Poprvé a navždy [dnf]

*29*

POV Dream 

Seděli jsme u stolků a snažili se vymyslet nějaké řešení, protože tohle opravdu nikdo nečekal. Snažili jsme se vymyslet všechny možné možnosti.

Niki: ,,Podívali jste se na ostatní hotely?"

WIlbur: ,,Samozřejmě že jo ale... Všechny s dobrým hodnocením nemají vůbec místo a nebo jsou tak drahé, že bychom na to neměli, ani kdybychom neutratili za tuto dovolenou jedinou minci a všichni pak dali peníze dohromady..."

Quackity: ,,To snad ani nejde, aby tu nebylo nikde žádné místo, ne?!"

Wilbur: ,,No, jak vidíš, tak jde..."

George: ,,Navíc je nás sedm."

Všichni na to přikývli v souhlas. Na chvíli nastalo ticho.

Sapnap: ,,Penziony, motely, cokoliv?"

Karl: ,,Ne... Nic."

Dream: ,,Dobře, tak mimo Paříž?"

George: ,,To taky není špatný nápad."

Niki: ,,Hm... Co tahle si pronajmout nějakou malou chatu?"

Karl: ,,Nebude to stát moc?"

Wilbur: ,,Niki má dobrý nápad! Peníze na to možná mít budeme."

Všichni okamžitě začali hledat chatky a podobné věci. Po chvíli Sapnap něco našel.

Sapnap: ,,Co tohle?"

Nakoukli jsme k němu, ale on nám všem hned poslal odkaz.

Dream: ,,Ta vypadá dobře!"

Niki: ,,Je kousek od moře!"

George: ,,Není moc drahá!"

Wilbur: ,,Má dobré recenze!"

Karl: ,,Je volná!"

Začali jsme Sapnapův objev komentovat. Chatka vypadal opravdu pěkně, peníze nám na to bohatě stačili a navíc se tam nejelo nějak moc dlouho. Byli jsme z toho všichni opravdu nadšení. Venku jsme byli asi tři hodiny, než jsme přišli na toto řešení. Chatku jsme úspěšně zarezervovali na týden, takže jsme opět dovolenou o pár dní prodloužili. Nikomu to vůbec nevadilo, protože jsme se před odjezdem do Francie všichni ujistili, že máme čas tak na měsíc a bylo nám jasné, že to alespoň jednou prodloužíme. S úsměvy od ucha k uchu jsme se vraceli. Musím uznat, že tohle vůbec nedopadlo špatně a myslím si, že když strávíme chvíli poblíž moře, tak to nebude vůbec špatné. Byl čas večeře, napochodovali jsme do jídelny a s talíři plnými jídla jsme zasedli k našemu oblíbenému stolu. Po večeři ostatní šli na pokoje, ale já se Sapnapem jsme se stavili na recepci, protože nám chtěli vrátit peníze za dny, které už tu nebudeme. Sapnap šel s penězi za Wilburem a já se vrátil na pokoj. Přijde mi, že jsme z výletů často docela unaveni. George seděl už převlečený na posteli a koukal do telefonu. Když mě zaregistroval, položil telefon, pozdravil mě a ptal se, jak to je s tím vrácením peněz. Řekl jsem co jsem věděl a pak si s ním zase jen povídal o kravinách a všem možném. Kolem desáté jsem také šel do koupelny. Když jsem po nějaké době vyšel ven, bylo zhasnuto a George už pomalu usínal. Potichu jsem si lehl vedle něho. Oba dva jsme rychle usnuli. 

Další kapitola je venku! Jestli mě Google a moje ✨zeměpisné znalosti✨ ohledně této kapitoly zklamali, tak to prosím omluvte. 😅 Doufám, že se vám tato kapitola líbila. 😋 Moc děkuji za 2,5K přečtení! Děkuju! ❤ Čauko! (^//_//^)