Poprvé a navždy [dnf]

*50*

POV George

Dream: ,,Georgie... Vstávej... Jsme tu..."

Pomalu mě probouzel Dream. Narovnal jsem se, protřel si oči a následně se podíval z okýnka. Nevím jak dlouho jsem spal, ale vážně jsme už projížděli Pařížskými ulicemi. 

George: ,,Jak dlouho jsme spal...?"

Dream: ,,No... dvě hodiny určitě."

Usmál se na mě a pohladil mě po vlasech. Znovu jsem se o něj opřel, ale zároveň jsem se nadále koukal z okýnka. *Moc se mi ve Francii líbilo... Je škoda, že už musíme odletět zpět...* Po pár minutách jsme někde zastavili a vystoupili.

Wilbur: ,,Tak jo... Je před sedmou. Teď máme na výběr dvě hlavní možnosti. Buďto se půjdeme zatím jen někam projít a nebo se půjdeme navečeřet."

Niki: ,,Večeře."

Karl: ,,Hlasuju pro večeři!"

George: ,,Rozhodně večeře! Mám hrozný hlad."

Dream: ,,Klidně tu večeři."

Sapnap: ,,Večeře.."

Quackity: ,,Rozhodně na večeři."

Řekli jsme všichni téměř najednou.

Wilbur: ,,Wow... Tohle byla jasná odpověď."

Quackity: ,,Jde se na jídlo!"

Našli jsme jednu restauraci a hned jsme tam vyrazili. Šli jsme pěšky, ale nebylo to daleko. Došli jsme tam, napochodovali jsme dovnitř a sedli si k jednomu velikému stolu. Objednali jsme si a nastala chvíle dlouhého čekání. Mezitím jsme si prohlíželi fotky a videa, které jsme si momentálně mezi sebou přeposílali. Jídlo nám donesli a my na nic nečekali a do jídla jsme se pustili. Po večeři jsme vyšli ven. Zašli jsme do parku a tam se chvíli procházeli. Mně v tu chvíli došla jedna věc.

George: ,,Dreame...?"

Dream: ,,Ano?"

George: ,,M-my... my se teď vlastně už n-neuvidíme..."

On se na mě podíval a hned na to se zastavil. Přitáhl si mě do obětí a následně mi setřel slzy stékající po mé tváři.

Dream: ,,Nebreč... Přeci nám nic nebrání, aby jeden z nás přiletěl za tím druhým..."

George: ,,Jenže to bude až za d-dlouho..."

Dream: ,,Ale nebude... Hned jak se vrátíme domů, pořešíme to. Ano?"

George: ,,Tak jo... Nemám v plánu nic, co by bránilo tomu, abych k tobě přiletěl..."

Usmál se, dal mi pusu do vlasů a pustil mě. Chytil jsem ho za ruku a propletl si s ním prsty. Ostatní už byli značně před námi, takže jsme je museli doběhnout. Po deváté jsme se ještě stavili u Eiffelovi věže. Byla nádherná romantická atmosféra. Věž byla přímo za námi. Nejdříve jsme se u ní vyfotili všichni, ale pak jsem ještě poprosil Niki, aby vyfotila ještě mě s Dreamem. Obejmul jsem ho a on mě nazpět. Dal jsem mu malou pusu na rty a v tu chvíli nás vyfotila. Byla to snad ta nejlepší fotka, kterou jsme si odsud vezli. Poslala nám ji a já si jen s Dreamem ruku v ruce spokojeně vykračoval po chodníku směrem k autu. Došli jsme k němu a nasedli jsme do něj. Jeli jsme na letiště. Vyndali jsme si všechny tašky a kufry a Wilbur se Sapnapem šli auto vrátit. Na letišti jsme se všichni sešli a odbavili jsme se. Letadlo do UK letělo téměř ve stejnou chvíli jako letadlo na Floridu, takže jsem mohl být s Dreamem až do poslední chvíle. Ostatní už odešli a Wilbur mě pobízel, abych už také šel stejně jako pobízel Sapnap Dreama. Naposledy jsem se s Dreamem obejmul. Nechtěl jsem ho vůbec pustit, ale těšila mě myšlenka, že se zase brzy shledáme. Asi po pěti minutách jsme se přeci jen pustili, abychom stihli naše letadla. Se slzami v očích jsem pozoroval jak zahnul někam za roh. Nezbývalo mi nic jiného než jít ke svému letadlu. Nastoupil jsem a sedl si vedle Wilbura. V tu chvíli mi Dream napsal a to mi vykouzlilo neuvěřitelný úsměv na tváři. *Jelikož jsi říkal, že nic nebrání tomu, abys přiletěl... Tak už mám letenku ;)*

Dámy a pánové... Je tu konec! ✨ Doufám ,že se vám tento příběh líbil! 😇 Děkuji za všechna ta přečtení, všechny hvězdičky a komentáře! Moc si toho vážím...! ❤ S největší pravděpodobností brzy začnu psát druhou část, ale nic neslibuji. 😋 Sayonara! ^_^