Cena za lásku

xxviii

/hi a krasne pondeli! uzijte si dnesni ohromne dlouhou kapitolu! <3/

Words: 2427

-------------

Isaac:

Obmotal ruku okolo pasu modroočka a s úsměvem na rtech vysvětlil, že je to čistě přátelské gesto. Lhal. Poslouchal každé slovo, které William řekl a v duchu se usmíval. Edward je ze hry. Teď může mít brunetka pouze pro sebe. Doprovodil Williama před jeho dům, počkal než za sebou zavře dveře a pak se na jeho tváři objevil úšklebek. 

,,Teď budeš můj," šeptnul a nechal svá slova odnést větrem bůhví kam.

William: 

Tělem mi projede vlna hněvu a já se zmateně zastavím při cestě do své ložnice. Protočím panenky, když mi pohled sklouzne na černý náramek na levé ruce. Jasně. Chvíli zaváhám, zda si ho mám nechat. Přeci jenom, mezi mnou a Edwardem už nic není, ať jsme mezi sebou měli  cokoliv. Nakonec nad tím jen mávnu rukou a o pár momentů později stojím před zrcadlem ve své koupelně, pečlivě zkoumající několik modřinek na svém krku. 

Nevím, co mám dělat. Cloumá se mnou hněv, že mě zase odehnal. Zárověň smutek z toho, že už mě nechce vidět. A pak je tady malá část pocitů, které se snažím si nepřiznat. Nechci. Chci je v sobě nechat pohřbené nejlíp navždy. Protože není správné mít rád někoho, jako Edwarda. Prostě není.

-----------

Ukusuji kousek chleba s máslem, i když jsem si naprosto vědom faktu, že hlad nemám. Sedím na posteli, zády opřený o studenou zeď, ale myšlenkami jsem v jedné z Edwardových knih. Historie rodu Blacků.

Všechno se zdá tak nereálné. Jakýsi rod Blacků a spřízněné duše. To, že jsem měl celou tu dobu za to, že moje matka zemřela. To, že jsem vlastně synem čarodějnice. To, že je ze mě duch díky nějaké kletbě. 

Povzdechnu si, když ke mně díky náramku doputuje další vlna hněvu a zavřu knihu. 

,,Jen si buď naštvanej, Edwarde. Je to tvoje chyba," zamumlám a pokrčím rameny, jako by mě snad mohl slyšet. Vedle mě cinkne telefon a já se po něm okamžitě natáhnu s nadějí, že budu mít možnost se zaměstnat jinak, než myšlením na Edwarda. Jakmile moje oči spatří jméno Isaac, protočím panenky a telefon zase položím na postel. 

Vstanu z postele a můj plán jít spát překazí další cinkutí telefonu.

Maturitní ples, 14.2.; !sehnat oblek!

Pousměji se a v hlavě se mi vynoří myšlenka na to, jak jsme se o plesu bavili s Isaacem.

*flashback*

,,Koho chceš pozvat na maturák, Wille?" zeptá se můj blonďatý kamarád a já se jen uchechtnu, než se na něj podívám.

,,Vážně myslíš, že stojím o nějakou z těch holek, které nezajímá nic jiného, než kterou řasenku si vezmou?" zavrtím hlavou a Isaac mě se smíchem bouchne do ramene.

,,Nepůjdeš přece sám, kámo," slyším pobavení v jeho hlase. Myknu rameny a začtu se do výpisků z chemie. Radši bych šel sám, napil se pár nealkoholických drinků a zase odešel, pomyslím si.

,,Klidně půjdu, Adame," ušklíbnu se a blonďák vedle mě protočí panenky. Nadechne se, jako by chtěl něco dodat, ale hlasitý zvuk zvonku ho díkybohu přeruší. Oba dva se zvedneme a opustíme chodbu, zapojující se do davu mířícího do učebny biologie.