Cena za lásku

xxiv

/hi! vitam vsechny u dalsiho dilu, snad si ho uzijete jako ty predchozi! krasny den <3/

Words: 1071

--------

Edward:

,,Chceš čaj, Maličký?" zavolám na něj z horního patra, když se vrátíme. 

,,Mhm, děkuju," zavolá Maličký nazpátek trochu potišeji a já sáhnu po malé plechovce se sypaným čajem a odněkud vytáhnu varnou konvici, než sejdu zpátky za ním. Pousměju se, když uvidím, že si černou huňatou deku opravdu vzal a přehodil si jí přes sebe. 

,,Vážně tady můžu sedět?" zeptá se nervózně, sedící na mém křesle a já se smíchem kývnu.

,,Kdyby mi to vadilo, nenabízím ti to, Maličký," odvětím a pak zatřepu plechovkou.

,,Dej mi chvilku, udělám ten čaj," 

Maličký kývne a já se i s konvicí odeberu k něčemu, co trochu připomíná kuchyňskou linku. Zapnu konvici s vodou a očkem kouknu po brunetovi. Vypadá tak maličce.

William:

Pohledem přejíždím každou knihu v knihovničce a hledám cokoliv, co bych znal. Zavrtím se smíchem hlavou, když najdu pouze knihy o magii, nebo duších.

,,Med, nebo cukr, Maličký?" vythrne mě z přemýšlění Edward a já se nad představou slazeného čaje zašklebím.

,,Ani jedno, kudrnáči," zavolám nazpět a o chvíli později ho uvidím jak s pobavením v očích nese v rukou dva hrnky s čajem. Zablýskne se mi v očích nad pocitem toho, jak mi horký čaj ohřívá tělo zevnitř a natáhnu k Edwardovi ruku. Přivřu oči, když se dlaněmi dotknu rozpáleného hrnečku a přitáhnu si ho okamžitě ke rtům, načež mi kudrnáčova ruka zabrání. Podívá se mi do očí a chytí můj hrnek dříve, než se stihnu napít.

,,Nespal se, Maličký," zamumlá po pár sekundách a já jen kývnu. Kudrnáč se posadí na sedačku naproti mně a s úsměvem mě sjede pohledem, nutící mě se červenat a sklopit pohled. Pomalu se napiju a slyším, jak se Edward pobaveně zasměje, když zavřu nad chutí čaje oči.

,,Tohle není normální čaj, že ne?" zeptám se a potlačím chuť nad sebou protočit panenky, když si uvědomím, jak hloupě ta otázka zní. Edward ale vypadá, že jsem ho nepobavil, protože jen s úsměvem zavrtí hlavou a upije ze svého hrnečku.

,,Nemám doma ty hnusy, co se teď prodávají jako čaj, Maličký. Tohle je sypaný čaj, co jsem kdysi dostal od Isa-někoho z příbuzných," opraví se rychle a mávne nad tím rukou, jako by k tomu radši už nevyjadřoval. Isa-koho?

,,Nemáš rád modernosti?" zeptám se, jako by to nebylo jasné a Edward znovu zavrtí hlavou, pokládající hrnek na stůl před sebe.

,,Záleží jaký, Maličký," odmlčí se a prohrábne si kudrliny, načež se s nádechem zvednu a posadím se vedle něj. Sice na opačný konec, ale i to se počítá, ne?

Podívám se na něj se zájmem v očích a Edward si odevzdaně povzdechne, než se znovu napije.

,,Tak fajn," opře si hlavu o pravou dlaň a já se vítězně usměju.

,,Nemám rád čaj v těch malých sáčcích, jedině sypanej," prozradí mi první věc a já chápavě kývnu. 

,,Taky nesnáším dnešní módu," odfrkne si a já se rozesměju při pohledu na jeho obličej, ale nevyjadřuji se.

,,Nejhorší jsou podlě mě sprostý slova, mám-" 

,,Počkej, cože?" přeruším ho překvapeně a Edwar se ušklíbne.

,,Mluvím nespisovně, Maličký, to ano, ale nadávky rád nemám," vysvětlí, ale moje překvapení nemizí.

,,Nikdy jsi nemluvil sprostě?" zeptám se ho a kudrnáč zavrtí hlavou a zasměje se mému výrazu.

,,Ty jsi někdy mluvil sprostě, Maličký?" 

,,Nějak to nejsem já," záporně zavrtím hlavou a Edward kývne hlavou, jako by si něco potvrzoval.

,,Tak vidíš, Maličký. Mám rád, když lidi vystupují s určitou elegancí," rozmluví se a já ho fascinovaně pozoruji.

,,Měl jsem tu čest žít od doby před Kristem a prožít si většinu významných historických událostí, což mi dává určitou možnost si vybrat, co se mi líbí. Jsem členem jedné z prvních genarací Blacků a zároveň jediným synem z této generace," prohrábne si kudrliny, jako by mi dával možnost na otázky.

,,Máš sourozence?" využiju příležitosti.

,,Měl jsem, Maličký. Šest sester, mladších," prozradí mi další část jeho života a já se musím pousmát nad vidinou Edwarda a jeho sester.

,,Miloval jsem je," usměje se a pak mírně posmutní, ,,bohužel jedinej duch jsem já. Nikdo z naší rodiny už nežije a rod Blacků vymřel roku 1087 našeho letopočtu."

,,To mě mrzí," zamumlám a Edward se usměje, než zavrtí hlavou.

,,Už je to dávno, Maličký. Když žiješ jako duch, musíš se naučit tyhle věci zvládat,"

,,Jak ses dostal k Isaacovi?" zeptám se ho najednou a Edwad sebou při tom jméně trhne. 

,,Možná příště, Maličký," zamumlá rychle a zvedne se z místa, odnášející oba hrnky pryč.

,,Měl bys jít domů," promluví, když se vrátí a já se na něj zmateně podívám.

,,Proč mě zase odháníš, Edwarde?" zabalím se více do deky a Edward si povzdechne.

,,Neodháním, Maličký, ale začíná se stmívat a já nechci, abys šel domů po tmě," vysvětlí rychle, ale ani se na mě nepodívá, přesvědčujíc mě tak o tom, že lže.

,,Odháníš," oponuji znova, když se zvednu.

,,Kdybys mě neodháněl, odpovíš mi! A nebo mě prostě poprosíš, ať se neptám," zvýším trochu hlas. 

,,Mám plný zuby tvýho vyhýbání, Edwarde. Proč se mnou nemůžeš-"

,,Fajn, tak jo! Odháním! Stačí?" otočí se na mě prudce a z jeho očí srší hněv spojený s bolestí.

,,Proč, Edwarde? Proč prostě nenecháš nikoho, aby proniknul za ty tvoje hradby?" ztiším hlas a Edward naproti mně si odfrkne.

,,Neptej se na otázky, které nechceeš zodpovědět, Maličký," proceďuje mezi zuby a zřejmě se snaží se krotit, aby nevypěnil.

,,Pusť mě dovnitř, Edwarde," podívám se mu do očí, ale on se jen uchechtne.

,,Proč, Maličký? Bojíš se mě a vypadá to, že tě strach jen tak nepřejde. Proč bych měl s někým takovým ztrácet čas?" sjede mě lhostejně pohledem a já si přitisknu ruce na rty.

,,To myslíš vážně? Takhle mě vnímáš? Že se mnou ztrácíš čas? Bojím se kvůli tvý idiotský poznámce, zabedněnče! Bojím se, že se neovládneš! Bojím se, že zadješ dál, než chci! Ale i tak jsem tady, Edwarde! Jsem tady a snažím se, protože mi na tobě zatraceně záleží a vím, že nejsi tak špatnej!" křičím na něj a z mýcn očí se valí slzy, vsakující se do černé deky kolem mých ramen.

,,Nevíš o mě nic, Williame! Víš to, co jsem ti řekl, tak se, sakra, nechovej, jako bys byl v pozici mě nějak přesvědčovat, abych se ti otevřel! Nech mě na pokoji!" vjede si prsty do vlasů a já vzlyknu.

,,Fajn! Nechám! Ale pak si nestěžuj, až ti nezbydu ani já," uchechtnu se a jedním pohybem ze sebe shodím deku. Obejdu Edward a vrazím do jeho těla. 

,,Běž, Williame! Mně je to jedno!" zvýší na mě naposledy hlas a já se na něj se slzami v očích otočím.

,,Táhni k čertu," syknu, než za sebou zabouchnu dveře, opouštějíc ho tentokrát doopravdy.

Měj se hezky, Blacku.