Cena za lásku

xvi

/hi! vitam vas u nove kapitoly, ktera ma rekordni pocet slov! ale uz psst, uzijte si to <3/

Words: 1584

----------------------

William:

Dech se mi zadrhne v krku a já jen beze slova zírám na ženu naproti mně. 

,,Mami?" zamumlám a periferně zahlídnu Edwardův zmatený pohled. Blondýnka jen kývne a po chvíli si mě přitáhne do objetí. Nemůžu tomu uvěřit. Viděl jsem ji umírat, zatraceně. Co se to děje?

,,Ráda tě zase vidím, Wille," zasměje se šťastně mamka a já s ní. 

,,Jak je to možný? Viděl jsem tě-" zaseknu se, když mi v mysli vyskočí jediné slovo. Kouzla.

,,Víš, jak je to možný, Wille. Jenom si to přiznej," mluví pomalu a s úsměvem žena, načež zavrtím hlavou.

,,Ne, tohle nemůže být pravda. Prostě nemůže. Někde jsem usnul a ty mi zase lezeš do hlavy, že jo, Blacku?" snažím se vymyslet jakýkoliv důvod, který by tuhle situaci vysvětlil. Neberte mě špatně, je úžasný jí po pěti letech znovu vidět, ale tohle je moc. Políbil jsem ducha a moje máma je pravděpodobně čarodějnice. Úžasný.

Edward jen zavrtí hlavou a já postarší blondýnku znovu sjedu pohledem.

,,Jak je tohle možný?"

--------------------

V ruce třímám hrneček s čajem a snažím se zpracovat vše, co jsem se právě dozvěděl.

,,Takže ty jsi ta čarodějnice, co zkoumala duchy asi tak dva tisíce let zpátky s..." odmlčím se a mamka se zasměje.

,,Leonardem a Ellorou Black, Wille," doplní za mě.

,,Jasně. To byli ti nejstarší Blackové, ne, kudrnáči?" otočím se na Edwarda a ten jen kývne, načež přesunu svou pozornost zpět na Mariu? Raven? Mamku?

,,Takže abych si to zopakoval," odmlčím se, ,,jsi čarodějnice, ale nejsi nesmrtelná, žiješ tady asi tak dva tisíce let, měníš identity a magií si zpomaluješ stárnutí?"

Blondýnka kývne a já mám v hlavě paradoxně ještě větší zmatek. Jak se mohl můj život tak rychle změnit?

,,Um, první otázka," polknu..

,,Jak ti mám říkat?"

,,No," blondýnka překvapeně zamrká ,,můžeš mi říkat Mario, nebo Raven, nebo mami."

Poslední slovo zašeptá a já kývnu.

,,Dobře, Raven," usměju se a pak sebou trhnu, když Edward vedle mě přehnaně šťastně tleskne.

,,Tak bychom mohli  jít řešit to, proč jsme sem přišli, ne?"

---------------------------

Se slzami v očích vyběhnu ze stanu a chytnu se za vlasy, snažící se zpracovat vše, co jsem se právě dozvěděl.

*flashback*

Protočím panenky, ale poslušně smějící se Raven následuji. Blondýnka odhrne tmavé závěsy a pustí nás s Edwardem do malé místnosti podobné obývacímu pokoji. Uprostřed stojí velký dřevěný stůl, na něm pár svíček a kousek od toho malá knihovnička s tlustými knihami v kožených deskách. Tapeta je tmavě červená, skoro rudá a koberec pod stole je stejné barvy. Ze všech stran na mě dýchá tajemná atmosféra a kudrnáč vedle mě se spokojeně, ale unešeně usmívá.