Poprvé a navždy [dnf]

*37*

POV George

Snažil jsem se ve vodě běžet, ale proti vlnám to bylo opravdu těžké. Když jsem se k nim konečně dostal, hledal jsem Dreama, ale nikde jsem ho neviděl. Voda mi dosahovala až k ramenům. Otočil jsem se kolem dokola, ale viděl jsem jen Wilbura, Quackityho, Karla a Sapnapa, kteří si všímali svého. Z ničeho nic jsem ucítil, jak se něco dotknulo mé nohy. Oklepal jsem se, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti. Hned na to mě něco za ty nohy chytilo a okamžitě mě to stáhlo pod hladinu. Bylo mi jasné, že to je Dream, ale málem jsem z toho dostal infarkt. Když jsem se vynořil, Dream už byl nad hladinou a tlemil se. Hodil jsem po něm vražedný pohled, ale po chviličce jsem se začal smát také. Začal jsem po něm cákat vodu. Jen tak jsme blbnuli a já se snažil Dreama také potopit, ale nepovedlo se mi to, protože jemu nedalo téměř žádnou práci mě prostě trochu nadzdvihnout a následně ponořit nebo někam hodit. Vždy když jsem se vynořil, měl jsem pocit, že se Dream udusí smíchem. V jednu chvíli jsem mu skočil na záda a opravdu se mi povedlo Dreama potopit. Začal jsem jásat, ale ne na dlouho, protože když jsem uviděl jak se usmál, došlo mi, že bych měl zdrhat. Plaval jsem dál od břehu, ale neměl jsem sebemenší šanci. Dohonil mě, ale tentokrát mě nepotopil, protože jsem na rozdíl od něj už jaksi na dno nedosáhl. Ze srandy si měl vzal na záda a šli jsme zpět. Naštěstí byly vlny malé. Obejmul jsem ho kolem krku a on se usmál. Podíval jsem se zpět na břeh a všiml si Niki, která právě vlezla do vody. Šla směrem k nám a my se jí vydali naproti stejně jako kluci. Blbli jsme všichni společně. Na pláži jme byli opravdu hodně dlouho. Občas jsme leželi na dece na písku a občas jsme kravili ve vodě. 

Seděl jsem na dece. Dream zrovna přišel a sedl si vedle mě. V tu chvíli mi zakručelo v břiše. Přitáhl jsem si nohy k hrudi s obejmul jsem si kolena. Dream se na mě podíval a jen se pousmál. 

Dream: ,,Kolik je vůbec hodin? Také mám už hlad..."

Začal hledat telefon. Když ho našel a podíval se na čas, vykulil oči. Ukázal mi displej a můj pohled nebyl o nic méně vtipnější než ten jeho. Vydali jsme se do vody za ostatními, abychom jim sdělili, že už je po páté hodině. I když se nám vůbec nechtělo, začali jsme si balit věci a chystali se z pláže odejít. Plavky nám za tu dobu uschly, takže jsme si u auta vzali trička a případně nějaké kraťasy přes to. Začali jsme hledat nějakou restauraci. Objevili jsme jednu asi kilometr odsud a tak jsme se tam vydali. Šli jsme pěšky a cesta rychle ubíhala. Když jsme ji našli a zasedli k jednomu velikému stolu, přišla nějaká číšnice se sešitem v ruce a na něco se nás zeptala. My jsme se jí naopak zeptali, jestli na nás může mluvit anglicky. Ona se na nás usmála a přikývla. Objednali jsme si něco k pití, a když přišla podruhé objednali jsme si i jídlo. Za pár minut nám pití donesla a neuběhla ani čtvrt hodina a před námi se objevily talíře s jídlem. S chutí jsme se do toho pustili. Po jídle jsme se vydali zase zpět. V autě byla veselá atmosféra a my se s úsměvy vraceli do chatky. Být téměř celé odpoledne u vody se mi opravdu líbilo a ostatním očividně také. Domů jsme dojeli unavení a tak jsme se jen ve společenské místnosti posadili ke stolu a povídali jsme si. 

Doufám, že se vám tato kapitola líbila. 😋 Moc děkuji za takovouto aktivitu. Opravdu z toho mám velikou radost. ❤ Přeji dobrou noc všem, kteří si to čtou v noci! ༼ つ ◕_◕ ༽つ