Cena za lásku

xxxix

/hi yall <3 vsechny vas zdravim u nove kapitoly a jsem strasne stastna, ze mi zacaly vanocni prazdniny hahah x jak se mate? dnesni kapitola je nejen po dlouhe dobe, ale take bez trigger warnings, krome zminky o krvi! uzijte si ji <3/

Words: 1155

----------------

Isaac:

Jeho hlavu plnil strach. Byl vyděšený k smrti. Ale to poslední, co hodlal udělat, bylo prozradit Edwardovi jméno jeho druhého vraha. Ale nebyl práskač. Žalovníček. Svoje tajemství si hodlal vzít až do hrobu.

William: 

Polknu strachem, ale i tak se zvědavostí otočím na další stránku. Ruce se mi trochu klepou, ale upřímně nedokážu rozeznat, jestli zaujetím, nebo strachem. Listy tlusté knihy jsou hustě popsány podrobnými popisy mučících technik a já nemůžu odtrhnout zrak.

Gilotina

I přes to, že se obyčejným lidem gilotina zdá jako něco, čím můžete něčí život pouze ukončit, já si myslím opak. Když jsem toho zrzka přivázal k židli a z gilotiny odstranil ostří, zjistil jsem, že funguje podobně jako nůž. Akorát do jeho krku zajela trochu rychleji. 

Otřesu se nad představou, že by Edward mohl někoho opravdu zabít. Mysl mi plní obrázky Edwarda, mučícího a zabíjejícího lidi. Knihu hlasitě zavřu a co nejrychleji ji vrátím do poličky. Srdce mi hlasitě buší, mám pocit, že se zblázním. Co když je Edward vrah?

Zatřesu hlavou, snažím se si tu možnost nepřipouštět. Ale jak mám potom vysvětlit jeho zápisky? Jeho rukopis v té knize o mučícíh technikách? 

Trhnu sebou, když uslyším zabouchnutí dveří a oddálím se od knihovničky, jako by snad Edward měl něco tušit. Můj dech se zrychluje, neslyším svoje myšlenky. I přesto ale doufám, že ta kniha je plná pouze Edwardových fantasií. 

,,Maličký?" ozve se Edwardův hlas a já trochu nadskočím, než na něj zavolám zpátky.

,,Jsem v obýváku, Edwarde!" zhrozím se nad tím, jak roztřeseně můj hlas zní a snažím se to zamaskovat odkašláním. Jakmile ale Edward vejde, moje pokusy o zachování chladné hlavy jsou zmařeny. 

Jeho černá košile, která byla ráno perfektně čistá je od krve. Edwardovy ruce jsou až k loktům rudé, jako by je v krvi máčel a po pravé tváři mu stéká pramínek krve, stoprocentně čerstvé. Ale ne jeho. Cítím, jak se moje hruď nadzvedává rychleji a rychleji, moje zorničky jsou rozšířené a moji mysl neplní nic jiného než strach.

,,Maličký, co se- Sakra," šeptně Edward a hřbetem ruky si otře tvář. Zkousne si spodní ret, jako by si až teď uvědomil, že jeho ruce jsou krvavé a pak zvedne pohled k mé vyděšené tváři. 

,,Dej mi chvil-"

,,Nezabíjej mě, slibuju, že nic neřeknu," přeruším ho a zády se přitisknu ke zdi za mnou. V Edwardových smaragdových očích se mihne zmatení a pak obranně zvedne ruce před sebe.

,,Neublížím ti, Maličký. Neboj se mě."

,,Jak se tě nemám bát, Edwarde?! Před pár minutami jsem našel tu tvoji úchylnou knížku a teď sem přijdeš celý od krve. Jak se, sakra, nemám bát?!" vykřiknu. V očích se mi pomalu tvoří slzy a připadá mi, jako bych měl omdlít. 

,,Všechno ti vysvětlím, slibuju. Ale potřebuju, abys mi věřil. Abys věřil, že ti neublížím."

,,Nevím, jestli to teď dokážu, Edwarde, je toho moc," přiznám popravdě a hlas se mi zlomí. Rychle si setřu slzu strachu, která mi steče po tváři a uhnu Edwardovu pohledu.

,,Ublížil jsem ti někdy?" promluví tiše a já nepatrně kývnu.

,,Málem jsi mě vyhodil z okna, naše setkání taky nebylo ideální, několikrát ses mi vetřel do snů a to nemluvím o tom, jak chladný dokážeš být," sklopím pohled a Edward naproti mně zakleje.

,,Chápu, že moje špatný vlastnosti je všechno, co teď dokážeš vidět, ale potřebuju, abys-"

,,Ne, Edwarde! Tady nejde o to, co ty potřebuješ," uchecthnu se a sjedu ho pohledem.

,,Máš ruce od krve, tvoje košile je víc červená než černá a tvoje úchylná knížka plná mučících technik mě děsí. Popisuješ tam tolik hrozných věcí a každá z nich mě děsí víc, než ta předchozí. Nesnaž se tuhle situaci otočit ve svůj prospěch, prosím tě."

Edward si povzdechne a semkne rty pevně k sobě, než si prohrábne vlasy a kývne.

,,Uvědomuju si, jak tohle vypadá, Maličký. Ale nejsem násilník. Nezabíjím nevinný lidi a nikdy," odmlčí se, ,,nikdy bych ti neublížil. Neubližuju lidem, co mám rád."

Jakoby nepřítomně kývnu, ale jeho poslední slova se mi v hlavě opakují stále dokola. Neubližuju lidem, co mám rád.

Chvíli přemýšlím, zvažuju, jestli odejít. Rozejdu se směrem k Edwardovi a skoro nedýchám, když okolo něj projdu. Nesnaží se mě zastavit, ani se nepohne a já vím, že je to tak správně. Právě jsem přišel na to, že Edward je pravděpodobně seriovej vrah, nemůžu tady zůstat.

I přesto se zastavím. Udělám krok zpátky a nadechnu se, než chytnu jeho ruku od své. Edward sebou cukne, ale neodtahuje se. Naše prsty jsou propletené, cítím zaschlou krev na své kůži. Dech mám zrychlený, ani jeden z nás nemluví a já tiše přemítám, co dělat. 

,,Zůstaň a nech mě ti to vysvětlit, Maličký. Prosím," zašeptá Edward a já kývnu. Udělám další krok zpátky a zvednu pohled k Edwardovým temně zeleným očím.

,,Zůstanu."

----------------

,,Můžeš mluvit," pokynu mu a v ruce sevřu hrnek sypaného čaje, než se napiju. Edward, který sedí asi třicet centimetrů ode mě přikývne a svůj hrnek položí na stůl.

,,Nezabíjím nevinný lidi, vybírám si, kdo si to zaslouží," promluví a já polknu, protože mi právě potvrdil, že je to vrah.

,,Kolik lidí jsi zabil?" zeptám se a jasně vidím, že se Edwardovi do odpovědí moc nechce. Povzdechne si a s olíznutím svého spodního rtu mi odpoví.

,,Stopadesát nejvíc," zamumlá a napije se čaje s příchutí lesního ovoce. Zakuckám se na slinách a hledám v jeho tváří jakýkoliv náznak žertu. Stopadesát nejvíc.

,,Zabíjím zloděje, kriminálníky. Lidi, co znášilňujou. Vrahy," vysvětluje, zřejmě se snaží, aby to vypadalo líp. Kývnu a někde hluboko jsem rád, že zabíjí tyhle typy lidí.

,,Kde je Isaac?" vyhrknu a Edward pozvedne obočí. Chci odpověď, nehledě na to, jak strašná bude.

,,Myslím, že to víš, Maličký," odpoví mi, ale já zavrtím hlavou. Chci to slyšet.

,,Kde je Isaac?" zeptám se znovu a Edward se zvedne, než ke mně natáhne ruku. Zmateně se zamračím, ale s jeho pomocí se zvednu. Hrnek, který jsem do teď svíral v ruce položím na stůl vedle Edwardova a následuji Edwarda ke dveřím. Podrží mi dveře, což mě přiměje se pousmát a o chvíli později mě do tváře uhodí chladný vítr. Snažím se nepouštět Edwardovu ruku, ale jakmile mi hlavou projede myšlenka na to, kolik lidí tyhle ruce zabily, prudce se odtáhnu.

,,Maličký? Jsi v pořádku?" zeptá se Edward, ale mojí jedinou odpovědí je omluvný pohled. Pochopí a dál se neptá. I když je venku zima, slunce svými paprsky ozařuje schodiště do Edwardova doupěte hrůzy, tudíž nemusíme rozsvěcet. 

S každým krokem, který udělám se můj žaludek stahuje a můj dech zrychluje. I přesto, že by mě Edwardova přítomnost měla děsit, má na mě naprosto opačný účinek. Tedy, dokud neucítím pach krve. V tu chvíli zavrtím hlavou a s tichým promiň, které je mířeno Edwardovým směrem uteču. 

Zabouchnu za sebou dveře a o chvíli později se zamknu v koupelně. Jsem roztřesený a to jsem nic neviděl. Nevím, jak bych reagoval, kdyby mi Edward ukázal to, co chtěl. Nevím, v jakém stavu Isaac je. Nevím, jestli je mrtvý. Nevím, co s ním Edward udělal, nebo co s ním udělat plánuje. Vlastně nevím nic. Kromě toho, že si nejsem jistý, zda dokážu žít s tím, že muž, do kterého jsem se zamiloval je vrah.