Cena za lásku

xliii

/hi everone! <3 dalsi kapitola je na svete! uzijte si ji! <3/

Words: 1041

---------------------

Edward:

Ostrá bolest mi na chvíli zatmaví mysl a chvíli mi trvá, než zpracuju, co se právě stalo.

,,Tys mi dal-"

,,Facku, jo. Je to jiný, než když jsi byl duch?" prohodí Maličký sarkasticky a znovu mě donutí si uvědomit, že už dávno není ten ustrašený brunetek, kterýho mi před třemi měsící Isaac hodil pod nohy. 

Promnu si čelist a podivím se nad brněním, které mi prochází tváří. Přemýšlím.

,,Upřímně je to trochu jinej- Co?"

,,Byla to řečnická otázka, je mi docela jedno, jestli je to jiný nebo ne. Proč mučíš Isaaca?" přeruší mě Maličký, ruce založené na prsou, tvrdý pohled v jeho očích. To fakt?

,,Vážně se mě ptáš, proč mučím toho slizkýho blonďatýho bastarda? Po tom všem, co ti udělal? Po tom, co ti lhal? Po tom všem, co udělal mně?" ptám se nevěřícně. Nechápu, na co se ptá. 

,,Nic jinýho si Isaac nezaslouží, Maličký. A někde hluboko v tom tvým strašně milosrdným srdci máš stejnej názor, oba to víme."

,,Neříkej mi, co vím a co ne, Edwarde," odporuje Maličký. Povzdechnu si.

,,Tak ze mě nedělej toho špatnýho. Já nejsem ten, kdo se tě pokusil znásilnit."

Maličký si povzdechne. 

,,Slíbil jsem ti, že ti nikdo neublíží, hlavně ne Isaac. Snažím se toho dosáhnout. Isaac už nikomu neublíží, pokud to ukončím," mluvím pomalu, přesvědčuju ho, aby mi věřil.

,,Plánuješ ho zabít?"

Kývnu. Nemá smysl lhát, ne teď. 

,,Až z něj dostanu co potřebuju, nebude pro mě mít žádnou cenu. Nemá smysl ho pouštět na svobodu, kdo ví, o co by se pokusil, nebo komu by ublížil."

Maličký si prohrábne vlasy, pak si povzdechne a kývne. Položím mu ruce na ramena, mé rty zdobí jemný úsměv.

,,Donuť ho trpět, Edwarde."

------------------

Utáhnu kožené přezky na Isaacově zápěstí a potěšeně se usměju, když sebou cukne, zřejmě jako reakce na to, že přezky schválně utahuji moc. 

,,Tak, lásko,"  vstanu a přeslazeně se usměju, ,,teď si tady chvilku posedíš a až se vrátím, budeš si přát aby ses nikdy nenarodil, to ti slibuju."

Isaac si odfrkne a protočí panenky.

,,Oba víme, že nejsi schopnej mě zabít, srdíčko. Furt jseš ten malej, ustrašenej, naivní kudrnáček, kterej se do mě zamiloval a věřil-"

Moje pěst se srazí s jeho dolní čelistí. Isaac se zasměje a odplivne si, proužek krve a slin pomalu stékající z jeho dolního rtu. Chytnu ho pod krkem, Isaacovy zorničky se rozšíří, jeho tělo ho zrazuje. Snaží se vypadat, že se mě nebojí, že se nebojí nikoho, ale nad reakcí svého těla kontrolu nemá. Jedním pohybem ho i se židlí zvednu do vzduchu, jeho nohy ztuhlé, jeho tělo pravděpodobně pohlcené strachem.

,,Teď mě dobře poslouchej. Jedinej důvod, proč jsi stále naživu je ten, že potřebuju informace. A jestli si myslíš, že je nedostanu, nech mě vyvést tě z omylu, Isaacu. Já vždycky, vždycky, dostanu to co chci. Po dobrým, nebo po zlým, to je na tobě," mluvím pomalu, skoro neslyšně, hlas mám protkaný neústupným tónem.