Poprvé a navždy [dnf]

*5*

POV George

Z mého přemýšlení mě vyrušil Dream, který právě přišel na pokoj a spadnul rovnou na postel. Podíval jsem se na něj, ale on měl svůj obličej zabořený do polštáře.

George: ,,Jsi v pořádku?"

Zeptal jsem se ho.

Dream: ,,Jo jo jo... jsem v pořádku."

Řekl se smíchem a posadil se.

Seděli jsme naproti sobě a koukali na sebe. Jak se dalo předpokládat, dlouho jsme to nevydrželi a začali jsme se smát. Opřeli jsme se o zeď a povídali si. Asi po půl hodině jsme šli za ostatními. Šli jsme na pokoj 21, kde jsme dělali všemožné kraviny. Divím se, že si na nás nikdo nestěžoval nebo jsme byli tak potichu? Před 10:00 jsme se rozešli do pokojů.

Další den jsme jen tak chodili po Paříži a užívali si pěkného počasí. Večer mi zavolali z letiště, že můj kufr přiletěl a mohu si ho jet vyzvednout. Já odsouhlasil a Dream se nabídl, že mě sveze. Přisedli si k nám Sapnap a Quackity. Něco Dreamovi pošeptali a on jim po cestě někde zastavil. Když jsme jeli z letiště už i s kufrem, zase jsme je nabrali a všichni čtyři jsme přijeli na hotel. 

Ráno mě Dream vzbudil opravdu brzy a po návštěvě koupelny a jídelny mi Dream řekl, ať si jdu zabalit do batohu věci co mi bude diktovat. 

Dream: ,,Takže, dej si tam plavky, telefon s powerbankou, oblečení na jeden den včetně nějaké mikiny, nějaké jídlo a také si tam hoď ten spacák, který jsem ti říkal, že si máš vzít." 

Pomalu diktoval jednu věc za druhou a když jsem hledal spacák, tak jsem se lekl, že ho nemám, ale našel jsem ho a oddech si, že mě Dream neuškrtí. Vzal jsem si ještě pár věcí, které jsem chtěl a hodil jsem si batoh na záda. Sešli jsme dolů k recepci, kde jsme si udělali sraz a čekali na Wilbura s Niki. Když přišli, začal si Wilbur dobírat Niki a dělal si srandu z toho, jak dlouho se připravovala, ale Niki ho rychle setřela a všichni jsme se tomu začali smát. Sedli jsme si do auta a jeli někam mimo Paříž. Řídil Wilbur a Niki seděla na sedadle spolujezdce. Já seděl s Dreamem na zadních dvou sedadlech a koukal jsem se z okna. Nevím proč, ale líbilo se mi sedět vzadu. 

Asi po třech hodinách cesty jsme dorazili k jednomu velikému jezeru. Byli jsme poblíž lesa na malé plážičce. To místo bylo krásné. Vylezli jsme z auta a já přejel tázavým pohledem po všech šesti kamarádech. Karl mě chytil za rameno a rukou udělal oblouk zprava doleva. 

Karl: ,,Vítej na tvé narozeninové nocovačce u jezera! Nikdo tady není, takže to tady můžeme pořádně rozjet!"

Mně se zaleskli a rozzářili oči štěstím. Nevěděl jsem co mám říct. Tohle jsem opravdu nečekal. Všichni na mě koukali a čekali na mou reakci. 

George: ,,T-to je opravdu... neuvěřitelné! Tohle jsem opravdu nečekal! Děkuju vám moc..."

Usmíval jsem se od ucha k uchu a po tváři mi začala stékat slza štěstí. Dream se ke mně přiblížil, chytil mě za tvář a palcem mi utřel slzu. Zadíval se mi do očí a usmál se, já mu úsměv opětoval. Na okamžik jsem si z nějakého důvodu přál, aby tahle chvíle trvala déle, aby jsme si déle koukali do očí, aby neodešel, ale co se dalo dělat. Otočil se zády a někam odpochodoval, Já rychle zamrkal a ten pocit, že jsem tamtu chvíli chtěl prožívat déle, zmizel rychle do zapomnění a já nad tím jen zakroutil pobaveně hlavou. Dále jsem se usmíval jako malé děcko a vydal se za ostatními.

Kluci začali vytahovat stany a pokoušeli se je složit, byla zábava se na ně koukat. Niki se pustila do posezení a já chtěl být také nápomocen, a proto jsem šel rozdělat oheň.

Doufám, že se vám tato část líbila. 😁 Opět moc děkuji za aktivitu ❤ a omlouvám se, že tuto kapitolu vydávám tak pozdě v noci. Také se omlouvám za chyby. Takže.. ahooj! (^//_//^)