Poprvé a navždy [dnf]

*34*

POV George

Po dlouhé a únavné bitvě jsem byl prohlášen za vítěze. Hrdě jsem kráčel dolů. Dream mě předběhl. U stolu mi odsunul židli a následně se mi poklonil. 

Dream: ,,Vaše Veličenstvo..."

Chvíli jsem na něj vyjeveně koukal, ale pak jsem se rozhodl tohle malé divadélko hrát také a tak jsem se pomalu posadil a usmál se na něj. Všichni se začali potichu smát. Ohlédl jsem se, Niki nám začala nosit snídani na stůl, ale já jsem chtěl využít situace a tak jsem se Dreama zeptal. 

George: ,,No... a nějaké pití mám kde? Huh?"

Podíval jsem se na něj s vážným výrazem, ale bylo na mně poznat, že se musím hodně ovládat, abych se nezačal smát. Dreamovi také cukali koutky, ale opět se uklonil.

Dream: ,,Moc se omlouvám... Hned to napravím."

George: ,,Voda stačí."

Dream doběhl k lince. Všichni ostatní už se váleli smíchy po zemi. Začali jsme se smát i my dva. Jelikož už ostatní našemu představení nevěnovali moc pozornosti, Dream si ke mně zezadu stoupl, nahnul se tak, aby mi mohl dát skleničku k talíři, ale zároveň tak aby měl hlavu těsně vedle mého ucha.

Dream: ,,Tvé přání je mi rozkazem..."

Pošeptal mi do ucha. Přejel mi mráz po zádech a i přes snahu nezrudnout, jsem byl jako rajče. Hodil jsem po něm vražedný pohled, ale on se jen tlemil. *Já přísahám, že ho zabiju...*

Quackity: ,,Co ti je?"

George: ,,N-nic... Jsem v pohodě."

Usmál jsem se na Quackityho. Ještě jednou jsem probodl Dreama pohledem a pak už jsem jen spokojeně snídal jako všichni ostatní. 

Wilbur: ,,Navrhuji, abychom šli dnes do toho městečka nedaleko odsud a zítra k moři... Co vy na to?" 

Niki: ,,Jo! To vůbec nezní jako špatný nápad."

George: ,,Souhlasím s Niki."

Karl: ,,Koukal jsem se co je tady v okolí a zjistil jsem, že je tu nějaký maják."

Dream: ,,Tam můžeme jít třetí den."

Wibur: ,,Jo. Dobře... Takže domluveno!" 

Všichni jsme to odsouhlasili. Chtěli jsme vyrazit tak, abychom se tam rovnou naobědvali. Jelikož nám snídaně zabrala poměrně hodně času, jen jsme si na pokojích vzali pár věcí a už jsme nasedali do auta. Bylo před jedenáctou a my vyrazili na cestu. Jeli jsme po silnici, ze které byl krásný výhled na moře. Těšil jsem se, až zítra všichni společně půjdeme na pláž. Po pár minutách jsme dorazili na místo a Wilbur zaparkoval někde ve stínu. Ani jsme pořádně nevěděli kam jdeme. Štrádovali jsme si to po náměstí. Prošli jsme kolem několika stánků a občas jsme narazili na nějakou památku nebo zkrátka na něco zajímavého. Sem tam jsme něco vyfotili nebo natočili. Začali jsme se poohlížet po nějaké restauraci. Dlouho jsme se rozhodovali, ale pak jsme si nakonec vybrali nějakou malinkou ale dobře vypadající. Když nám donesli jídlo a my se do našeho oběda pustili, usoudili jsme, že jsme vybrali opravdu dobrou restauraci. Po jídle jsme pokračovali v procházení města. Když jsme stáli na místě, kde za námi bylo čistě jen moře, poprosili jsme nějakého kolemjdoucího, aby nás vyfotil. Fotka se opravdu vyvedla. Poděkovali jsme mu a rozloučili se. Domů jsme přijeli nějak před šestou. Navečeření jsme už byli, takže o jídlo jsme se momentálně nemuseli starat. Seděli jsme dole a buďto něco hráli nebo si jen tak povídali. Bylo těsně po sedmé a já jsem se chtěl jít projít k vodě, protože je to asi patnáct minut pěšky a já si chtěl pročistit hlavu a podívat se na západ slunce, ale v tu chvíli mi došlo, že se Dream už nějak vytratil. 

George: ,,Hele lidi, já jdu ještě na vzduch... Em... Kde je vůbec Dream?"

Sapnap: ,,Šel se také projít."

Pokrčil jsem nad tím rameny a jen se rozloučil. Vzal jsem si s sebou prstýnek co jsem tehdy koupil na tom trhu. Vyšel jsem z domu a pomalu jsem si to štrádoval na pláž. Předtím jsem si na mapě našel jednu malilinkatou a tak jsem se tam teď vydal. Když jsem tam došel, tak jsem zjistil, že tam je jen jeden člověk. Nevšímal jsem si ho a jen se tak postavil čelem k zapadajícímu slunci. Vyndal jsem z kapsy prstýnek a koukal jsem na něj. Už jsem byl rozhodnutý ho dát Dreamovi, ale nevím kdy a jak. Koukal jsem na něj, ale vlastně jsem ani nad ničím nepřemýšlel. Po chvíli jsem se ohlédl a pohledem jsem opět narazil na toho člověka a až teprve teď mi došlo kdo to je. Byl to Dream, který se ke mně blížil, protože si mě už také všiml. Schoval jsem prstýnek do kapsy a jen s úsměvem čekal až ke mně dojde. 

No, tak mi to zase nevyšlo... Opět vydávám další kapitolu kolem druhé ráno. 😅 Třeba mi to vyjde příště. Kdo ví. 😗 Doufám, že se vám tato kapitola líbí. 😋 Moc děkuji za tuhle hvězdnou aktivitu. Vím, že to říkám pokaždé, ale já jsem za to opravdu moc ráda. ❤ Mějte se fanfárově! (☞ﾟヮﾟ)☞ <3