Cena za lásku

xli

/hi a krasny pondeli <3 jak se vsichni mate? doufam, ze dobre haha, uzijte sk dnesni kapitolu, as always xxx/

Words: 1077
--------------------

Edward: 

Rozmrzele zamručím, když mi do očí uhodí sluneční paprsky a jednou rukou si zakryju tvář. Ugh. Po chvíli si zvyknu na ostré světlo a pohled skloním na spícího modroočku na mé hrudi. Je nádherný. Jeho hrudník se pravidelně nadzvedává a světle hnědé vlasy mu padají do čela. Opatrně natáhnu ruku a prohrábnu Maličkému vlasy, načež se usměje a já pobaveně otevřu ústa do o.

,,Jak dlouho už jsi vzhůru, Maličký?" zasměju se potichu a Maličký mírně mykne rameny.

,,Pár minut. A dobré ráno i tobě, Edwarde," rozlepí oční víčka. 

,,Kolik je hodin?" zívne si Maličký a já stočím pohled na budík vedle mě, než vrátím pozornost na bruneta.

,,Půl desáté," zabořím hlavu do polštáře a dám si ruce za hlavu. Maličký si lehne a pohled upře na svůj ukazováček. Na rtech mu hraje jemný úsměv a po dlouhé době, jako by bylo všechno v pořádku. Ztrácím se ve svých myšlenkách, které nejsou náhodné, ba naopak. Jediné, na co dokážu myslet, je Maličký a to, jak ta dvě slůvka zněla, když je včera řekl. Miluje mě. 

Nechápu, jak mě může milovat. Ze všech sil jsem se snažil, abych se mu nedostal pod kůži, ale přesto se do mě zamiloval. I přes to, že jsem vrah. Že mám ve sklepě místnost, kde mučím lidi. I přes to, že mám nespočet hrozných vlastností se do mě Maličký zamiloval a já mám strašnou chuť udělat něco zbabělýho. Odejít. Počkat, než ho to přejde a pak se vrátit do jeho života. A nebo se nevracet vůbec. Koupit si sídlo někde jinde a zapomenout na to, že jsem toho modroočku někdy znal. 

Slíbil jsi, že mu nikdy neublížíš. Já vím. A máš ho rád. Já vím.

,,Edwarde? Jsi v pořádku?" 

Trhnu sebou a moji pozornost upoutá Maličký, který si za dobu, kdy jsem nevnímal stihnul vytáhnout z mé skříně košili. Oh bože.

,,Mh," zamumlám stále nepřítomně a zvednu se z postele. Přejdu ke skříni a sáhnu po černé košili, kterou si přehodím přes ramena, než se otočím na Maličkého pár kroků ode mě. 

,,Neměl jsem to říkat, že jo? Byla to hloupost, bylo na to moc-"

Přeruším ho polibkem a chytnu jeho obličej do dlaní, než stihne říct nějakou větší blbost.

,,Poslouchej mě," mluvím jemně, ,,nebyla to hloupost, Maličký. Jen to všechno nechápu, víš?" 

,,Co nechápeš, Edwarde?"

,,Že mě miluješ," povzdychnu si a palcem pohladím jeho tvář.

,,I přesto, že jsem hroznej člověk. I přesto, kolikrát jsem ti ublížil a kolikrát jsem ti řekl, že nemiluju," pokračuju a Maličký zavrtí hlavou.

,,Nejsi hroznej člověk, Edwarde a rozhodně teď nebudu víst tuhle konverzaci," oponuje mi, ale já se jen uchechtnu. 

,,Vidíš? Nepopřel jsi, že jsem ti ublížil!" rozhodím ruce a Maličký protočí panenky. 

,,Proč se tak strašně snažíš, abych tě nenáviděl? Aby tě všichni nenáviděli?!" 

,,Protože-Protože já tě nikdy milovat nebudu!"

Místností se rozhostí hrobové ticho. Můj dech je zrychlený a brunet naproti mě, jako by nedýchal.

,,Nevěřím ti," řekne po chvíli prostě a já si založím ruce na prsou.

,,Stává se ze mě člověk, Edwarde. Stejně jako se stával z tebe, tak mě, prosím tě, zase neodháněj těmahle kecama."

,,Nejsou to kecy," stojím si pevně za svým. Maličký si povzdychne a pak mávne rukou.

,,Fajn, jak myslíš," otočí se na podpatku a já se zmateně zamračím, když překročí práh. 

,,Maličký!" 

Brunet se na mě s otázkou v očích otočí a já svěsím ramena, než si povzdychnu.

,,Omlouvám se."

,,Cože?"

,,Omlouvám se, Maličký. Nezasloužíš si, abych se k tobě takhle choval," přiznám tiše a Maličký se pousměje, než mě obejme. Zavrtá se do látky mé košile a pak ke mně zvedne pohled. Vidím, že chce něco říct, ale pak jen sklopí pohled zpátky. 

Voní mou kolínskou a svou přirozenou vůní, stejně jako vždycky. Vlasy má jemné a vznáší se okolo nich opar mentolového šamponu, který na mě působí jako droga. Celá jeho přítomnost je pro mě jako droga. Zvuk jeho hlasu, jeho smích i to, jak se mu na čele objeví jemná vráska, když se na mě zmateně zamračí. 

Mám ho rád. Ale nemiluju ho. Miluju jeho přítomnost. Miluju ten fakt, že v mém domě tráví víc času než ve svém vlastním. Miluju, jak reaguje na mou přítomnost, na moje doteky, můj hlas. Ale nic víc. 

,,Asi usnu," zamumlá Maličký a já se zasměju, než mu vtisknu polibek do vlasů.

,,Teď jsme vstali."

,,Děláš, jako bychom celou noc prospali."

William:

Do tváří se mi nahrne horko, když se mi hlavou proženou vzpomínky na včerejší, vlastně dnešní, noc. V rukách stisknu tenkou látku košile, která zakrývá horní část Edwardova těla a pak spojím ruce za jeho krkem. Dívám se do Edwardových tmavých očí a připadám si, jako bych se každou vteřinu propadal do hlubokého lesa. Obklopují mě husté vysázené zelené smrky a borovice, skoro cítím tu vůni jehličí, skoro cítím, jak mou tvář hladí sluneční paprsky. 

Edwardova tvář mě pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Husté obočí, tmavé oči a narůžovělé rty. Ďolíček na levé straně jeho úsměvu, který odhalí jen málokdy. Tvrdé rysy, ostrá čelist a opálená pokožka. Vypadá jako anděl a ďábel zároveň. Je chladný, ale zároveň vřelý jako letní slunce. Je milý, vtipný, ale zároveň umí být krutý a sarkastický. Donutí vás si přát, abyste ho nikdy nepotkali a v druhém momentu je hluboko pod vaší kůží, zabořující svoje prsty do vašeho srdce. 

,,Miluju tě," zašeptám skoro omámeně a pak, jako bych se probral z transu, zatřesu hlavou.

,,Promiň. Nevím, proč jsem to řekl," snažím se odlehčit situaci smíchem a Edward se posmutněle usměje. Připadá mi, jako by chtěl něco říct, ale stihnu ho přerušit.

,,Nemusíš nic říkat," zapletu prsty do jeho kudrlin, ,,chápu to."

Edward se usměje, tentokrát vděčně a skloní se k mým rtům. Čekám, až znovu ucítím jemný dotyk jeho rtů na těch mých, ale Edward se ani nepohne. Naše nosy se srazí, čela se opřou o sebe a já bych přísahal, že slyším krev, jak proudí jeho žilami. 

,,Maličký?"

,,Edwarde?"

,,Tvoje blízkost mě dohání k šílenství," zašeptá těsně před tím, než si mě přitáhne do polibku. Z tónu, kterým tu větu vyslovil se mi v břiše rozletí tisíce motýlků, které se postupem času mění na hejno dravců, kteří drásají moje orgány. Naše sliny se mísí, jeho dech se odráží od mých tváří a oči mám pevně zavřené. Užívám si každou vteřinu, jako by žádná další přijít neměla.

Obmotám nohy okolo jeho pasu a Edward se trochu odtáhne, než zašeptá větu, která mě donutí se trhaně nadechnout.

,,Chci tě hodit zpátky do postele a už navždycky opakovat včerejší noc."