Poprvé a navždy [dnf]

*40*

POV Dream

Sofie: ,,Jak jako...? Jak to myslíš?!"

Dream: ,,Slyšelas..." 

Sofie: ,,Ty... ty jsi gay?! Hnus..."

Dream: ,,Pro mě za mě si mě třeba nenáviď, ale George je ten nejlepší člověk, kterého jsem kdy potkal a zamiloval jsem se do něj. Nedávno jsme si navzájem vyjádřili své city k tomu druhému... Jenže teď jsi přišla ty a všechno si zničila!"

Slzy mi tekly proudem. *Co... co když jsem teď opravdu všechno ztratil...". 

Sofie: ,,Když bych tohle věděla... ani kolo bych si o tebe neopřela!"

Sapnap: ,,Sofie! Tohle už vážně stačí! Není na tom vůbec nic odporného! Děláš tady úplně zbytečné scény... Radši už běž a nikdy si nás už nevšímej...!"

Sofie: ,,S radostí!" 

Sofie odkráčela. *Kdyby předem věděla, že se mi očividně líbí kluci, tak by sem ani nechodila a já bych byl stále s Georgem...* Ostatní už byli u nás, takže pravděpodobně věděli o co tu jde. 

Dream: ,,Běžte dál..."

Nikdo mi v tom neodporoval a tak jsme se jen rozloučili a já se vydal směrem, kterým George předtím odcházel. Ještě jsem za sebou slyšel Niki.

Niki: ,,Musejí si to vyřešit sami..."

*Má pravdu... Napravím to!"

POV George

Už jsem asi deset minut šel rovně a nevěděl jsem kam. *Zamiloval jsem se do kluka, který se zamiloval do mě, ale právě za ním přišla jeho... přítelkyně...?! Nevěděl jsem, že nějakou má. To by mi snad ještě předtím vším řekl... ne?* V očích jsem měl slzy. Došel jsem na kraj jedné zídky, která byla těsně nad vodou. Sedl jsem si na ní, svěsil nohy dolů a jen koukal na malé vlny jak do ní narážejí. Nevím jak dlouho jsem tam jen tak bez duše seděl. Z ničeho nic se za mnou ozvalo volání. Ten hlas znám...

Dream: ,,Georgy!"

Otočil jsem se, ale hned na to jsem se zase obrátil zpátky. Chtěl jsem se zvednout a odejít, ale Dream mi v tom zabránil.

Dream: ,,Georgy... Prosím..."

Povzdechl jsem si a zůstal tedy na místě. Ani jednou jsem se mu nepodíval do očí, protože bych se vážně rozbrečel. 

Dream: ,,Tohle bylo veliké nedorozumění! Ta holčina je moje bývalá přítelkyně. Rozvedl jsem se s ní asi dva roky dozadu."

George: ,,Jo? Tak co dělá tady...?!"

Dream: ,,Jezdí sem do těchto míst každý rok a já jsem na to úplně zapomněl. Vím, že to zní opravdu divně, ale věř mi... Já bych ti tohle  rozhodně nikdy neudělal!"

V jeho hlase byla slyšet zoufalost a trocha naděje zároveň. Poprvé za tuhle dobu jsem se mu podíval do očí, měl je celé rudé. Po tváři mi stekla slza.

Dream: ,,V životě bych ti tohle neudělal..."

No... doufám, že se tohle dá brát jako drama. 😋 Z některých komentářů, které mi píšete, doslova umírám smíchy. Ty hlášky jsou lepší a lepší. 😅 Děkuji celkově za vaší aktivitu a doufám, že se vám tato kapitola líbila. ❤ Páčko! (☞ﾟヮﾟ)☞ <3