Poprvé a navždy [dnf]

*23*

POV George

Přijeli jsme a hodili věci na pokoje. V autě jsem napsal smsku Niki, že jí potřebuju něco říct a domluvili jsme se, že se sejdeme před hotelem. Zamával jsme ve dveřích Dreamovi a on mi s nechápavým pohledem zamával také. Vyšel jsem ven a tam už na mě čekala Niki. Rozešli jsme se směrem k náměstí a naše konverzace začala.

Niki: ,,No... tak o čem jsi chtěl mluvit?"

Podívala se na mě a usmála se.

George: ,,N-no... já... chtěl jsme s tebou probrat jednu věc... protože si myslím, že mi k tomu dokážeš říct něco rozumného..."

Upřela na mě nechápavý ale zároveň milý pohled.

Niki: ,,Povídej."

George: ,,J-já... no... mě se l-líbí..."

Začal jsem se malinko červenat. Niki se zastavila a se zájmem v očích očekávala, až jí povím kdo.

George: ,,D-dream..."

Uhnul jsem pohledem, ale hned na to se jí podíval do očí a čekal na její reakci.

Niki: ,,Počkej... Vážně?!"

Rozzářeně se na mě usmála a já jen kívl hlavou. Byl jsem rád za její reakci. Pokračovali jsme v cestě.

Niki: ,,Všimla jsem si, že jste si hodně blízcí."

Mrkla na mě.

George: ,,M-myslíš?"

Niki: ,,No připadá mi to tak... Například ta noc u jezera. Byli jste pryč asi hodinu. Kde jste byli?"

George: ,,Dream našel opravdu nádherné místečko u toho jezera. Dal mi dárek... A... A pak jsme tancovali..."

Niki: ,,Vy jste tancovali? Aw!"

Popsal jsem jí náš tanec a atmosféru kolem. Niki se jen usmívala. Byl jsem opravdu rád, že jí to vše můžu říct...

Niki: ,,Opravdu chápu, že se ti tohle líbilo."

George: ,,Ano líbilo, ale nejvíc se mi líbí, když mě hladí po zádech..."

Ops... Rozpovídal jsem se možná nějak moc!

Niki: ,,C-cože když dělá?!"

Její oči doslova zářili.

George: ,,Em... Já to řekl nahlas?"

Niki: ,,On tě hladí po zádech? Kdy?!"

George: ,,K-když u něj l-ležím..."

Vykulila na mně oči.

Niki: ,,Ty mu spíš v náručí? Aw!"

George: ,,Jen párkrát!"

Byl jsem úplně rudý, nemohl jsem si pomoct. Ke konci naší konverzace mě Niki ujistila, že za ní s tímhle můžu kdykoliv přijít a že mě v tom plně podporuje. Toto téma jsme tedy ukončili a začali jsme si povídat o všem možném. S kornoutem zmrzliny v ruce jsme se vrátili do hotelu. Před pokoji jsme se rozloučili a každý zašli do toho svého. Byl jsem rád, že jsem o tom někomu řekl. Niki reakce byla opravdu milá a já věděl, že o tom jen tak bezdůvodně nikomu neřekne. Je na ní spoleh.

Dream sice nebyl na pokoji, ale zanedlouho přišel. Povídeli jsme si, pak se vystřídali v koupelně a lehnuli si. Bylo něco málo před devátou a my jsme si zase nějakou dobu povídali. Následně jsme chvíli koukali do telefonů. Po desáté jsme šli spát.

Tato kapitola 23 a kapitola 24 se výjimečně budou odehrávat ve stejný čas. Doufám, že mě za tuhle kapitolu neukamenujete. 😅 Moc děkuji za všechna ta přečtení a hvězdičky. ❤ Čauko!╰(*°▽°*)╯