Cena za lásku

xxvi

hi! krasnou stredu vsem <3 uzijte si dnesni davku willarda! <3/

Words: 1065

--------

Edward:

Skloním se k jeho rtům a jeho zorničky se rozšíří nad mojí blízkostí. Vidím v jeho očích touhu, abych ho políbil. Ale zároveň vidím, že chce, abych se držel zpátky.

,,Odpověz, Maličký," zašeptám, když se jeho dech dotkne mé tváře.

,,Chci tvůj souhlas," opatrně položím své ruce na jeho pas a přesně v tu chvíli zavrtí hlavou. Odtáhnu se a brunet se trhaně nadechne, ustupující o krok dozadu. 

,,Potřebuju odpovědi, Edwarde. A vysvětlení. Spoustu vysvětlení," přeruší ticho mezi námi a já souhlasně kývnu.

,,Půjdeme ke mně?" myknu rameny směrem k mému domu a překvapeně pozvednu obočí, když Maličký znovu zavrtí hlavou.

,,Pojď se mnou," zamumlá potichu a já ho beze slov náselduji, ignorujíc ten fakt, že kdybych jen trochu pohnul rukou, propletl bych si s ním prsty.

,,Znám jednu kavárnu," promluví a schová si sluchátka do kapsy. Mlčky kráčím vedle něj a brunet se rozhodne po zbytek cesty také nic neříkat. Po chvíli se zastaví před malým podnikem, který již z dálky vypadá útulně, ale překvapí mě, že v něm sedí nemálo lidí.

,,Chodí sem spoustu podivínů, Edwarde. Věř mi, že dvou duchů si nikdo ani nevšimne," řekne, jako by věděl, na co myslím a já se pobaveně usměju. Pokusí se otevřít dveře, ale já ho jemně odstrčím a otevřu je sám, načež odstoupím o krok doprava a nechám bruneta vejít. Mírně se usměji, když uvidím, jak jeho tváře zrůžoví a pak se vydám za ním do zadní části kavárny.

Ve vzduchu je cítit vůně dýní a kávy smíchané se skořicí a celé prostředí dýchá útulnou atmosférou. Zdi tvoří nahé cihly a ze stopu visí několik žároviček, zalívající okolí teplým světlem. Místo na sezení tvoří na pohled pohodlné lavičky sedačky s polštářky a celou kavárnu doplňují převážně dřevěné dekorace. 

Maličký se bez jediného slova posadí na šedou pohovku v zadní části kavárny a já se k němu připojím, než si opřu hlavu o levou ruku.

,,Jaké máš-"

,,Dobrý den, pánové. Co si dáte?" přeruší nás jedna z čísnic, co zde zřejmě pracují. Krátké modré vlasy jí lemují ostré rysy, v obočí má stříbrný piercing a rty má přetřené černou rtěnkou. Po delším zkoumání její osoby si všimnu, že má v uších několik malých náušniček a zpod rukávů jí vyčuhují tetování. Maličký měl pravdu. Tady si dvou duchů nikdo nevšimne, ušklíbnu se v duchu a poprosím modrovlásku o sypaný čaj. Brunet naproti mně si objedná teplé dýňové latté a moment na to číšnice opustí naši přítomnost.

,,Jaké máš otázky, Maličký?" zeptám se znovu, tentokrát bez přerušení.

,,Psal jsem Isaacovi," promluví a odstraní si vlasy z čela. Ubráním se protočení panenek nad jeho jménem a pokynu Maličkému, aby pokračoval.

,,Proč jsi ho nechal stát u oltáře?" vybalí na mě a já překvapeně nakrčím obočí, než mi to dojde. V tu chvíli se neovládnu a rozesměju se. 

,,To ti řekl?" dostanu ze sebe a brunet zmateně kývne.

,,To jsem si mohl myslet," procedím skrz zuby a zatnu pěsti, úspěšně ignorující Williama sledující mě s čím dál větším zmatením.

,,Edwarde?" protne vzduch jeho hlas a já k němu zvednu pohled, okamžitě zjemňujíc svoje rysy.

,,Nikde jsem ho nenechal, Maličký. To on byl ten, co nepřišel," do hlasu se mi vkrade ublíženost. Pamatuju si ten den, jako by to bylo včera.

*flashback*

Stojím před nádherným bílým kamenným oltářem a nervózně si třu ruce. Slunce se chystá zapadnout a Isaac nikde. Naše rodiny vztahu dvou mužů moc nepřejí, proto jsme se rozhodli se v tajnosti vzít a utéct. Plánujeme utéct někam do Hepreosie a začít někde, kde nás nikdo nezná. Slyšel jsem, že otec mluvil o tom, že se okolí Hepreosie začíná uklidňovat a vypadá, že několik dalších let budou tamní obyvatelé v bezpečí. Minulý týden jsem to nadšeně řekl Isaacovi a ten souhlasil. 

Nevadilo nám nikoho neznat, Právě naopak. Možná bychom tam mohli dokonce založit rodinu, usměju se nad tou představou. Oklepu se zimou, když mi do tváří narazí chladný vítr a netrpělivě se rozhlédnu kolem sebe, doufajíc, že se Isaac každou chvíli objeví.

,,Edwarde?" ozve se kousek ode mě hlas a já nadskočím, načež se s širokým úsměvem otočím. V momentně mi úsměv zase povadne, když pouze zahlédnu mého nejbližšího přítele Davida.

,,Ještě tady není?" zeptá se překvapeně a já jen zavrtím hlavou.

,,Nevíš o něm něco?" nadechnu se s nadějí v hlase. 

,,Promiň, příteli," 

,,Vlastně ano!" vykřikne najednou a já se usměju.

,,Matka říkala, že si balil malou tašku a okolo poledne se vydal směrem na východ. Prý potřeboval někde do večera být," vzpomíná David a já jsem v jeden moment uklidněný a v ten druhý mi mrzne úsměv na tváři.

,,Ale tohle místo je severně od jeho obydlí," šeptnu a posadím se na plochý kámen kousek vedle mě. V mých očích se tvoří slzy a já složím hlavu do dlaní, nechávajíc pláč ovládnout mé tělo.

,,Třeba přijde, Edwarde, neztrácej naději," zašeptá David mým směrem a já se vděčně usměji.

,,Třeba jo,"

*end of flashback*

,,Ten den Isaac nepřišel, Maličký," promluvím tiše a po tváři mi steče slza.

,,Ani ten další. Ani další. Neobjevil se další tři měsíce," dopovím a vzápětí ucítím něčí dotek na hřbetu mé ruky položené na stole.

,,Vaše nápoje, pánové," přeruší náš moment ta stejná modrovláska a oba se zmůžeme jen na tiché děkovné kývnutí. 

,,Jsem zmatený, Edwarde," přizná po chvilce Maličký a já k němu zvednu pohled od míchání svého čaje.

,,Proč by mi Isaac lhal?" odpoví mou nevyslovenou otázku a já se uchechtnu.

,,Řekl ti, že se jmenuje doopravdy Isaac, když jste se poprvé poznali?" Maličký zavrtí hlavou na znamení ne.

,,Jak se choval, když jsi to zjistil?" vyzvídám dál a brunet zřejmě zapátrá v mysli, než odpoví.

,,Snažil se to popřít," 

,,A co když tě předhodil mně? Když jsme se poprvé poznali?" zeptám se znovu a Maličký svěsí hlavu.

,,Měl ten zlý pohled ve tváři. Jako by to ani nebyl on. Předhodil mě jako kus masa a nezáleželo mu, jak to se mnou dopadne," šeptá tiše.

,,Opravdu myslíš, že takovému člověku můžeš věřit cokoliv, co vypustí z úst, Maličký?" natáhnu se přes stůl a chytím jeho bradu do svých prstů. Odevzdaně zavrtí hlavou a já mu palcem přejedu po čelisti.

,,Nenech se chytit do kruhu jeho lží," špičkou jazyka přejedu po svém rtu, ,,nebuď jako já, Maličký."

,,V čem ti lhal, Edwarde?" zamumlá William a já si povzdechnu.

,,Řekl, že mě miluje. A já mu to věřil. A co hůř, podlehl jsem všem jeho lžím a zamiloval se,"