Poprvé a navždy [dnf]

*38*

POV George

Seděli jsme dole a jen tak si povídali. Začínal jsem být poměrně unavený. Šťouchnul jsem do Dreama loktem a snažil se mu nějak naznačit, že už je vážně pozdě a já bych chtěl jít nahoru. Přeci jenom Karl a Niki už také odešli. Dream se na mě podíval a jen se usmál a kývl hlavou. Napochodovali jsme nahoru. Vystřídali jsme se v koupelně a pak jsme si rovnou lehli. Zalehl jsem mu ruku a jednu nohu přes něj přehodil. Dream na mě vykulil oči, ale pak jen nadzvedl obočí a s malým úsměvem nepatrně zakroutil hlavou. Přitáhl si mě blíž a začal si hrát s mými vlasy. Já mu dýchal na krk a spokojeně jsem usínal. Jsem tak rád, že jsem s ním. Je opravdu nádherné mu takhle usínat v náručí. Neuběhlo ani deset minut a oba jsme usnuli. 

Ráno mě vzbudil, protože jsme měli vyrazit k tomu majáku. Vyskočil jsem plný energie z postele a běžel do koupelny. Když už jsme byli všichni nachystaní a nasnídaní, vydali jsme se opět k autu a hurá do dalšího města. Dojeli jsme tam a rovnou zamířili k majáku. Udělali jsme si fotku s výhledem na maják a na moře. S Dream jsem si chtěl udělat solo fotku a on s potěšením souhlasil. Vlezl jsem mu na záda a roztáhl ruce. Oba dva jsme měli na tváři úsměv od ucha k uchu. Sapnap nás vyfotil a fotku nám poslal. S úsměvem jsem si jí prohlížel. Dál jsme pochodovali po městě a vlastně nic moc nedělali. K objedu jsme si vzali jen nějaký toust a pokračovali jsme v cestě. Když jsme tak šli po chodníku, všiml jsem si malého pouličního obchůdku a také rámečku na fotku, který tam byl vystavený. V jednou rohu byl maják a v druhém Eiffelova věž. Mezitím co ostatních pět šlo pro zmrzlinu, zaběhl jsem tam a rámeček koupil. Chtěl jsem do něj dát tu fotku nás co Sapnap vyfotil. Zrovna jsem s úsměvem vycházel ven, ale v tu chvíli se najednou odněkud ozvalo nějaké volání.

Sofie: ,,Dreamíku!"

Úsměv mi z tváře pomalu mizel, ale pak jsem jen pokrčil rameny a vydal se za Dreamem, abych mu ukázal co jsem koupil. Dream se za tím voláním ohlédl, ale očividně jí přehlédl, protože tomu nevěnoval vůbec žádnou pozornost a jen čekal, až k němu dojdu, ale ta ženská se rozeběhla a mířila přímo k nám. Zastavil jsem se a překvapeně na ní koukal. Dream se otočil a v tu chvíli na něj skočila a pevně ho obejmula. Díval jsem se na ně s otazníky v očích. Dream jen vyjeveně koukal dopředu a snažil se to nějak zpracovat a pochopit to. 

Sofie: ,,Tolik si mi chyběl zlatí... Em... Dreamíku... Kdo je tohle?"

Chtěli jste drama, máte ho mít. 😜 Btw nic proti Sofiím nemám. Tohle jméno jsem poslepu ,,vylosovala" v kalendáři. 😇 Vím, že mě za tu přezdívku Dreama asi zabijete, ale 'Dreamie' mu bude říkat George, takže chápete... 😅 Doufám, že se vám tahle kapitola líbila. 😋 Moc děkuji za tuhle hvězdnou aktivitu. Boha... jak to děláte?! Tolik přečtení za den jsem vážně nečekala. Děkuju vám mockrát! ❤ Páčko! (❁'◡'❁)