Poprvé a navždy [dnf]

*43*

POV George

Dream je probodl pohledem a já jsem se nad tím musel pousmát. Během deseti vteřin byli na terase všichni.

Quackity: ,,Koukejte co mám!"

V ruce držel flašku. Začali jsme se tomu malinko smát. 

Wilbur: ,,Tak jdeme na to...!"

Sapnap: ,,Dlouho jsme to nerozjeli..."

Všichni s tím souhlasili a to už byli na stolku skleničky. Někdo doběhl pro reprák, protože hudba nesmí chybět. Díky bohu, že tu nikdo poblíž nebydlí, protože z toho kraválu, co jsme dělali, by asi jiní lidé opravdu nadšení nebyli. Hráli jsme pravda úkol, jako obvykle karty, nějaké nejrůznější další hry co koho napadali nebo co kdo měl s sebou. Také nesmělo chybět zpívání. To byl koncert... Také nastala chvíle, kdy jsme jen tak seděli a nic nedělali nebo kdy jsme naopak dělali všemožné kraviny, které se asi nedají nějak jednoduše popsat. Nebyli jsme nějak moc opilí, takže všechny ty blbosti, co jsme dělali, opravdu vyšli z našich hlav. Na nohou jsme mohli všichni v pohodě stát, ale kdyby nás někdo chvíli pozoroval, pravděpodobně by mu došlo, že jsme něco pili. Blížila se půlnoc, ale my jsme už jen seděli a buďto jsme si povídali nebo jsme jen tak koukali někam do blba. Já a Dream jsme toho vypili poměrně málo, ale nebyli jsme jediný kdo na tom byl podobně. Chtělo se mi spát a tak jsem se jen opřel o Dreama. Ten mě pohladil po hlavě a postavil mě na nohy, že si půjdeme lehnout. Ostatní už se do pokojů pomalu chystali také.

Dream: ,,My už půjdeme. Dobrou noc..."

Popřáli jsme si všichni navzájem a já jen zívl a pomalu jsem cupital za ním. Šel jsem si vyčistit zuby a převléknou se do pyžama. Opravdu jsem se těšil, až si lehnu. Fláknul jsem sebou o postel vedle Dreama, který už v koupelně byl. Zachumlal jsem se k němu a chystal jsem se spát, když v tu chvíli promluvil.

Dream: ,,Georgy... Zbývá nám tady už jen pár dní a mě napadlo, že bychom si mohli někam zajít. Jen my dva..."

Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se mu do očí. Měl jsem takový menší pocit, že se mi tváře malinko zbarvili do červena. Byl jsem za ten návrh opravdu rád. S úsměvem jsem mu odpověděl. 

George: ,,Ano... Můžeme."

Dream: ,,Takže se mnou půjdeš na... rande...?

George: ,,Ano... Půjdu a rád."

Oba dva jsme se usmívali. Hlavu jsem položil zpět a trochu se zavrtěl, aby se mi lépe leželo. Neuběhlo ani pět minut a oba jsme s úsměvy na tvářích usnuli.

Doufám, že se vám tato kapitola líbila. 😋 Odpusťte mi, že včera žádná nevyšla, ale měla jsem opravdu hodně práce a v hlavě úplně vymleto. 😅 Pomalu ale jistě se blížíme k 6k předčtení. Moc za to děkuji! ❤ Sayonara! (^//_//^) <3