Poprvé a navždy [dnf]

*8*

POV George

Po snídani jsme se šli ještě projít někam do lesa, ale Quackity zůstal u stanů. Byli jsme pryč asi hodinu a když jsme se vrátili, zjistili jsme, že už je většina věcí zabalených a připravených k odjezdu. Dobalili jsme zbytek a už jsme jen tak seděli kolem uhašeného ohniště. Povídali jsme si. Nikomu naštěstí nebylo že včerejší noci špatně a tak jsme po obědě mohli v klidu vyrazit do hotelu.

Dorazili jsme na místo a hodili věci zpátky do pokojů. Neměli jsme co dělat a tak někoho napadlo, že bychom mohli tvořit nějaké video. Celé odpoledne jsme si tedy přeposílali různé fotky a videa co jsme zatím natočili a dali se použít. Občas jsme vyšli i ven pro pár záběrů, ale venku moc pěkně nebylo. Domluvili jsme se, že videa vydáme až přijedeme domů, abychom měli více a více záběrů, protože zbývalo ještě hodně dní. 

 Večer jsme už jen tak v klidu relaxovali na pokojích, někteří už možná spali, protože jsme byli unavení a bylo 22:56. Rozhodl jsem se jít spát. Dreamovi se už také nechtělo nic dělat a tak jsme popořadě navštívili koupelnu. Lehli jsme si a brzy už jsme oba tvrdě spali. 

Probudil jsem se a nevěděl jsem co dělat, proto jsem si vzal sluchátka a koukal do telefonu. Po chvilce se vzbudil i Dream.

George: ,,No dobré ráno, normálně se vzbudím značně později než ty, ale dnes je to naopak. Spal jsi dobře?"

Dream: ,,Dobré, dobré... Jo jo spalo se mi dobře, ale byl jsem opravdu unavený..."

Zívl si a také si vzal do ruky telefon. Po nějaké té půl hodince jsme vstali a následně jen tak odpočívali. Snídat se nám nechtělo a tak jsem jen zašel do automatu pro latte.

Po obědě jsme se rozhodli jít po dalších památkách. Vzal jsem si jen peněženku a telefon. 

George: ,,Můžu si to dát k tobě, prosím?"

Dream kývl na souhlas a vyšli jsme. Nevěděli jsme přesně kam, ale šli jsme směrem kde jsme ještě nebyli. Byli jsem na cestě minimálně dvě hodiny a do pár minut jsme měli být zpátky před hotelem. Já si to vykračoval po kraji chodníku. Chystali jsme se přejít silnici, ale nestihli jsme udělat ani jeden krok na přechod. Po chodníku se řítil chlápek na kole který chtěl silnici také přejet, ale nějak to nevypočítal a najel do mě. Spadl jsem na zem. Snažil jsem se rychle vstát, protože jsem seděl na silnici kde projíždělo docela dost aut.

Dream: ,,Proboha, jsi v pořádku?! Není ti nic?!" 

Podal mi ruku, aby mi pomohl vstát. Jakmile mě vytáhl na nohy, projela mi kolenem bolest. Podíval jsem se na nohy a zjistil, že jedno koleno mám opravdu hodně sedřené. Bolelo mě s ním jakkoliv hnout. Nebylo to k nevydržení, ale vadilo mi to a to hodně. Dream už mezi tím stihl toho chlápka na kole seřvat, ale on bez zájmu v klidu odjel. Kromě malinko odřených rukou a toho kolene mi nic nebylo. Dream se ještě jednou ujišťoval, že jsem jinak opravdu v pořádku. Odkýval  jsem mu to a snažil se nějak normálně jít. Po pár krocích jsem si na to začal zvykat, ale Dream to nevydržel a dřepnul si přede mě. Naznačil mi, že mě vezme na záda. Dalších sedm minut jsem se ho snažil přesvědčit, že mi nic vážného není a můžu jít po svých, on zase přesvědčoval mě, že to takhle bude lepší a tak dále. Nakonec couvl dozadu, podrazil mi tím nohy a já mu spadl na záda. Prudce se zvedl, abych se ho nemohl jen tak pustit a naopak se ho chytit pevněji. Já věděl, že pokud nechceme skončit oba na zemi, tak nemám na výběr a budu muset přestat protestovat. Stejně už to očividně nemá smysl. On mě bez jakéhokoliv problému v klidu nesl a já za to byl vlastně i rád...

Potřebuji poradit, nevím, jestli mám do této ff mám dát, že se Georgovi bude zdát špatný sen. Vím, že toto je téměř v každé dnf ff, ale mně se ta scéna líbí. Chcete abych to sem také dala nebo ne?? 🤗 Moc děkuji za vaší aktivitu a omlouvám se za chyby. ❤ Brzy u další kapitoly a mějte se fanfárově! (^//_//^)