Cena za lásku

xlii

/HI EVERYONE!!! vitam vsechny po dlouhe dobe u nove kapitoly willarda! doporucuju precist si minulou kapitolu a osvezit si pamet <3 uzijte si dnesni kapitolu, dalsi vyjde ve stredu!! xx/

Words: 1284

--------------------

Edward: 

Stisknu jeho stehna ve svých dlaních a pousměju se nad zalapáním po dechu, které vyjde z brunetových úst. Posadím se na postel s Maličkým ve své náruči a jemně ho políbím na modřinku, kterou jsem na jeho krku zanechal pár hodin zpátky. 

,,Zní to lákavě, Edwarde, ale nevím, jestli bych to zvládl," zamumlá omluvným tónem a já k němu okamžitě zvednu pohled.

,,Byl jsem moc hrubý?" zeptám se se starostlivým pohledem v očích a tvář Maličkého trochu zrůžoví. Brunet zavrtí hlavou na znamení ne a já kývnu, usmívající se. Moje dlaně si najdou místo na jeho pasu a jakmile se Maličký přisune blíž, objímacící mě, poddám se tomu. Hlava mi klesne na jeho rameno, můj dech se pomalu odráží od jeho sametové pokožky a palcem pomalu přejíždím po látce mé černé košile, která momentálně na těle Maličkého vypadá jako deka, objímající jeho postavu, sahající sotva do půli jeho stehen. 

,,Pojďme ven."

,,Hm?"

,,Pojďme ven, Maličký. Nasnídat se. Musíš mít děsnej hlad," zasměju se potichu a letmo políbím Maličkého na krk. 

,,Mhm, okay," zamumlá brunet nazpátek a zvedne ke mně pohled. V jeho očích je láska a já se pro jednou rozhodnu zavřít oči. Zavřít oči nad tím, kolik toho musíme vyřešit. Zavřít oči nad tím, že je jasný, že nastane čas, kdy i Maličký pochopí, že nejsem schopný lásky. Rozhodnu se zavřít oči, políbit ho na rty a zvednout se. 

,,Kam půjdeme?" zavolá na mě brunet z koupelny, tekoucí voda tlumící jeho hlas. Pokrčím rameny a postavím se před zrcadlo, zapínající si knoflíčky na černé košili. Psty si projedu dlouhé kudrny a pousměju se.

,,Do tý kavárny, kde jsme byli naposled?" zavolám nazpátek s otázkou v hlase, stále hledící do zrcadla.

,,Můžeme," řekne Maličký, pár kroků ode mě, když vejde zpátky do ložnice. Nadechnu se, abych něco řekl, cokoliv, ale hlasité zabouchání na dveře mě přeruší. Zmateně se zamračím. 

,,Netušíš kdo to je?" otočím se na Maličkého.

,,Samozřejmě, normálně si totiž zvu lidi k tobě domů, Edwarde." Maličký protočí panenky, ale na jeho rtech hraje úsměv. Zabouchání se ozve znovu a tentokrát jsem to já, kdo protočí panenky. Mávnu rukou směrem k Maličkému, abych dal najevo, že tam jdu a pak seběhnu schody. Stisknu kliku, abych toho nezvanýho hosta poslal zase pěkně domů a trvá mi přesně pár dalších sekund, než si uvědomím, že nikdo neklepe. 

Zabouchání se ozve znovu a ve mně se doslova vaří krev. To si dělá srandu. 

,,Hned jsem zpátky!" zavolám na Maličkého, než vyjdu ze dveří, hlasitá rána naznačující, že jsem opustil dům. Panebože dej mi sílu, abych toho zatracenýho blonďáka nezabil na místě. 

Nevnímám kam jdu, ani to, že si málem zlomím nohu, když špatně nadzvednu poklop a ten mi málem spadne. Jediný co vidím je Isaacova tvář, nejlépe zmrzačená k nepoznání.  Trhnutím otevřu dveře a bez jakéhokoliv zpomalení se rozejdu k blonďákovi, jehož zábava posledních pár minut zahrnuje střílení do stropu.

,,Co si jako, zatraceně, myslíš, že děláš?!" vyjedu na něj ostře a než se stihne vzpamatovat, stříbrná Magnum .44 je v mých rukách. Na Isaacově tváři se objeví úšklebek, který se změní v hraně překvapený výraz, když mě sjede pohledem.