Poprvé a navždy [dnf]

*47*

POV George

Seděl jsem u ohně a spokojeně si povídal s ostatními. 

Quackity: ,,Dáme si bojovku?" 

Sapnap: ,,Jasný!"

Niki: ,,Já ještě uvidím... Kolik je vůbec hodin?" 

Wilbur: Po desáté..."

Nakonec jsme se shodli, že  si zahrajeme. Vždy jsme někoho vylosovali a následně jsme vylosovali ještě jednoho, který tomu prvnímu dá nějaký úkol. Jako bojovka to sice nezní, ale je to taková naše přetvořená verze. Většinou ten člověk musel jít někam sám do tmy, a proto jsme to tedy nazývali jako bojovku. Po nějaké té době přišel opět na řadu Sapnap.

Sapnap: ,,Už zase?!"

Karl: ,,Neboj... Jednoho dne půjde někdo jiný než ty..."

Dělal si z něj Karl srandu. Jako druhý vylosovaný byl Dream a ten mu dal úkol, aby šel před chatu a tam si jen tak lehl na tu malinkou příjezdovou cestu. Už docházely nápady... Sapnap na něj udělal smutný oči, ale úkol je úkol. Vyrazil tam a v tu chvíli dostal Quackity nápad. Byl to dost debilní nápad, ale nám se všem líbil, jen jsme se báli, aby z toho Sapnap vážně nedostal infarkt, tedy pokud se nám to povede. Proč Sapnapa nevystrašit že...? My jsme se snažili zadržet smích, když se Quackity pomalu plížil směrem před dům, abychom na to Sapnapa nějak neupozornili. Po chvilce ticha se ozval hlasitý výkřik.

Sapnap: ,,Aaaaaa! Ty debile!"

Všichni jsme v tu chvíli snad vybuchli smíchy.

George: ,,Tak přeci jenom se mu to povedlo!"

Slyšeli jsme jak se ty dva vrací a Quackity se při tom dusí smíchy. Když vyšli z poza rohu, Quackity vážně vypadal, že umře smíchy, ale Sapnap si dvěma prsty držel nos mezi očima, a když hlavu narovnal, tak nás všechny probodl pohledem, ale to nás rozesmálo ještě víc. Zakroutil nevěřícně hlavou a posadil se. Stále se to snažil nějak rozdýchat. Quackity už seděl také, ale jelikož se smál opravdu hodně a nejvíc z nás všech, povedlo se mu z toho kusu dřeva, na kterém seděl, spadnout. To rozesmálo i Sapnapa. Po další půl hodině strávené venku jsme se zvedli, že už půjdeme nahoru. Oheň jsme uhasili a vyrazili jsme všichni do pokojů. Nějak jsme se vystřídali v koupelně. Já seděl už převlečený v pyžamu na posteli a byl jsme zabraný do myšlenek. Po chvilce jsem uslyšel před dveřmi kroky. To mě ze zamyšlení probralo a já se jen podíval na pomalu otevírající se dveře.

Moc se omlouvám, že včera nevyšla žádná kapitola. 🙂 Tahle kapitola je sice jen omáčka, ale už se blížíme ke konci. 😇 Dnes přibylo opravdu hodně hvězdiček a přečtení. Ani nevíte jakou z toho mám radost! Moc děkuji! ❤ Sayonara! ༼ つ ◕_◕ ༽つ