Cena za lásku

iii

/oops! par upozorneni a zmen na zacatek <3 v mediich je pisnicka, kterou doporucuju si pustit <3 za druhe, zmenila jsem pohled pribehu a pisi z pohledu williama <33 uzijte si kapitoluuu! <3/

Words: 660

-----------------------------

Procházím těmi bránu-připomínajícími dveřmi a z nějakého neurčitého důvodu mi přejede mráz po zádech. Adam se rozejde do útrob domu, jako by přesně věděl kam jde. Zatřepu hlavou a mou pozornost upoutá obraz se zlatým, zaprášeným rámem. Přijdu blíž a natáhnu ruku, jako bych se chtěl mladíka na obraze dotknout. Byl nádherný. Obličej jako vytesaný z kamene, tak ostře mu lícní kosti vystupovaly. Polodlouhé sytě hnědé vlasy mu splývaly v kudrlinách na ramena a zelené oči jako by propalovaly každou buňku mého těla. Věděl jsem, že mě kluci více přitahovali, ale tenhle neznámý, královsky vypadající brunet... Ten otevřel něco, o čem jsem neměl ani zdání.

,,Měli jsme zatracenou dohodu, Isaacu!" trhnu rukou, když hluboký hlas doprovázený ozvěnou protne ticho. Potichu přistoupím ke dveřím pokoje, dokud se ozývá hádka neznámého a.. Adama? Isaaca? Mám v tom zmatek, ale stejně se nakloním, abych viděl na dotyčné. Málem přestanu dýchat, když uvidím dlouhé tmavě hnědé kudrny, stejné jako na obraze.

,,Můžu ti přivýst někoho jinýho! Třeba," zasekl se mně známý hlas, ,,třeba Williama! Toho spolužáka, jak jsem ti o něm říkal! Malý, modrooký brunet, však víš!" vykřikne nadšeně Adam, jako by objevil lék na rakovinu a já se prudce nadechnu. Mé tělo pohltí chlad a strach.

,,Možná bys měl svého kamarádíčka naučit vychování, ne, Isaacu?" promluví znovu onen neznámý hluboký hlas a moje nohy neposlouchají pokyn utéct. V hlavě vidím všechny ty hrozné scénáře končící mou smrtí.. Najednou zpoza dveří vykoukne blonďatá hlava mého kamaráda, jehož tvář je plná mnohem méně strachu, než bych čekal. Hrubě mě chytne za paži a doslova mě předhodí cizinci. Skoro průhledná ruka mi zdvihne bradu a moje modré panenky se spojí se zářivou, ale chladnou smaragdově zelenou. 

,,Jak se jmenuješ, Maličký?" promluví brunet a já polknu.

,,William," zašeptám, snažíc se uhnout pohledem. Zelenooký pustí mou bradu a otočí pohled k blonďákovi vedle mě.

,,To je on?" kývne brunet směrem ke mně a Adam kývne. Neznámý mě znovu propálí pohledem, než kývne, jako by schvaloval zboží.

,,Fajn. Ten mi bude stačit. Můžeš jít," pokyne blonďákovi rukou a ten s dalším kývnutím jen rychle opustí místnost a pravděpodobně i dům. Já se rychle posadím a nenápadně se snažím odsunout se co nejdál. Vysoký brunet vypadá, že mi ale vůbec nevěnuje pozornost a se skleničkou whisky se posadí do starého koženého křesla.

,,Jak-jak se jmenuješ?" vykoktám opatrně, když mi to ticho začne vadit a zelené duhovky mě propálí, než se jejich majitel znovu napije.

,,Edward. Edward Conan Black," promluví po chvíli brunet a uhne pohledem. Pokývu hlavou a opřu se o chladnou stěnu. Do očí se mi hrnou slzy. Nevím, kdo je ten záhadný Edward, nevím, co se mnou chce dělat a ani nevím, kdy se dostanu domů. Polknu vzlyk a rychlým zamrkáním nechám sklouznout z mých modrých očí teplé slzy, které ihned setřu. Když se prudce nadechnu, znovu můj pohled vyhledají zelené oči. 

Sedící brunet se ušklíbne a dopije poslední kapky tmavě hnědě tekutiny, než se postaví. Dojde ke mně a natáhne pravou ruku. Nejistě se chytnu a tělem mi proběhne husí kůže. Vytáhne mě na nohy a projede si své tmavé vlasy. Sjede mě pohledem, než přistoupí trochu blíž. Srdce  mi buší strachem, co mi udělá. Brunet se nahne k mému uchu a jeho teplý dech se odráží od mé kůže.

,,Nehodlám tě zabít. Běž domů, Maličký, uvidíme se později." zašeptá a rty se nenápadně dotkne kůže pod mým uchem. Ucuknu a o pár kroků poodstoupím. Edward se otočí, zřejmě očekávajíc, že beze slova odejdu.

,,Co jsi zač?" proříznu ticho.

,,Já?" upře na mě pohled brunet a já kývnu.

,,Duch. Zemřel jsem a rozhodl se zůstat na Zemi," oznámí, jako by to byla jasná věc a sedne si, propalujíc mě pohledem.

,,Aha." kývnu hlavou, než se otočím na patě a rychlým krokem dojdu ke dveřím. Otevřu je a s posledním ohlédnutím na sedícího bruneta zavrtím hlavou a chci se vydat vstříc večernímu městu.

,,Jo a, Williame?" dolehne k mým uším brunetův hlas.

,,Dobrou noc, Maličký."