Poprvé a navždy [dnf]

*30*

POV George

Ráno jsme se vybudili kupodivu pozdě. Když jsme se převlékli, zjistili jsme, že ostatní také nestihli snídali. Všech sedm se nás vydalo ven někam na snídani, našli jsme nějakou pšknou restauraci, kde teď podávali snídaně a tak jsme se tam najedli. Po návratu do hotelu jsme si začali balit věci. Já jsem byl připravený do hodiny, protože jsem si věci průběžně urovnával, vytahoval jen věci, které jsem v danou chvíli zrovna potřeboval a pak je zase zpět uklidil, na rozdíl od Dreama, který měl věci po celém pokoji.  Po obědě jsem už jen kontroloval, jestli mám vše a následně pomohl s balením Dreamovi. Kolem půl druhé jsme naskládali zavazadla do auta. Někteří měli malé kufry a někteří veliké tašky. Nějakým záhadným způsobem se nám povedlo vše do auta narvat a jen pár tašek jsme měli u noho, ale vůbec nám nepřekáželi. Sapnap s Dreamem šli na recepci a Wilbur s Niki šli ještě pro jistotu zkontrolovat pokoje. Postupně se všichni vrátili a mohli jsme vyrazit na cestu. Do večera jsme tam měli být. V prvních deseti minutách bylo poměrně ticho a já přemýšlel nad tím, jestli se ještě podíváme do Paříže.

George: ,,Vrátíme se ještě do Paříže nebo ne?"

Karl: ,,Jo, musíme vrátit auto a musíme také na letiště." 

George: ,,Jo pravda... Mně to nedošlo." 

Začal jsem se trochu smát, ale ostatní se ke mně přidali. Od mé otázky byla cesta mnohem zábavnější. Hráli jsme různé slovní hry a celkově se dobře bavily. Někdy jsem koukal do mobilu a nebo se jen tak díval z okna. Asi po dvou hodinách cesty jsem začal být docela ospalý. Niki a Karl už spali, ale oni měli něco pod hlavu. Já nic neměl, a proto jsem si jen opřel hlavu o okno. Už jsem skoro usnul také, ale Wilbur projel nějakou dírou a já se praštil do hlavy. Ospale jsem se narovnal a koukal vyjukaně dopředu. Dream se na mě otočil a pousmál se. Podíval jsem se na něj taky a jen jsem zívl. Jednou rukou mě obejmul kolem ramena a položil mi hlavu na jeho rameno, protože měl mikinu, bylo docela pohodlné takhle usínat. Usmál jsem se a i s tím úsměvem takhle usnul. Když už jsem spal, Dream si položil hlavu na tu mojí a usnul tak také. Quackity se na nás otočil, protože nám chtěl něco říct, ale místo toho se jen pousmál a nenapadlo ho nic lepšího než nás vyfotit. Na fotku byl pyšný a ukázal jí Sapnapovi. Když jsem se vzbudil, oznámili mi, že do deseti minut máme být na místě. Venku už začínalo být šero. Přijeli jsme do cíle této cesty a vystoupili z auta. Pořádně jsme se po té dlouhé cestě protáhli. Chatka vypadala opravdu nádherně. Kolem bylo pár stromů a v okolí kilometru žádné jiné obytné stavení nebylo, ale pár minut cesty odsud bylo poměrně veliké městečko. Čekal tam na nás chlápek, který nám řekl co a jak, dal nám klíče a pak už jen odkráčel a odjel. Ještě jsme poděkovali a pak si to šli dovnitř pořádně prohlédnout. Byla tam nějaká společenská místnost, koupelna, záchod, malinká kuchyňka a samozřejmě nějaké ty pokoje. Pokoje byli čtyři. 

Sapnap: ,,Je tu jeden jednolůžkový pokoj, tři dvoulůžkové a z toho jeden s manželskou postelí.

Quackity: ,,Zabírám si jednolůžkový!"

Vykřikl okamžitě Quackity a my se tomu jenom pousmáli. Nás zbylých šest jsme po sobě jen koukali a nějak se domlouvali pohledy. Podíval jsem se na Dreama a on na mě. Pak jsme se opět otočili na ostatní.

George: ,,Mně by n-"

Dream: ,,Já klid-"

Niki: ,,Vy dva jste jasný, takže rozhodnuto."

Oba dva s Dreamem jsme chtěli něco říct, ale Niki nás přerušila a jen se usmála. Oba jsme byli okamžitě rudý až za ušima. Koukal jsem do země a Dream někam do strany. Všichni z toho měli takzvaně druhé Vánoce a dusili se smíchy. Když jsme se nějak uklidnili a nám dvou se červená barva vytratila z tváří, došli jsme do auta pro věci a hodili je do pokojů. Quackity si své místnosti velmi vážil a tvářil se vítězoslavně. Sešli jsme se ve společenské místnosti a Niki nám rozdala něco k večeři. Dál jsme se jen tak bavili. 

Zjistil jsem, že je na střeše malá útulná terasa s výhledem na západ, takže až bude zítra zase zapadat slunce, bude to nádherně vidět, ale dnes jsem se na to podívat nestihl. Jelikož celá chata byla laděná do tmavého dřeva, tak terasa byla tmavá také, a proto byla podle mě ještě hezčí. Byli tam tři pohodlné židličky se stolkem, na druhé straně byla sedačka, kde by se vešlo asi pět lidí vedle sebe a byla i poměrně široká. U ní byla bedna, ve které byli polštáře a další látkové věci na tohle posezení tady venku, protože kdyby nebyli nikde schované, v dešti by samozřejmě zmokli. Zábradlí bylo černé a takové obyčejnější. Sem tam byl položený nějaký ten květináč s kytkami a na stěnách pověšené žárovky, které měli svíti žlutě.

Kolem jedenácté už všichni ostatní spali, ale já se vydal ven na terasu. Pršet tenhle týden vůbec nemělo a tak jsem vyndal nějaké ty věci na pohovku a sedl si na ni. Na obloze jasně zářil měsíc a hvězdy kolem. Koukal jsem se na ně a jen tak přemýšlel nad vším možným. Asi po dvaceti minutách jsem uslyšel za dveřmi kroky. 

Hm... Kdo pak to asi bude? 😅 Možná se už něčeho dočkáte. 🙃 Omlouvám se, že se mi tu tolik opakují tvary slovesa být. :D Moc děkuji za aktivitu. ❤ Mějte se fanfárově! ( ^_^) <3