Cena za lásku

vii

/oops! vitam vsechny u novy kapitoly nasi uzasny neexistujici love story mezi Edwardem, co se chova jako hnup a Williamem, snazici se neutyct ksksk uzijte si to <3 p.s. get well soon, love <3/

Words: 524

-----------------

William:

,,Měl bys jít, Modroočko," promluví tiše Edward a uvolní svůj stisk. Poodstoupím o pár kroků dozadu, jde z něj strach. 

,,Dobře," zašeptám nazpátek a nepatrně kývnu, než se otočím a vydám se směrem k chodbě. Z nějakého důvodu se tohohle záhadnýho kudrnáče začínám bát. Věříš mu, namlouvá mi podvědomí. Začínám mu věřit, oponuji nazpátek sám sobě, přičemž mým uším unikají blížící se kroky. Zatlačím do vstupních dveří a vzápětí skoro vykřiknu, když mě něčí ruka otočí čelem k jejím majiteli. Rozbuší se mi srdce, když moje oči najdou tmavě zelené duhovky.

,,Bojíš se?" prolomí ticho Edward pomalým, klidným hlasem. Záporně zavrtím hlavou, možná moc horlivě. 

,,Ne, kudrnáči, nebojím. Měl bych?" snažím se oponovat, ale můj hlas se třepe, dávajíc jasně najevo opak pronesené věty.

,,Bojíš se," vysloví Edward ticho a sundá svou ruku z mého ramene. Zmatenost v jeho hlase mě rozzlobí. 

,,A ty se divíš?" rozkřiknu se a rozhodím rukama. Neskutečný.

,,Jeden den jsem normální středoškolák a druhej den mi leze do snu nějakej úchyl, co se vydává za ducha a ten třetí mi ukazuje jizvu, abych mu ,,uvěřil"! Nevím, čemu mám, sakra, věřit, Edwarde!" naznačím ve vzduchu uvozovky a frustrovaně si prohrábnu vlasy. Edward se zasměje, ale v jeho očích je hněv. 

,,A ty si myslíš, že mě to baví?!" vykřikne a rozhodí rukama stejně jako já. Zmateně pozvednu obočí a kudrnáč se ušklíbne.

,,Jasně, že jo. Myslíš si, že mě baví žít několik tisíc let jako duch, po tom, co jsi mě podvedl a pak mě někdo zabil, Isaacu!" Edwardovy tváře jsou rudé vztekem a jeho oči plné emoce, kterou jsem u něj ještě neviděl. Bolesti. Jakmile vysloví jméno, jako by procitl z transu. 

,,Já nejsem, Isaac, Edwarde," promluvím tiše. Mé tělo obalí chlad, když Edward nepřítomně kývne a odvrátí ode mě pohled.

,,Já vím," zašeptá s bolestí v hlase a mnou projede vlna lítosti k jeho osobě. Je mi jedno, jestli mluví pravdu, nebo ne. Po jeho tváři steče slza a já zavřu oči. Z nějakého zvláštního důvodu mě bolí ho vidět takhle zlomeného. Přemýšlím, co udělat a v mé hlavě se zrodí šílený nápad. V jednu chvíli se to snažím sám sobě vymluvit a v té druhé mám svoje ruce okolo jeho krku a obličej zabořený v jeho černém kabátu.

Edward se napne, ale cítím, že je rád. Nevědomky se usměju, když si položí ruce na můj pas. Cítím, jak se jeho srdce zpomaluje, synchronizuje se s tím mým. Odtáhnu se a zvednu k němu pohled. Kudrnáč udělá to samé, ale narozdíl ode mě sklouzne k mým rtům. Skloní svou hlavu a opře ji o mé čelo, jeho rty jsou asi centimetr od těch jeho. Buší mi srdce, nevím, jestli to chci. Cítím, jak se jeho dech odráží od mé tváře, nepřerušuje oční kontakt a pomalu se utápím v jeho očích. 

Najednou se odtáhne a odkašle si, uhýbající pohledem. Když se mnou znovu naváže oční kontakt, je to zpátky ten sebevědomý, nedotknutelný Edward Black.

,,Měl bych jít," polknu nervózně a Edward nasadí samolibý úšklebek. Rozhodil mě a ví to. 

,,Dobrou noc, Maličký," otevře mi dveře a doslova mě vystrčí do chladného večera. 

Co se to právě málem stalo?