Poprvé a navždy [dnf]

*2*

POV George

Sapnap: ,,Ahooj Georgi !!"

Stejně jako on pozdravili i ostatní a Dream se chystal oznámit to veliké překvapení.

Dream: ,,Tak, Gogy, rozhodli jsme se, že jako dárek na tvé narozeniny koupíme letenky do Francie a strávíme minimálně dva týdny v Paříží !!"

Vykřikl nadšeně a mě se zaleskli oči štěstím. Nevím, jestli se mám radovat více z toho, že se poprvé potkám s některými z party na živo a nebo z toho, že poletím do Paříže. Hned na to začali ostatní vysvětlovat podrobnosti.

Niki: ,,Hotel je kousek od Eiffelovi věže a myslím si, že je na ní dokonce z jednoho z našich tří pokojů výhled."

Karl: ,,Odjíždíme za 14 dní !!"

Já jen nechápavě koukal, ale ve skutečnosti jsem se velice těšil...

...

Zítra je ten den, kdy odjíždím s ostatními do Paříže. Vstal jsem brzy a šel si balit kufr. Také jsem se rozhodl jet do obchodu dokoupit potřebné věci, které jsem neměl. Dlouho jsem přemýšlel jestli mám vše, ale nakonec jsem si to sepsal na papírek a ujistil se, že mi nic nechybí. Samozřejmě že chybělo, ale to už jsem napravil. Už byl večer a já byl opravdu unavený, proto jsem se navečeřel, šel si lehnout a po chvilce i spát. 

Zdál se mi velice nepříjemný, ošklivý a trochu děsiví sen, proto jsem se moc dobře nevyspal a byl jsem stále unavený. Došlo mi, že se mohu prospat v letadle a tak jsem vstal a začal se chystat na letiště. Po cestě jsem se ještě rozloučil s rodiči a než jsem se nadál, stál jsem u odbavování. Vše proběhlo tak jak má a já už jen čekal na své letadlo. Když už jsem asi po půl hodině seděl ve své řadě, přemýšlel jsem nad tím, jaké to bude. Letadlo se chystalo k vzletu a mně pípl mobil. Byl to Dream, který mi napsal: *Až přiletíš, napiš mi ;)*. Pousmál jsem se, ale to co jsem už neviděl a ani si toho nijak nevšiml je, že jsem se i začervenal. Protože jsem byl unavený, tak jsem brzo usnul. 

Vzbudilo mě oznámení kapitána, že už budeme přistávat. Jako obvykle jsem si začal pro sebe ztěžovat na zalehlé uši. Po přistání jsem napsal Dreamovi. Šel jsem si pro svůj kufr, ale nenašel jsem ho... Běžel jsem se podívat na konec pásu, ale tam také nic. Optal jsem se pracovníků u toho pásu , ale žádný kufr nezbyl. Pochodil jsem stejně i na informacích a dalších místech, kde bych ho mohl najít nebo něco zjistit. Nakonec jsem se dozvěděl, že se stala chyba a můj kufr odcestoval do Ruska. Mají mi ho vrátit za pět dní a s omluvami mě žádali o další potřebné informace. 

Vyšel jsem na parkoviště, kde už čekal Dream, který na mě koukal jako na debila, protože jsem si jen tak vykračoval s pouhým malým batůžkem na zádech a kufr nikde. 

Dream: ,,No ahooj !! Prosím tě, kde jsi nechal kufr ??" Pousmál se.

George: ,,Čau !! No.. Můj kufr se rozhodl odletět do Ruska a vrátit se až za pět dní." Udělal jsem vážný obličej, ale bylo na mně vidět, že se snažím zadržet smích.

Oba dva jsme na sebe pár sekund koukali, ale déle jsme to nevydrželi a začali jsme se smát. Situace nebyla tak vtipná, ale mi jsme se smáli jen tomu, jak se směje ten druhý. Lidi se po nás začali ohlížet, proto jsme se snažili uklidnit. 

Už docela v klidu jsme si sedli do velikého auta, které jsme si půjčili na případné delší cesty a jeli do hotelu za ostatními. Dream mi pověděl, že už chybí jen Karl. Po cestě panovala v autě příjemná a pohodová nálada. Vlastě mi v tu chvíli vůbec nevadilo, kdyby ta cesta trvala o hodinu nebo dvě déle. Naopak jsem si to vlastě i přál...

Doufám, že se vám tato kapitola líbila. Když jsem dnes psala tuto kapitolu, tak mě napadlo, že je někdy opravdu těžké vymyslet něco originálního, proto příběh vymýšlím jen já a snažím se ho udělat zajímaví. Občas se najde něco čím se inspiruju nebo malá část, která bude mít stejnou pointu jako některé jiné příběhy, ale nemůžu vymyslet úplně vše sama a jen nechci aby to vypadalo, že beru nápady ostatním. ❤ Pokusím se zítra vydat další kapitolu a možná, když budu mít náladu, vydám jich víc, ale nic neslibuji. ^_^