Cena za lásku

xlv

/hi everyone!!! omlouvam se za tuto pauzu, ktera, snad, uz brzo skonci!!! mam predepsanych par kapitol a se smutkem v srdci musim oznamit, ze willard se blizi ke konci :((( pocet kapitol dokonce vam prozradim jiz brzo, ale zatim jeste uzivejte, za chvili totiz nebude co uzivat ;)/

Words: 1021

--------------

Edward:

Mám pocit, že se zblázním. Raven už šestou minutu pochoduje od knihy ke knize a něco si pro sebe šeptá. Když se klapot jejích kožených pantoflí odrazí od stěn začátkem sedmé minuty, rukou jí zastavím. 

,,Raven, prosím," začnu, tišeji a žadonivěji než bych chtěl, ,,jestli hned teď neřekneš, že víš, co dělat, asi se zblázním."

Blondýnka si povzdychne a špičkou jazyka si olízne rty, než promluví: ,,Nevím, Edwarde, možná. Nikdy jsem tohle neřešila."

Tón jejího hlasu je chlácholivý, vřelý. Snaží se mě uklidnit, to je evidentní, proto svůj zklamaný pohled radši stočím jinam.

,,Záleží ti na něm, hm?" 

Odfrknu si, snažím se vypadat, jako by mi to bylo jedno, ale vím, že lžu především sám sobě. 

,,Něco najdu, slibuju, Ede," usměje se chlácholivě, přesto to zní, jako by se snažila uklidnit hlavně sama sebe. Kývnu.

,,Měl bys jít, jakmile něco-"

,,Jít? Nehodlám opustit zdi tohohle stanu, pokud je Maličký někde venku, sám, okupovanej lidma z mojí minulosti!" přeruším jí a rozhodím ruce, abych dodal svým slovům důraz.

,,Záleží ti na něm, víc než jsi chtěl, hm?"

,,Už ses ptala."

,,Neodpověděl jsi."

------------------

Před asi půl hodinou jsem se rozhodl začít prohledávat Ravenniny knihy sám. Vytáhl jsem všechny, co jen slovem zmiňovaly duchy, záchranu nebo lokalizační kouzla, hodil jsem je na mahagonový stolek v druhé části stanu a sedl si. 

Ani omylem jsem nechtěl Maličkého do svýho života takhle zatáhnout. Povzdechnu si. Kdybych ho jen mučil, jako ty ostatní a nakonec ho prostě zabil-

,,Oh, omlouvám se, obchod je-" 

Zamračím se, když je Ravenin hlas přerušen. Hrudník mi sevře zvláštní, zlý pocit a stanem se rozlehne dunivá rána. Okamžitě se zvednu, kličkuju mezi sametovými sedáky směrem k Raven.

,,Raven, co- Bože." Slova ze mi zadrhnou v krku.

Raven leží na zemi, v očích se jí tvoří slzy. Ne, ne, ne, ne. 

Padnu na kolena, beru její tělo do náruče, bezmocně hledíc na stříbrnou dýku, kterou má zabodlou v břiše. Její fialovou halenku barví rudá krev, ze rtů jí pomalu mizí barva.

,,Ray, sakra," kleju tiše. Raven se pousměje, v zápětí její obličej ale sevře bolestná grimasa.

,,Zkusila jsem kouzlo," zamumlá, po tváři jí sklouzne slza, ,,našla jsem ho, Ede. Vím, kde-"

Raven se rozkašle, krev jí zůstane na rtech. Bojuju s chutí stočit pohled jinam, nedat najevo, že část mě umírá s ní. 

,,Nikdy jsem tě do toho neměl zatáhnout, Ray," zamumlám, rukou jí odstraním vlasy z obličeje. 

,,Není-Není to tvoje vina," zašeptá Raven. Chytnu jí za ruku a propletu si s ní prsty. 

,,Strašně mě to všechno mrzí, Raven."

,,Mám tě-Mám tě ráda."

,,Já tebe, Raven, seš lepší člověk, než jsem si kdy ve svým životě zasloužil."

Pláču když mluvím. Šeptem jí opakuju, jak moc pro mě znamená. Jak moc jí mám rád. 

,,Zabiju toho hajzla, co ti tohle udělal," slíbím jí potichu, než ji vtisknu polibek na čelo. Ravenin stisk slábne, rty se jí třesou.

,,Je tam, kam odešel Isaac," promluví Raven, její hlas skoro neslyšitelný. 

,,Co? Kam odešel Isaac? Raven? Raven?" zaumlám, nechápajíc, co tím myslela. Netrvá mi dlouho, než si uvědomím, že mi už neodpoví. 

Stisknu víčka pevně k sobě. Mám chuť řvát, rozbíjet věci, zabíjet lidi. 

,,Aw, stařenka natáhla bačkory? Už bylo na čase," zasměje se mužský hlas ze kterého mi po zádech běhá mráz. 

Trevor. 

,,Táhni odkud jsi přišel, než tě zabiju, Wellsi." 

,,Oh-ho-ho! Už ti Willík pomohl spojit zbývající stopy?" 

Mám chuť ho zabít. Ne. Mám chuť ho omráčit a umučit ho k smrti, stejně jako toho blonďatýho zmetka. Pěkně mu vythrnout jazyk z tý jeho pusy. Rozdrtit mu prsty na rukou i nohou, pěkně jeden po druhým...

,,Copak, spolknul sis jazyk?" ozve se Wells znovu, jeho hlas mě otravuje. Neodpovím. Zvednu se, ignorující zasychající slzy na mých řasách, a s tvrdým výrazem se otočím na Trevora. 

,,Co tady děláš?"

Brunet se zasměje a zavrtí hlavou.

,,Ne-e, teď není tvoje místo na otázky, Ede." Trevor vstyčí ukazováček, evidentně se vyžívá v jeho pokusech nade mnou získat moc. Přejde blíž ke mně, úšklebek má na rtech na můj vkus až moc dlouho.

Chytnu ho za límec jeho tmavě modré košile a praštím s ním o zeď. 

,,Znova už se ptát nebudu, Trevore," začnu výhružným tónem, ,,kde je William Wells?"

Trevor se zasměje, ani jiskra strachu v jeho duhovkách, a zvedne ruce v jakoby omluvném gestu.

,,Hezky pomalu, všechno bude, Eddie."

Stisknu oční víčka k sobě, ovládám se, abych mu hned teď nesrazil hlavu z krku.

,,Tak hele, Trevore," přeslazeně převalím jeho jméno na. jazyku, „buď mi teď hned odpovíš na to, na co se ptám a nebo tě prostě hodím za Isaacem a počkám, než se oba zabijete navzájem, protože, a teď víš, že mám pravdu, i přesto, jako jaký velký kámoši a spojenci se chováte, nesnesete se dýl než tři dny. A to vám možná dávám moc velký šance."

Teď se pro změnu směju já. Jediný, co totiž Isaaca a Trevora spojuje, je nenávist ke mně a touha mi ublížit. Jakmile se ale dostanou do bodu, kdy je trumfnu a zavřu je v tý kobce, starý dobrý mužský ego vyhraje. Začnou se hádat a nakonec se prostě zabijou navzájem. Díkybohu pro mě.

,,Myslíš si, jak víš všechno, jenom protože tvůj milej malej Maličkej se do tebe zamiloval. Ale nevíš nic, Blacku. Jak dlouho toho skrčka znáš? Měsíc, dva?" Trevor se ušklíbne, ,,já, narozdíl od tebe ho poznám velice důvěrně. A navíc se mnou bude navždycky. Alespoň teda jeho hlava nad mýma-"

Jeho hlava se srazí se zdí za ním. A pak se s jeho nosem naopak srazí moje pěst.

,,Dvě věci, kamaráde. Za a, tvůj názor na cokoliv je ten poslední, co potřebuju nebo chci. Za b, jestli mu skřivíš jedinej vlásek na hlavě," nahnu se blíž k jeho uchu, můj hlas o oktávu klesne, ,,bude to tvoje hlava, která bude viset nad, pro změnu mýma, dveřma."

Pustím brunetův límeček, jeho tělo padne na zem. Po jeho obličeji teče krev, kape mu přes nos a rty do pusy. Ale Trevor se směje. Jeho tělo se otřásá vlnami smíchu a rukami se drží za kořen nosu.

A je to přesně v tenhle moment, kdy poprvý pochopím, z kým mám tu čest.