Cena za lásku

xxiii

/hi! krasnou stredu vsem ctenarum tohohle pribehu! moc dekuju za kazde precteni, hlas i komentar <3 uzijte si dnesni dil! <3/

Words: 1419

----------

Edward:

Poprvé za minulých pár dní se nebudím v křesle s alkoholem proudícím mými žilami, což mě nutí se hrdě usmát. Prohrábnu si vlasy, odstraňujíc si je z čela a posadím se, když k mým uším dolehne hlas jistého bruneta. Maličký?

Znovu se ozve zabouchání na dveře a já se zívnutím nechám svoje nohy dopadnout z postele na měkký koberec. Obleču si bílou košili a cestou ze schodů si ji pozapínám, moc dobře si uvědomujíc jak těsná je. 

,,Dobré ráno, Maličký," zvednu pravý koutek rtů a Maličký naproti mně polkne, nutící mě se samolibě ušklíbnout. Zřejmě nejsem jedinej, kdo si uvědomuje, jak můj ranní hlas zní.

,,Dobré ráno, Edwarde. Můžu dál?" zamumlá nervózně a já jen ustoupím.

,,Chovej se jako doma, Maličký,"

Zavřu dveře, když brunet vejde a sleduji ho, jak se posadí na jednu stranu sedačky. Potichu si povzdechnu, když mi dojde, že jeho strach asi ještě neodešel. Nic však neřeknu a posadím se na druhou stranu, načež se William děkovně usměje.

,,Mám ješ-"

,,Nechci, aby ses mě bál, Maličký," přeruším ho a on kývne.

,,Já vím, Edwarde. Ale z nějakýho důvodu nemůžu tu tvoji poznámku dostat z hlavy," navlhčí si rty a já chápavě kývnu, než mě něco napadne.

,,Možná mám nápad, jak ti pomoct," spojím s ním pohled a Maličký zmateně nakrčí obočí.

,,Jestli chceš," dodám rychle a sám se pozastavím, jak moc mi záleží na jeho komfortu. Brunet kývne a já vstanu, načež se Maličký natiskne víc k opěradlu a v jeho očích se zablýskne strach.

,,Neublížím ti, Maličký," šeptnu a přejdu ke skřínce vedle knihovničky. Otevřu první šuplík a vytáhnu dva malé černé náramky, a jeden z nich podám sedícímu brunetovi, který sleduje každý můj krok. Opatrně si ho převezme a naše prsty se trochu dotknou, nutící mě se pousmát a Maličkého ucuknout.

,,Nasaď si ho," pokynu mu a zároveň si nasadím svůj. William zavře na pár sekund oči a stiskne rty k sobě, jako by se přemlouval, než natáhne ruku ke mně.

,,Můžeš?" zamumlá potichu a já kývnu, než si převezmu náramek zpátky a podívám se na něj s otázkou v očích.

,,Můžu si sednout vedle tebe?"

William omluvně zavrtí hlavou a já se jen pousměju.

,,To nic," položím náramek na jeho zápěstí a pootočím jeho ruku, abych ho mohl zapnout, přičemž ani jednou nepřeruším náš oční kontakt. Jemně přejedu prstem po jeho palci, než brunetovu ruku úplně pustím a posadím se zpátky na kraj sedačky.

,,Můžu ti ukázat jak funguje?" 

,,Cože?" zmateně se na mě otočí a já se tiše zasměju. 

,,Ten náramek zveličuje určité pocity, především strach, bolest a tak," odmlčím se, ,,a přenáší ho na toho, kdo má druhý náramek."

Maličký kývne a já si povzdechnu, když se v jeho ocich mihne zmateni.

,,Pojď," natáhnu k němu ruku, ,,vyzkoušíme to."

Maličký ke mně zvedne pohled a po chvilce si se mnou proplete prsty a postaví se. Usměju se a společně s brunetem se rozejdu ke dveřím. Podržím Maličkému dveře a on s úsměvem proklouzne okolo mě, nepouštějící mou ruku.