Cena za lásku

xxxvi

/hi a krasny vikend! jak se mate? <3 uzijte si kapitolu xx/

Words: 1342

-------------
Edward:

Vezmu Maličkého do náručí a bez jediného pohledu na Isaaca odejdu. Brunetova hlava je opřená o mé tělo a jeho dech je klidný. Spí. Pousměju se a stisknu Maličkého, jako by mi ho snad někdo mohl vzít. Kráčím v tichosti, snažím se bruneta neprobudit, protože se ještě musím vrátit pro Isaaca. 

Vyjdu tři schody před mými dveřmi a děkuji svému já z minulosti, že nezamklo dveře. Nějakým šikovným manévrem se mi povede stisknout kliku a vejít dovnitř. Obkopí mě teplo a já si až v tu chvíli uvědomím, že venku mrzne. Co nejpotišeji donesu Maličkého do své ložnice a položím ho do černých sametových peřin. Sundám mu boty a po chvilce přemýšlení i džíny. Není to poprvé, ale stejně si tak přijdu. 

Je promrzlý, i přesto je jeho pokožka oproti mým prstům horká. Jakmile mu džíny sundám, přehodím je přes malé křeslo vedle postele a Maličkého přikryju. Natáhnu ruku k jeho tváři a opatrně se bruneta dotknu. Už ti nikdo neublíží, slibuju.

Opustím ložnici a následně i svůj dům, který tentokrát pro jistotu zamknu. Ušklíbnu se, když dorazím na místo, kde jsem Isaaca nechal a zjistím, že nikam nešel.

,,Tak co, lásko," vyplivnu přezdívku a zajistím si tak jeho plnou pozornost.

,,Těšíš se, až tě seznámím se svým sklepem? Myslím, že jste ještě neměli tu čest se seznámit."

------------

,,Přestaň kvákat," okřiknu ho, když nepřestává mluvit. Isaac protočí oči a naschvál mě kopne do zad. Díkybohu už vidím svůj dům, což znamená, že ho budu moct ze svýho ramene brzo sundat. Nejdu ke dveřím, nýbrž zabočím k poklopu, který jsem chytře otevřel, než jsem se pro Isaaca vrátil. Ani se neobtěžuji rozsvěcet, prostě sejdu těch pár schodů po tmě, drknu do dveří a vejdu. 

Isaaca ze svého ramene doslova shodím a on zakňučí bolestí, když se jeho tělo dotkne studené podlahy. Nereaguji na něj a místo toho doprostřed místnosti postavím dřevěnou židli. Zvednu Isaaca ze země a jedním pohybem ho na onu židli přemístím. Připoutám mu ruce a nohy koženými pásky a pak se předkloním, opírající se o místa těsně před jeho prsty na rukou. 

V mém pohledu je znát dominance a doufám, že především znechucení, kterého mám pro Isaaca dost. Jeho zorničky jsou rozšířené a já se ušklíbnu, protože přesně tak mi dává najevo, že má strach. 

,,Teď poslouchej," zavrčím, ,,nikdo tě odsud neuslyší, takže nemám problém vytáhnout zezadu drtičku odpadu a po jedný tam narvat všechny tvoje končetiny. Jdu pryč a jestli tě napadne v tom tvým mrňavým mozečku ztropit nějakou scénu, tak tě předem varuju, že svoje výhružky plním." 

Po těchto slovech se zvednu a odejdu. Pečlivě za sebou zavřu a zamknu každý zámek, protože nemůžu riskovat, že by se tomu hňupovi povedlo nějak utýct. Jakmile vylezu, zavřu i poklop a zahrabu ho listím, aby nebyl odnikud vidět a vrátím se za Maličkým. 

Usměju se při pohledu na spícího bruneta, který objímá mou deku. Je schoulený v klubíčku na jedné straně postele a vypadá, že je mu více, než pohodlno. Sundám ze sebe všechno oblečení, kromě boxerek a lehnu si vedle Maličkého. Přehodím přes něj svou paži a obejmu ho zezadu, načež se ke mně okamžitě natiskne. Vezmu ruku Maličkého do té své ve snaze ho trochu ohřát a pak zavřu oči.