Poprvé a navždy [dnf]

*49*

POV George

Vešel jsem do pokoje a postavil se doprostřed. Smutně jsem se rozhlížel. 

Dream: ,,Můžeme sem někdy jet znovu."

Otočil jsem se směrem ke dveřím, kde stál Dream. Usmál se na mě.

George: ,,Myslíš...?"

Dream: ,,Nemyslím... Vím to, protože když se na to znovu domluvíme, určitě tady nebude žádný problém."

George: ,,Asi máš pravdu."

Přišel ke mně a obejmul mě. Uběhla chvilka a zase mě pustil. 

Dream: ,,Tak jo! Je čas balit...! Máme už jen hodinu a kousek."

George: ,,Okey... Jde se na věc."

Nejdřív jsem si do kufru hodil hygienu a další takovéto věci a následně jsem si vzal všechno oblečení. Poskládal jsem to a úhledně srovnal do kufru. Nakonec jsem si do něj ke straně hodil zbylé věci a to co se mi tam nevešlo jsem dal do batohu. Zapnul jsem zipy a postavil je ke zdi. Byl jsem na svou práci hrdý, protože se mi povedlo vše pečlivě zabalit do hodiny. Nevětší pozor jsem dával na suvenýry a hlavně na věci od Dreama... Podíval jsem se na něj, ale on se jen snažil nějak narvat oblečení do jeho kufru.

George: ,,Ukaž... Pomůžu ti."

Usmál jsem se na něj. On mi s upřímným děkovným úsměvem poděkoval a šel si sbalit poslední věci co měl roztahané po pokoji. Dodělali jsme to a šli jsme zavazadla odnést do auta. Hned na to jsme napochodovali do společenské místnosti na oběd. U jídla jsme se docela dost zapovídali a tak jsme byli poměrně hodně překvapení, když jsme se podívali na čas.

Sapnap: ,,No... Tak teď máme tedy co dělat."

Tak jsme tedy rychle vstali. Niki s Karlem se postarali o stůl s nádobím a celkově douklidili kuchyň a my ostatní jsme šli zkontrolovat zbytek chatky. Vše bylo v pořádku, nikde nikdo nic nenechal a my se mohli pomalu vydat k autu. Všichni jsme stáli u kufru auta a Wilbur nám vysvětloval plán.

Wilbur: ,,Jelikož vyjedeme o kousek později než jsme plánovali, tak odhaduji, že dorazíme před sedmou do Paříže. Všem nám letadlo letí přibližně ve stejnou dobu, takže tohle je dobrý. Můžeme vyrazit.!"

Sedli jsme si do auta a já s Dreamem jsme jako vždy seděli úplně vzadu. Po nějaké té půl hodině cesty se mi začali zavírat oči, protože ze včerejší noci jsme byl docela unavený, navíc jsme i před tím u toho ohně dělali kraviny. Dream si opřel hlavu o tu mojí a nechal mě spát...

Další kapitola je zde. 😋 Doufám, že mě nechcete za tu minulou vážně zabít. Jestli budu psát ten druhý díl, pravděpodobně udělám tyhle scény lepší. 😅 Děkuji za tuhle skvělou aktivitu. Ono se to možná nezdá, ale mám z toho neuvěřitelnou radost. Nečekala jsem, že někdy budu mít tolik hvězdiček a přečtení. Děkuju mnohokrát! ❤ Mějte se fanfárově! (^//_//^)