Cena za lásku

vi

/hiii! vitam vsechny u nove kapitoly <3 dekuju vsem, hlavne @sunflowerrxlou, co ctou tenhle pribeh🥺🥺 miluju vasss <3 p.s.: jsem jedina, ktera citi to jejich sexualni napeti? 😩✋/

Words: 727

-----------------

Edward:

Založím si ruce na prsou a sjedu Modroočka pohledem. Něco mi tu nesedí. Kdyby mě nějakej chlap, vydávající se za ducha jediného syna dávno vymřelého rodu Blacků, přišpendlil ke zdi, skoro mě políbil a pak pustil, vzal bych nohy na ramena. Doslova na něj zírám, snažící se najít alespoň nějakou známku blížícího se útěku.

,,Nebouchl jsem s tebou o tu zeď moc silně?" prolomím ticho a odpovědí je mi brunetův zmatený pohled.

,,Cože?" zamračí se William a znovu si promne zápěstí, než se taky odlepí od stěny.

,,Na tvým místě bych utíkal, Maličký. Nebo tě snad ani trochu neděsím?" nakloním trochu hlavu a Modroočko se zasměje.

,,Proč bych se tě měl bát, Edwarde? Myslíš, že jsem v životě potkal málo podivínů?" pozvedne obočí, nutící mě si povzdechnout. Nevěří mi. Rozhodnu se proto pro jiné řešení a doufám, že mi uvěří alespoň část toho, co mu říkám.

,,Pojď se mnou, Williame, něco ti ukážu," pobídnu mu rukou, Modroočko se ušklíbne, ale stejně mě následuje. Naše kroky se rozléhají chodbou, vedu ho do místnosti, kde nebyl ani Isaac. Jdeme v tichosti, brunet se pravděpodobně neodváží nic říct a já, já mám k této místnosti takové pouto, že nic říkat nepotřebuji. Zastavím před dřevěnými dvoukřídlými dveřmi, skrývající všechna moje tajemství. Ptáte se, jestli se bojím, mu všechno ukázat? Ne. Bez mého vysvětlení nepochopí nic. A dokud nebudu vědět, že mi alespoň trochu věří to, co mu říkám, žádné vysvětlení nedostane.

,,Na co čekáš?" zeptá se potichu William, překvapuje mě tón jeho hlasu. Zní to, jako by tušil, že pro mě ta místnost něco znamená. Stále neříkám ani slovo, jen pomalu stisknu kliku, otevřu dveře doširoka a překročím práh. Můj pohled se zastaví na stříbrném stolku, který se při každém dotyku slunečního paprsku trochu zatřpytí.

,,Co to je?" prohodí šeptem Modroočko, malými kroky projde okolo mě, natahující ruku k předmětu skrývajícím všechna tajemství. Moje ruka ho zastaví, když se čepele dotkne špičkami prstů. 

,,Promiň," zašeptá brunet a otočí pohled na mě.

,,Dýka jedné z nejuznávanějších rodin doby, kdy jsem byl člověk," odpovím na jeho otázku stejně tichým hlasem, neodtrhávajíc pohled od tmavé zaschlé tekutiny na špičce stříbrné dýky. Cítím, že se William chce zeptat na spoustu otázek, ale něco mi říká, že ještě není správný čas. Modroočko vedle mě se nepatrně oklepe, nutící mě zaměřit svou pozornost na něj. Pozvednu obočí, vyzývám ho k mluvení.

,,Takže nelžeš?" promluví po chvilce a spojí svoje jasně modré panenky s těmi mými, smaragdově zelenými. Nepatrně zavrtím hlavou, potvrzujíc jeho domněnku. 

,,Máš důkaz? Že si ze mě jenom neděláš srandu?" založí si ruce na hrudi. Zavřu oči a povzdychnu si. Nemám na výběr.

,,Řekl sis o to, Modroočko," 

Sundám si kabát, v hlavě mi z nějakého důvodu běží nespočet myšlenek co kdyby a nutím sám sebe rozmyslet si další krok. Zavrtím hlavou, cítím na sobě Williamův pohled, který se snaží rozluštit, co ho čeká. Pomalu si rozepínám kulaté knoflíky na košili a ani strach, že zkazím svoje šance na zlomení kletby mě nedonutí si vršek nesundat. Zvednu pohled od svých rukou a neubráním se samolibému úšklebku, když zjistím, že Modroočkova pozornost nezůstala v oblasti mého obličeje.

Nepatrně se zasměju a otočím se k němu zády, odhalující důkaz. William zalapá po dechu a já znervózním. Co když jsem si právě zkazil všechny šance na záchranu? 

,,Modroočko?" prolomím ticho, ale odpovědí jsou mi jen blížící se kroky. Slyším, jak brunet opatrně našlapuje a bojím se, co udělá.

William:

,,Jak se ti to stalo?" zašeptám směrem k Edwardovi a pomalu natáhnu pravou ruku k jeho nahé kůži, bojím se odpovědi. Stačí jediný pohled na tmavočervenou jizvu, a moje srdce se rozbuší rychleji, než kdy jindy. Nevím, co si mám myslet. Opravdu je to duch? Co když mi lže? Snaží se, abych mu uvěřil, aby se mi mohl vysmát?  V rychlosti zatřepu hlavou, těch myšlenek je na mě moc. Přistoupím ještě o krok blíž, cítím, jak chlad z jeho těla pomalu vibruje po mých prstech. 

Naskakuje mi husí kůže, když se rozhodnu špičkami prstů pomalu přejet po modrofialové modřině, která se rozprostírá okolo jizvy, nutící můj žaludek se sevřít při představě té hrozné bolesti, kterou musel Edward cítit. Vzápětí je moje ruka chycená do kudrnáčova sevření a já lituji, že jsem tu ruku natáhl. V jeho očích se zračí hněv a moje tělo pohlcuje strach, když procedí  skrz zuby jednu větu, každé slovo znatelně oddělené.

,,Tohle. Ne. Maličký."