Cena za lásku

ii

/hello <3 vitam vas u dalsi kapitoly po mesici hah. doifam, ze se vam bude libit! <3 krasny sobotni vecer vsem!/

Words: 941

----------------

Modrooký brunet, William, leží ve své posteli, pohled zapíchnutý ve stropě a hlavu plnou myšlenek. Protře si oči, než hlavu otočí směrem k budíku. 6:17. Zívne, pomalu postaví svoje nohy na bílý koberec a otevře dřevěnou skříň. Poslední dny má špatný spánek, a navíc ho trochu sžírá pocit, že se něco v blízké době stane. Ze skříně namátkově vytahuje oblečení a nevnímajíc, co že vůbec vytáhl, to na sebe všechno obleče. Do doby, než by brunet měl vstávat zbývá necelá hodina a skrz pár oken září žluté světlo. Celé město spí, jako bych i já měl, pomyslí si William a povzdechne si, než nechá svoje tělo dopadnout do peřin. Pokojem se ozve tiché cinknutí a William poslepu natáhne ruku k telefonu a jeho obličej ozáří bíle světlo.

Adam: Spíš?

William protočí panenky. Jako by nevěděl, že mám problémy se spánkem.

William: Ne, Ade. Víš, že poslední dobou blbě spím.

Adam: No jo, promiň, kámo. Zapomínám :D

William se zasměje, ale další zprávu si musí přečíst dvakrát, než zpracuje, na co se ho jeho nejlepší kamarád ptá.

Adam: Jdeme s klukama dneska do toho "děsivýho" domu u lesa. Nechceš s náma?

William: Ne, díky. Tyhle věci mě neberou.

Adam: Nebuď srab, pojď s náma, Wille.

William znovu protočí panenky, než s povzdechem napíše Tak fajn a zhasne telefon. Pohled upře na chvějící se větev venku a jako nějakým zázrakem do pár minut usne.

--------------------

Brunet se s trhnutím probere, když se z jeho telefonu začnou ozývat tóny budíku a pravou rukou ho vypne. Se zívnutím se posadí a protře si oči.

,,Sakra," zakleje a neobratně se pokusí si uhladit oblečení, ve kterém nechtěně usnul. Po chvíli mávne rukou, zvedne se z postele a sejde do kuchyně. V domě je ticho, jen od stěn se odráží zvuk podrážky dopadající na dřevěné parkety. William sebou trhne a prudce vydechne, když ticho prořízne tón příchozího hovoru.

,,Adame?"

,,Kde vězíš, kámo?" William se zamračí v nechápavosti.

,,Jak to myslíš, Ade?" přehodí si telefon do druhé ruky a neobratně si nalije džus.

,,Za pět minut začíná škola a ty nikde," brunet se zakucká a rychlým s musím jít, ukončí hovor. Rychle schová telefon do kapsy svých černých kalhot, popadne do rukou batoh a tenisky, než se zabouchnutím dveří odejde z domu. Neobratně si snaží nazout černé boty Vans a je si vědom, jak komicky u toho musí vypadat.

Do školy dorazí s patnáctiminutovým zpožděním a ke dveřím třídy jde jako na popravu. S viditelnou neochotou zaklepe na dřevěné dveře místnosti, kde poslední čtyři roky proseděl nespočet hodin. Hlasité dále vytáhne Willa z myšlenek a ten s výdechem otevře dveře. Jeho plán jít bez povšimnutí do své lavice mu překazí učitelka fyziky.

,,Kampak, pane Wells?" překříží si postarší blondýnka ruce na prsou a William se s povzdechem otočí. Zvedne pohled a v duchu přísahá, že si to jeho učitelka užívá.

,,Omlouvám se, slečno Byrne, zaspal jsem." vypraví ze sebe první omluvu, co ho napadne a zmíněná jen pokývá hlavou, než se opět začne věnovat výkladu látky. William si oddechne a v tichosti se posadí vedle blonďáka, kterého již několik let považuje za svého nejlepšího přítele.

,,Hej, Wille, platí to odpoledne?" zašeptá Adam a William jen kývne hlavou.

,,Jasně,"

------------------

William vychází ze školy s Adamem za sebou a partou stejně starých kluků před sebou. Jakmile v partě spatří Gabriela Calibriho, prudce se zastaví a otočí se na blonďáka.

,,Adame? Neříkej, že s námi jde Calibri a jeho parta poskoků," hlavou mykne k zmíněné partě a než stihne Adam odpovědět, vzduch prořízne hluboký hlas s americkým přízvukem patřící černovláskovi.

,,Neboj, štěně. Proto jsme tady," otočí se na Adama, ,,nikam nejdeme, bro. Chcem' jít pařit."

Gabriel pokrčí rameny a nenechávajíc blonďáka ani zpracovat informaci, odejde se svou partou z pozemku školy. Adam si překříží ruce na prsou a pohledem propaluje odcházejícího Američana.

,,Viděls to?" rozhodí blonďák ruce a pohledem neuhýbá, i když černovlásek je už v nedohlednu. William kývne, ale informace ho ani trochu nerozhodila tak, jako Adama.

,,To je neskutečný, ten malej-"

,,Adame!" rozkřikne se Will a přeruší blonďáka v půlce věty. Adam upře na bruneta pohled a Williama z něj zamrazí. Ale jako by si Adam uvědomil, co dělá, nahodí úsměv a pohled plný hněvu je pryč.

,,Tak jdeme, ne?" radostně prohodí a Will jen nepřítomně kývne, než se rozejde směrem z pozemku školy.

---------------

,,Hej, Adame?" prořízne brunet ticho a otočí hlavu na zmíněného.

,,Hm?"

,,Co to mělo bejt s tím Calibrim? Takhle naštvanýho jsem tě nikdy neviděl," podívá se Will na Adama s otázkou v očích a blonďák si povzdechne.

,,To je fuk, měli jsme dohodu. Neřeš to, Wille," usměje se Adam a rychlým krokem se vydá k železnému plotu. Rezavý zámek a lesy dodávají tomuto místu zvláštní atmosféru, ze které brunetovi běhá mráz po zádech. Stará brána skřípe s každým zachvěním větru a Willovi se tohle místo přestává čím dál více líbit. Obrovská rána protne vzduch a Will hlasitě zakleje, snažíc se uklidnit svoje hlasitě bušící srdce.

,,Sorry," zasměje se Adam a odhodí strhnutý zámek někam za sebe. Will pokroutí hlavou a rychle projde skrz bránu na rozlehlý pozemek sídla Blacků. Nad hlavami jim prolétne vrána a nepříjemně nahlas šustící listí nutí Willa k rychlejší chůzi.

,,Neměli bychom-," začne brunet, ale přeruší ho protáhlé vrznutí. S otázkou v očích se podívá na Adama, který otevírá staré dveře s obrovským klepadlem.

,,Pojď mi pomoct, kámo," znovu se zasměje blonďák a William s polknutím zatlačí do kovových dveří, načež málem spadne dovnitř, když se prudce otevřou.

,,Tak vítej v sídle Blacků, brácho." křikne Adam a doprovázen hrozivě hlasitou ozvěnou vejde dovnitř. William polkne a pravou rukou projede svoje krátké hnědé vlasy.

Tak vítej v sídle Blacků, brácho.