

,, No dobře." jen co si Jin sedl vedle svého muže si přisedli i dva zbylí. ,, Tak jo bando já to asi dneska zalomím a pojedu, chci ještě něco stihnout." ,, Dobře Hobi doraž hlavně opatrně domů." dělal si starosti Jin, ale trochu zbytečně.

,, My taky půjdeme pomalu." usmál se na nás Yoongi, jen jsme kývli a pomalu jsme se zvedali i my s Taem. ,, Děkujeme za oběd Jine." ,, To nic Tae, já jsem rád že jsem vás viděl i tu malou kuličku tvoji." pohladil si ještě rychle Jin Tana když nás vyprovázel.

Doma jsme to taky dost rychle zalomili, hned co jsme dojeli domů jsme si hodili společnou sprchu a šli spát, abychom byli vyspaní do práce.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Tak jo po skoro dvou týdnech další kapitola, please don't judge me.

Člověk který dělá teď školu tak to nemá jednoduché a věřím že ani vy to nemáte jednoduché.

Tak vám přeji hodně štěstí, aby jste to zvládli.