Poprvé a navždy [dnf]

*48*

POV George 

Bylo kolem jedenácté. Dream vešel dovnitř.

George: ,,Toto je poslední noc tady ve Francii že...?"

Dream: ,,Ano... Nemůžeme tu být navždy, přeci jenom jsme pobyt prodloužili už dvakrát..."

George: ,,Nevíš kdy odlétáme?"

Dream: ,,Zítra v noci... Někdy před dvanáctou..."

Mezitím co mi odpovídal, tak se hrabal v kufru. Po chvilce se narovnal a jen na mě koukal. Otočil se a zhasl, ale na stolku ještě svítila žlutým světlem malinká lampička. Vstal jsem a šel jsem si pro nabíječku, kterou jsem následně zapojil do zásuvky a dal na ní nabíjet svůj telefon. Otočil jsem se směrem k Dreamovi. Měl ze sprchy stále ještě vlhké vlasy, které mu padali do očí a na tváři malý upřímný úsměv. Přišel jsem k němu. Prameny vlasů jsem mu z očí odhrnul a zandal mu je za uši. Dreamův úsměv se o kousíček zvětšil. Vždy když jsme u sebe v podobných chvílích takhle blízko, cítím se hrozně nesvůj, jako kdybych byl nervózní, ale přesto mám tyto okamžiky hrozně rád. Zadíval jsem se mu do očí stejně jako on mně. Netrvalo dlouho a ani jeden z nás to nevydržel. Políbili jsme se... Asi po pěti minutách jsem ještě stále uprostřed polibku začal couvat. Dream mě bez jakéhokoliv odporu následoval, naopak byl snad rychlejší než já a já jsem kvůli tomu několikrát málem zakopl. Spadl jsem na postel a on šel na de mě, ale v tu chvíli se zarazil.

Dream: ,,Georgy... Jsi si jist-"

Umlčel jsem ho dalším polibkem a to mu jako odpověď stačilo...

(Tuhle část si umíte domyslet, že ano... 😅)

Ráno jsem se probudil v Dreamově obětí. Jen jsem se zavrtěl a chtěl spát dál, ale v tu chvíli se Dream ozval. 

Dream: ,,Jsi vzhůru? Nechtěl jsem tě budit..."

George: ,,Ano... Jsem... Dobré ráno..."

Řekl jsem ospale, ale oči jsem měl stále zavřené. Můj pozdrav mi opětoval.

Dream: ,,Musíme vstávat, jestli chceme stihnou teplou snídani a navíc ještě nemáme zabaleno a někdy po obědě vyrážíme do Paříže."

George: ,,Jo... To je fakt."

Otevřel jsem oči a usmál jsem se na něj. Dal mi pusu na nos, vyprostil se z mého obětí a vstal. Po chvíli přemlouvání sám sebe jsem vstal také. I když se Dream včera snažil být opatrný a jemný, tak mě teď moje pozadí trochu bolelo... Dole ve společenské místnosti už byli všichni ostatní a ti už měli snídani skoro snězenou. Pozdravili jsme je a sedli si ke stolu.

Niki: ,,No konečně...! Máte to skoro studený... Nechcete to přihřát?"

George: ,,Ne ne... To je dobrý... Děkuju."

Dream: ,,To je v pořádku... Děkuju Niki..."

Usmáli jsme se na ní a pustili se do jídla.

Quackity: ,,Tak... Hoši?"

George: ,,Hm...?"

Quackity: ,,Včera kolem půlnoci jste hráli člověče nezlob se nebo monopoly?"

Karl: ,,Monopoly tady nikde není, ale člověče nezlob se je támhle ve skříni... Takže to bylo člověče nezlob se..."

Nechápavě jsme na ně koukali.

Sapnap: ,,No... Vsadím se, že to co jsem od vás z pokoje slyšel, bylo určitě kvůli tomu, že Georgovi padali samé šestky... George tak zněl... Nebo to bylo kvůli něčemu jinému...?"

Málem jsme se oba dva zadusili a zrudli jsme opravdu hodně. Všichni se začali dusit smíchy.

Dream: ,,Dobře... O tomhle se raději nebudeme bavit..."

Teď už jsem se začal malinko smát i já.

Sapnap: ,,Georgy... Žiješ?"

George: ,,Jo... Jsem v pořádku."

Teď už jsem se smál jako ostatní, i když nevím proč. Toto téma jsme raději rychle ukončili a začali jsme se bavit o dnešku. Domluvili jsme se, že si půjdeme sbalit nebo jen dobalit věci a ještě před obědem to všechno dáme do auta. Po obědě jen chatku zkontrolujeme a pak vyrazíme na cestu. Odkývali jsme to a šli do pokojů. 

Dobře... Za tuhle kapitolu mě prosím nezabijte. 😅 Nevím jestli jsem ty dny spočítala dobře, ale doufám že ano... 🤣 Doufám, že se vám tato kapitola ✨líbila✨. Tahle hvězdná aktivita stoupá rychleji a rychleji. Moc za to děkuji! ❤ Páčko! (¬‿¬)