Cena za lásku

iv

/oops!! vitam vsechny u nove kapitoly <3 tesim se na vase nazory hihi <3 uzijte si cteni  apustte si playlist v mediich <3/

Words: 957

----------------------------

William:

Rychlým trhnutím se probudím a cítím, jak mi studený pot smáčí mé hnědé vlasy. Srdce mi hlasitě a rychle buší, zatímco se snažím uklidnit. Co to, proboha, bylo?!

O tři hodiny dříve:

Oklepu se, když mé tělo obejme chladný večerní vzduch a zabouchnu za sebou dveře toho zvláštního a svým způsobem děsivého domu. Jediné, co mi plní hlavu, je sytá, zářivá zelená a hnědé dlouhé kudrliny. Rychlým krokem opustím pozemek, jehož majitel se před pár chvílemi představil jako Edward Conan Black. Duch jediného syna rodiny Blacků.

To přece není možné, prolétne mi hlavou, když si vše pokusím srovnat v hlavě. Rukou si projedu vlasy a snažím se strčit klíč od svého domu do zámku. Nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje zasunu někam dozadu své hlavy, ale stejně zrychlím svůj pokus o odemčení. Když zámek konečně cvakne, jedním pohybem rychle vejdu a druhým prudce zavřu dveře. Tvrdě narazím na zeď a z nějakého zvláštního důvodu si oddechnu. Zatřesu hlavou, když si uvědomím, jak absurdně musím vypadat.

Odrazím se od stěny, než dojdu do kuchyně a po několikaminutovém zírání do lednice si uvědomím, že mě dřívější hlad opustil hned, jak jsem vešel do onoho domu. Pokroutím nad sebou hlavou, když mé myšlenky opět naplní dlouhovlasý brunet. Dojdu do své ložnice a poslední, na co se po celém dni zmůžu, je poddat své tělo spánku.

O dvě hodiny dříve:

Vcházím do tmavé chodby a mám pocit, jako bych ji už někdy viděl. Jakmile projdu kolem jeho podobizny v podobě obrazu, přeběhne mi mráz po zádech. Hlavou se mi honí nespočet myšlenek a především pocit, že, i když jsem ve snu, můžu rozhodovat o všem, co se stane. Bříšky prstů opatrně přejedu přes kovovou kouli od dveří a s výdechem pomalu vejdu do mě známé místnosti. Zalapám po dechu, když moje oči spatří jasnou zelenou. Prudce zabouchnu dveře a po chvíli přemlouvání se je znovu pootevřu.

Přes můj obličej se mihne zmatení, když je místnost prázdná. Křeslo se pomalu pohupuje, jako by z něj někdo před chvílí vstal, ale po tom někom, jako by se slehla zem.

,,Hledáš mě, Maličký?"

Moje rty opustí hlasitý výkřik, když se těsně u mého ucha ozve hluboký hlas. Rychle se otočím a moje záda tvrdě narazí na dřevo. Jeho ruka je těsně nad mou hlavou a jeho rty až moc blízko těch mých, což moje zběsile bušící srdce moc neuklidňuje. Neodolám a pohledem sjedu na ty dva malinové polštářky, než spojím s Edwardem pohled. Zelené duhovky ve mně vyvolávají zvláštní pocit uklidnění, jemuž se rozhodnu poddat. Ruka zelenookého tyčícího se nade mnou zajede těsně okolo mého pasu a jeho hlava se pohne trochu blíže. Čekám, co udělá.

Přiblíží se ještě trochu, než se chodbou ozve cvaknutí. Zmateně nakrčím obočí a na Edwardově tváři se objeví úšklebek, než pohne rukou trochu dozadu a pootevře dveře do místnosti za nimi. Narovná se a pokyne mi rukou, abych vešel. Jakmile poodstoupí, rychle zamrkám, jako by se mé tělo probudilo z transu. Přesně věděl, co dělá, prolétne mi hlavou, než vejdu. Edward se vydá hned za mnou a zabouchne dveře, než se rychlým krokem vydá ke křeslu a napije se whisky. Svůj pohled obrátí na mě, hned jak si sedne a pozvedne obočí.

,,Sedni si. Nehodlám tě zabít, řekl jsem ti to pár hodin zpátky, nebo ne, Maličký?" prohodí jako odpověď na můj vystrašený výraz a pokyne rukou ke druhému křeslu. Pomalu se rozejdu a posadím se naproti němu. Edward se napije a upře na mě pohled.

,,Předpokládám, že máš nějaké otázky, tak se ptej," řekne a opře se hlouběji do křesla. Chvíli na něj zírám, než se rozesměju. Edward zmateně nakrčí obočí a já málem smíchy lapám po dechu.

,,Tady nejsme v nějakým filmu, kudrnáči. Nehrajeme si na to, že jsi duch a já tvoje rukojmí, které za chvíli propadne Stockholm syndromu a zamiluje se do tebe. Nevím, co má tohle divadlo znamenat, ale rád bych se tomu vyhnul. Teď mi, prosím, řekni, co jsi zač a co mám v tomhle celým," rozhodím rukama, ,,za roli."

Překřížím ruce na prsou a Edward se ušklíbne.

,,Nevymýšlím si, Williame. Myslíš, že jo? Dobře," zvedne se a dojde ke knihovně. Vytáhne několik knížek a doslova mi je hodí k nohám. Tentokrát se zmateně zamračím já a v tichosti knihy seberu, než rychle očima přejedu názvy.

Historie rodu Blacků

Duchové a mytické kreatury

Prokletí zesnulých

Každé knize přejedu po hřbetu, než svoji pozornost věnuji opět kudrnáči.

,,Co s tím mám dělat?" zeptám se a Edward se ušklíbne.

,,Přečti si je. Všechny. Najdeš je v pokoji, až se vrátíš. Pak mi možná budeš věřit. A teď už běž, Maličký," poukáže prstem na dveře, ale já zavrtím hlavou.

,,Nebudu s tebou tohle hrát, pane Duch," naznačím ve vzduchu uvozovky.

,,Prostě mi normálně řekni, kdo, sakra, jsi a nech těch hádanek!" protočím panenky a zvýším trochu hlas. Edwardovi se zablýskne v očích a rychlým krokem přejde místnost, než mě přitiskne ke zdi. Jeho ruka silně tiskne můj krk a stěžuje mi dýchání. Vyděšeně sebou hážu a Edwardův dech mě šimrá pod uchem, nutící moje srdce být rychleji. Vyděšením a... vzrušením? Adrenalinem? Závanem dobrodružství?

,,Přestaň. Na mě. Zvyšovat. Hlas," zavrčí a když rychle kývnu, pustí mě. Sesunu se po zdi na zem a bez ohlížení vyběhnu pryč.

Přítomnost:

Vedle mého ucha zahřmí a oblohu protne blesk, doprovázený mým výkřikem. Zakroutím nad sebou hlavou a jakmile se zvednu z postele, vydám se do koupelny. Vyděšeně si prohlížím svůj krk, na kterém se doslova vyjímají fialovo-modré fleky. Jako by mě někdo pevně držel pod krkem... Zatřesu hlavou a rychle se vrátím do postele, snažíc se tu nesmyslnou myšlenku zahnat. Není to pravda, není to pravda, snažím se si namluvit, i když hluboko uvnitř vím, jaká je pravda.

Ten zatracenej sen se stal. A tohle rozhodně není konec.