Poprvé a navždy [dnf]

*44*

POV George

Vzbudil jsem se v Dreamově obětí. Tak rád u něj usínám a stejně tak rád se u něj probouzím. Bylo něco před devátou hodinou a Dream ještě spal. Nechtěl jsem ho budit, ale nechtělo se mi už ležet, protože jsem měl i poměrně přeleženou ruku. Opatrně jsem se vyprostil z Dreamova sevření a následně jsem z koupelny napochodoval dolů do společenské místnosti. 

George: ,,Ahoj všichni..."

Pozdrav mi oplatili. Šel jsem ke kuchyňské lince, abych pomohl Niki. Sice jsem přišel ve chvíli, kdy už snídaně byla hotová a tak jsem to jen odnosil na stůl, ale alespoň jsem pomohl s tímhle. V tu chvíli kdy jsem si sedl se za mnou ozval známý hlas.

Dream: ,,Dobré ráno..."

Opět jsme všichni pozdravili nazpět. Dream došel ke stolu a sedl si vedle mě. 

Dream: ,,To jsi mě tam takhle nechal? Ty se vedle mě probudíš, ale já vedle tebe ne..."

Řekl potichu a já se na něj omluvně podíval. Chvilku jsme na sebe takhle koukali, ale pak jsem popadl kus pečiva z mého talíře a dal mu to před pusu. 

George: ,,aaaa..."

Dream se začal smát, protože pochopil, co mám v úmyslu, ale udělal, co jsem chtěl. Tohle byla celkově dost zábavná snídaně. Když jsme dojedli, začala naše typická konverzace o plánování dne.

Niki: ,,Tak kam pojedeme dnes?"

Karl: ,,Nic mě nenapadá..."

George: ,,Mě napadlo letní kino, ale to dávají až zítra."

Wilbur: ,,Francouzsky?"

George: ,,Anglicky."

Usmál jsem se a ostatní můj nápad nadchl.

Wilbur: ,,Jo... Tak jo...! Je to dobrý nápad, ale to vyřešilo zítřejší večer a ne dnešek. 

Dream: ,,Souhlasím.

Quackity: ,,A co dnes prostě projet okolí? Třeba na něco narazíme..."

Niki: ,,To nezní špatně... Taky dobrý nápad."

Nakonec jsme se shodli na Quackityho návrhu a někdy kolem jedenácté jsme vyjeli. Dream ještě před autem něco pošeptal Wilburovi. Projeli jsme pár vesniček a městeček. Na obědě jsme se zastavili v náhodné malinké hospůdce, kterou jsme našli po cestě. Také jsme našli tři rozhledny na kterých jsme se stavili. Máme z nich opravdu skvělé záběry. Výlet byl celkově opravdu skvělý. Domů jsme dojeli kolem šesté. Pomalu jsem si nestihl ani sednou a Dream se ke mně přitočil.

Dream: ,,Tak Georgy... Vezmi si na sebe něco více do společnosti a já čekám dole..."

Nechápavě jsem na něj koukal, ale udělal jsem, co chtěl. Vzal jsem si džiny s nějakou bílou košilí. Sešel jsem dolů a ostatní mi jenom zamávali. Vyšel jsem před chatku k autu a poohlídl se po Dreamovi. Vynořil se za mnou a chytil mě za rameno. Málem jsem z něj dostal infarkt. 

Dream: ,,Tak co... Připraven na naše první rande?"

Rozzářili se mi oči a nadšeně jsem přikývl. Úplně jsem to předtím vypustil z hlavy, ale teď jsem se těšil jako malé dítě na kolotoč...  

Doufám, že se vám tato kapitola líbila. 😇 Napadlo mě, že jestli budu psát to co by se dělo po příjezdu z Francie, udělala bych to jako další příběh (Poprvé a navždy 2). Co vy na to? 😋 Už zbývá opravdu kousíček do 6k přečtení. Je to opravdu neuvěřitelné! Děkuji! ❤ Páčko! ( ^_^)> <3