Cena za lásku

xxix

/hi a krasnou stredu! <3 jak se vsichni mate? doufam, ze skvele a pokud ne, doufam, ze vam dnesni kapitolu naladu zlepsi <3 edward a william pozdravuji x/

Words: 1002

-------------

Edward:

Jeho slova mě zasáhnou přímo do srdce jako jedový šíp. Skoro z mých rtů vyklouzne Maličký, ale stihnu se zarazit. Cuknu sebou, když uslyším, jak za sebou Maličký prudce zabouchne vchodové dveře a v ten moment ze sebe strhnu černou látku a otočím se zpátky čelem k zrcadlu. Jak se to proboha stalo? Jak jsem to mohl dopustit?

Očima skenuju odhalený kus mého ramene, přesně to místo, kam mě Maličký střelil. Rána se pomalu mění v další jizvu. A bohužel nejen to.

-------------

Kvůli náramku mnou proudí vlny hněvu smíchaného se smutkem podobně, jako posledních pár dnů, ale nevěnuji tomu pozornost. Po polonahém těle mi stéká pot, srdce mi rychle buší a pumpuje krev do zbytku těla, trochu mě pálí lýtka, ale žádná z těchto věcí mě nedonutí zpomalit, natož zastavit. 

Trhaně se nadechnu a zpomalím, když u dveří Williama zahlédnu blonďatou kštici někoho, koho jsem doufal, že už znovu neuvidím. Isaac. V mžiku zpomalím a přitisknu se ke zdi kousek od dveří bruneta a skenuji vysoké tělo pohledem.

,,Co tady zatraceně dělá Isaac?" mumlám si pro sebe a nevěřícně otevřu pusu, když zahlédnu, jak se dveře otevřou. Zahlédnu v nich bruneta v pomuchlaném tričku a teplácích, vlasy má rozcuchané a oči načervenalé, jako by plakal. Proti mé vůli mi hrudníkem projede jakási bolest a mám tušení, že se jí říká vina. Když se za oběma zabouchnou dveře, olíznu si rty a se založenýma rukama se opřu o strom naproti dveřím, absolutně se nezajímající o ten fakt, že horní část mého těla je stále nahá.

Co teď?

----------------------

William: 

Dovedu Isaaca do mého pokoje a přemýšlím, jak přerušit trapné ticho mezi námi. Nervózně si zkousnu ret a očima kmitám po celém pokoji. Najednou s ním propojím pohled a nadechnu se, stejně jako blonďák naproti mně.

,,Isaacu-"

,,Wille-"

Promluvíme oba nastejno a já mu pokynu, ať mluví první.

,,Proč jsi mě zavolal, Wille?" zeptá se a já si povzdychnu. Podám mu skleničku s džusem a on se vděčně usměje. 

,,Potřebuju radu," zamumlám a moc dobře si uvědomuji, jak to vypadá. Nejdříve ho odháním a pak ho zavolám, když potřebuju poradit. Isaac ovšem nevypadá, že by měl pocit, že ho využívám, což mě nutí si úlevně oddychnout. Jakmile kývne, jako by na znamení ať pokračuji, zeptám se.

,,Je možné, aby ti záleželo na někom, kdo má dvě stránky? Tu, která tě od sebe odhání a tu, která je na tebe hodná a záleží jí na tobě?" z nějakého důvodu se mi rozbuší srdce, když otázku vyřknu. V Isaacových očích se zablýskne pochopení a ještě jeden, mně docela neznámý pocit.

,,Mluvíš o Edwardovi?" zeptá se naopak on, ale já jen zavrtím hlavou.

,,To je jedno, prostě odpověz, prosím."

,,Ne, Wille. Nemůžeš mít rád někoho, kdo je na tebe zlý," odpoví drsně a mě přejede mráz po zádech z tónu, kterým větu vysloví.

,,Proč-"

,,Protože si zasloužíš někoho, kdo na tebe bude jenom hodný. Někoho, komu budeš stát za to, aby se zbavil své špatné stránky. Edward si tě nezaslouží."

,,Ale-"

,,Žádný ale, Wille! Nezaslouží si tě!" přeruší mě opět a já protočím panenky.

,,A kdo si mě podle tebe zaslouží, pane Chytrej?!" rozkřiknu se.

,,Ty, Isaacu, ty si mě zasloužíš?! Nebo kdo, teda?" pokračuju a uchechtnu se, když Isaac neodpoví. Jasně, že si myslí, že zrovna on si mě zaslouží.

,,Wille, Edward mě přece-"

Tentokrát ho přeruším já, protože přesně vím, co chce říct.

,,Edward mi řekl, jak to doopravdy bylo," vyhrknu bez přemýšlení. Bojím se, protože je tu stále možnost, že Edward  lhal. Isaac ztuhne a i úplně hloupý by poznal, že měl Edward pravdu.

,,Takže jsi lhal," odtuším opařeně, ale překvapí mě, jak moc mě to nepřekvapuje.

,,Nelhal jsem, Wille!" snaží se to zřejmě zachránit, ale já mám jeho lží dost.

,,Běž pryč, Isaacu," ztiším hlas a pohledem myknu ke dveřím. Vidím, že se Isaac nadechuje, aby mi oponoval, ale zastavím ho zvednutím ruky.

,,Prostě běž," zopakuji. Blonďák svěsí ramena, jako by ho opravdu mrzelo, že lhal, ale odejde. Složím hlavu do dlaní. Achjo.

Isaac: 

S protočením panenek vyšel z Williamova domu a zastrčil si ruce do kapes. To, že se Edward dostal Williamovi pod kůži byl pouze malý zádrhel v jeho plánu. Stále bezhlavě věřil, že malý brunetek bude jeho. Jenom jeho. 

Zvedl levý koutek v samolibém úsměvu a trochu si pocuchal vlasy. Očima skenoval okolí a zastavil se na dlouhých vlasech bruneta. Edward?

Edward:

Naštvaně se rozejdu směrem k Isaacovi a jeho otravně blonďatým vlasům. 

,,Co tady chceš?" zavrčím hlasitě a vyžádám si tak jeho pohled. Isaac se jen uchechtne a lhostejně pokrčí rameny. To mě naštve ještě víc a zrychlým krok. Dojdu těsně k němu a chytnu ho pod krkem.

,,Ptám se, co tady chceš, ty natvrdlej idiote. Co chceš s Maličkým?" procedím skrz zuby, když ho zvednu do vzduchu a ani si neuvědomím, jak automaticky vyslovím brumetovu přezdívku. V jeho očích je jasně viditelný strach a já se ušklíbnu. Tváří se jako největší frajer, ale hádám, že právě teď by utekl, kdyby mohl.

,,On mě sám zavolal," vyžvejkne se konečně a úplně mi tím vezme vítr z plachet. Maličký o jeho přítomnost požádal? 

Pustím isaaca ze svého sevření a on si upraví svou džínovou bundu. Potlačím nutkání protočít panenky a místo toho svěsím ruce podél svého těla.

,,Co po tobě chtěl?" zeptám se a Isaac zase pokrčí rameny, nutící mě se hodně snažit, abych nevypěnil.

,,Chtěl radu ohledně tebe, Blacku," odpoví mi a já se snažím najít alespoň jeden důvod proč mu věřit.

,,A zbytek tě nemusí zajímat," utne mě, když se nadechnu, abych se zeptal na podrobnosti. Chytnu ho za paži, když se chystá odejít a moje rysy ztvrdnou.

,,Jestli se k němu ještě přiblížís, splním, co jsem slíbil, Isaacu," šeptnu výhružně. Blonďák se mi jen vytrhne a pobaveně mě sjede pohledem.

,,Jasně, Edwarde," obejde mě a já sevřu ruce v pěst. Mám co dělat, abych ho jedinou ránou nesrazil k zemi, protože na rozdíl ode mě, on žádné superschopnosti nemá. Až na jednu, samozřejmě.

-----------------

Vím, že William pláče. Vím, že se cítí bezbranně. Dělám však něco pro to, aby se tak necítil? Ne. 

Ušklíbnu se nad svými myšlenkami a utlumím další vlnu bolesti lokem whisky. Ta bolest není fyzická a není moje. Je bruneta. Ale nemůžu dopustit, aby se stalo to, co když jsme se pohádali naposled. Stále nechápu, jak se to stalo. A co to vůbec znamená. Mohl bych se jít zeptat Ravenny, ale upřímně se bojím odpovědi. 

Bojím se toho, co by mi pověděla. Jaký dopad by to na náš vztah s Maličkým mělo. Změnilo by to vůbec něco?

Změnil by ten fakt, že moje rameno vypadá lidsky mezi mnou a ním něco?