Poprvé a navždy [dnf]

*13*

POV Dream

Stále jsem nemohl zapomenout na pohled vyděšeného George, když se tu onu noc vzbudil a hlavou mi vrtalo, jaký sen se mu mohl zdát. Nechtěl jsem se na to George ptát, třeba mi to poví sám někdy jindy. 

Společně jsme sešli dolů na snídani, shodli jsme se, že další výlet podnikneme až zítra. Dívali jsme se na internet a hledali kam pojedeme. Sapnap narazil na nějakou únikovou hru kterou zvládneme a nebudeme potřebovat umět francouzsky. Všichni jsme z toho byli nadšení. A hned jsme si tam zaregistrovali termín. Měli volno a Karl radostí málem vyskočil. 

Karl: ,,Jeeeeej!"

Niki: ,,Karle, rozdýcháš to?"

Wilbur: ,,myslím si že ne..."

Začali si ho ty dva hned dobírat. Karl se po nich jen nechápavě podíval, ale když to pochopil, jen předstíral, že se právě udusil. Všichni v jídelně se po nás začali opět ohlížet jak jsme se smáli. Divím se, že si na nás opravdu nikdo nestěžuje. Celý den jsme nic moc nedělali. Přeposílali jsme si videa s fotkami ze včerejší návštěvy mini-lunaparku a jen se tlemili nad zachycenými momentkami. Nevím jak ostatní, ale já a George jsme šli spát poměrně brzy oproti jiným dnům, protože jsme měli vstávat v pět.

Kupodivu plní energie jsme po návštěvě koupelny čekali u recepce na poslední dva. Netrvalo dlouho a bylo nás všech sedm. Niki přinesla něco ke snídani, protože jídelna nebyla ještě otevřená a my už museli vyjet. Po cestě jsme si buď povídali, hráli nějakou slovní hru a nebo jen tak koukali z okna. Přesto panovala jako vždy dobrá nálada. Na místo jsme dojeli zanedlouho. Chvíli nám trvalo to najít, ale povedlo se. Vešli jsme dovnitř a vydali se za chlápkem stojícím u takové prazvláštní malé pokladny. Podíval se do počítače a pak tam něco řešil se Sapnapem. Netrvalo dlouho a ten chlápek si nás zavolal, aby nám mohli vysvětlit co a jak. Pravidla jsme všichni pochopili, ale ještě před začátkem nám Sapnap začal převypravovat příběh. 

Sapnap: ,,Takže... Příběh je fiktivní. Odehrává se před pár stovkami let na královském dvoře. Jsme neprávem zavřeni za krádež drahých pokladů z klenotnice, ale nevěří nám, že jsme nic neudělali. Chtějí nás popravit, proto se musíme do hodiny a půl dostat z hradu pryč. Vše se odehrává v podhradí. Cíl je tady jak stojíme, protože tohle má být něco jako tunel vedoucí pod ním."

Všichni jsme nadšeně poslouchali jeho vypravování a těšili se ještě víc. Chlápek nás odvedl dovnitř a chtěl, abychom se rozdělili do tří skupin. Rozdělili jsme se stejně jako jsme na pokojích a on nás následně zavřel do tří různých cel nedaleko od sebe. Podíval jsem se na George, on zase na mě. Ten týpek zavřel dveře a čas se začal odpočítávat.

Už jsem zpět. 😇 Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila. Děkuji vám moc za aktivitu. ❤  Zase zítra, zdaar! (*/ω＼*)